Hry o život

Netrefím šípem z luku nosorožce ani na vzdálenost úhlopříčky monitoru, každá větev stromu pode mnou spolehlivě praskne, každou čtvrthodinku se můj žaludek hlásí o potravu a masakrování bližního svého nepatří mezi mé záliby. S touto výbavou bych byl bezpochyby první obětí hladových her, ale to neznamená, že jsem si neužil trochu neoriginální brutality, při které jsem však zlehka spílal střihači za malou aktivitu jeho nůžek. (30.10.2012)

Jsem sice dva roky pozadu.... Ale chtěl jsem říct, že bylo fajn vidět pop-teen senzaci kde se nehrajou žádný píčoviny typu emo upíří baseball za bouřky... tady se mezi sebou vraždí středoškoláci a děti, přičemž navíc je to něco, co má hlavu a patu a moc sympatický charaktery. Woody Harrelson opět skóruje a JLaw je prostě nejroztomilejší. Hurá dál. (23.11.2013)

Hunger Games aneb dystopie pro teenagery využívá mnohokrát v literatuře i ve filmu použitého konceptu vybíjené v aréně. Nějaké hlubší psychologie nebo přesvědčivého zobrazení společnosti se pochopitelně nedočkáte, ale kdo by to od hollywoodské produkce tohoto typu taky čekal. Rozsah násilí je uzpůsobený cílovému publiku, takže kdo si představuje nekopromisní drsnou akci, zákonitě musí být zklamán. Právě s ohledem na cílový segment divácké obce ale snímek funguje obstojně po emocionální stránce, zdařile pracuje se sentimentem a relativně nosná je rovina vztahového trojúhelníku mezi dospívajícími hrdiny. Filmu hodně pomáhá obsazení, mladé hvězdičky v čele s charismatickou Jennifer odvádí svou práci spolehlivě. Kýčovitě naopak působí vyobrazení společenské smetánky z Kapitolu, které vypadá spíš jako nechtěná parodie amerického televizního šoubyznysu křížená s drogovým tripem filmového kostyméra. I když mám k cílovce hodně daleko, vzhledem k Jennifer bych se patrně přiklonil ke 3. hvězdičce, nebýt šíleného střihu, který film potápí především v akčnějších scénách. Celkový dojem: 45 %. (31.01.2022)

Asi nejdoslovnější katastrofa od posledního Harryho Pottera, ale ani ten Potter nevypadal jako inscenovaný televizní dokument a neubíhal svižně jako Stalker. Tím, že se tvůrci snažili narvat do filmu co nejvíc detailů z předlohy, bezmyšlenkovitě okopírovali a umocnili i její zásadní vady vyplývající z její struktury a obrali ji o její hlavní přednost, a sice příběhovost a perfektní plynutí. Řádka scének postavených vedle sebe se holt dokonalou filmovou řečí chlubit nemůže. Implicitně se počítá se znalostí předlohy, a tak spousta očividně důležitých scén a gest zcela postrádá samostatný emocionální náboj. Kupodivu budu hájit nenáviděné Stmívání, neb to si dokázalo s převodem ich-formy poradit i navzdory nesnesitelné hlavní hrdince mnohem lépe: informace sdělované v myšlenkách Katniss nyní nahlas pronášejí postavy, a výsledkem tudíž je, že nikdo ve filmu nemluví normálně, ale jen dramaticky pronáší expozici a filozofické teze. Naproti tomu způsob přemýšlení, který Katniss charakterizuje, byl převeden protagnostčiným zarputilým mlčením, a tak v adaptaci zbylo už jenom podrobné zobrazování událostí, jež ovšem nyní nic neznamenají. Kvůli nepochopitelné roztahanosti je spousta času klást si otázky týkající se toho, že filmový svět HG naprosto nedává smysl: jak proboha můžou hladové hry sloužit jako naděje pro obyvatele nebo pomáhat potlačit vzpouru? Proč Katniss tolik záleží na cizí holce a kde se skrývá její potenciál vyvolat povstání? Proč se hrne za někým, kdo ji chtěl zabít, a jak to že mu najednou padá kolem krku? Proč sadistický vrah brečí a proč děti z distriktu 12 hajlují? Je taky hezké vidět, že jak předloha, tak adaptace na plné čáře selhávají v kritice toho, co zobrazují, byť každá jiným způsobem: zatímco předloha do společenského zřízení otevřeně buší, je však kvůli líbivému zobrazování nechtěně pokrytecká, tak film se tváří jako odvážně syrový válečný záznam, ale přitom nic nesděluje. I ta velice letmo načrtnutá myšlenka podkuřování tupému diváctvu a manipulace skutečnosti ve prospěch dobré televize se nevybíravým převodem ztratila a zůstaly po ní jen mizerné CGI plameny. Neříkám, že je předloha bůhvíjaký literární klenot, ale vzít svižné a celkem chytré dílo a uplácat z něj něco, co se pomalu podobá poslednímu Stmívání, to už chce talent. (11.08.2012)

Skoro 1500 komentářů a já to snad viděla poslední, tak to nebudu moc rozebírat. Když jsem si nastavila mojí mysl na věk 15 - 20 let, což u mě není žádný problém i v kteroukoliv jinou dobu, tak jsem byla víc než jen spokojená. Hlavním srdcem celého filmu byla vynikající Jennifer a tady zabodovala úplně fantasticky. Nechybělo tomu nic ze žánrů nahoře vypsaných a pochopitelně i s romantickou linií, jinak by to přece nebylo to pravé ořechové. Pomalejší začátek, ale strhující závěr, nuda to rozhodně nebyla, takže emma dá dnes s přehledem čtyřku a na tu Jennifer se budu muset mrknout víc zblízka. P.S. - jen ty zvířátka na konci si mohli odpustit:-) (28.11.2013)