Král z ostrova Bastøy

Když už utěk trošku ho naplánovat a ne zjistit že je tam člun a mizíme je škoda že to on sám nedotáhl do konce i když se vzbouřily a dali jim na prdel i když je pochytali vyhráli každý sám za sebe, takových zařízení bylo mnoho a každý měl svoje metody na vráceni do normálního života, tohle bylo to silnější. (29.03.2017)

Podobných filmů již bylo natočeno mnoho. Je to další svědectví o nelidském zacházení člověka s člověkem (resp. s dětmi a mládeží). Měli bychom si tyto úseky historie připomínat už proto, že od lidství k nehumánnímu jednání je jen malý krůček. A jsou a vždy byli a budou lidé, kteří rádi mají nad někým moc a dávají mu to patřičně najevo. Nejhorší je, že dodnes jsou místa na světě, kde jsou podobnému chování vystaveni nejen dospělí, ale i děti a často se proti tomu nic nedělá jen pro to, že z toho někomu kapou peníze, viz továrny v Číně a Africe (wtf, zase sem nějak ujela:)) Je to těžký a silný film s úžasnými hereckými výkony, mnoha myšlenkami a krásnými scénami přírody. I když ti kluci něco v reálném životě provedli, není důvod zacházet s nimi jako se zvířaty. Spíš se snažit předcházet asociálnímu chování mládeže. Ale v tom se toho za těch skoro 100 let moc nezměnilo. Stále se vráží víc do trestních ústavů než do prevence a volnočasových aktivit a kvalitnějšího života mládeže. (25.02.2012)

Podle skutečné události se dnes píše před každou druhou koninou i dopoledne na Nově. Ale dobře . . . disciplínou a vzděláváním mělo být dosaženo v Bastøy lepších výsledků než tělesnými tresty. Domácí škola měla fungovat jako uzavřená společnost chlapců z celé země, kteří tam měli být převychováni na „slušné občany“. Polepšovna na ostrově proslula svým brutálním zacházením a v roce 1953 byla uzavřena. Asi tomu i věřim. (11.12.2012)

Něco mezi Ondskanem a takovýma těma příběhama z vězení, jako Poslední pevnost. Poslední pevnost nebo Shawshank. V každým případě je C-19 tvrďák podle mýho gusta, scénu s umyvadlem jsem si pustil asi třikrát. O věrohodnosti příběhu se samozřejmě dá pochybovat, takhle zpracované to vypadalo, že je to neoprávněně trestaná skupina hrdinů. Nicméně drsárna, už jen jak se jim pořád kouří od pusy. (19.10.2013)

Severská kinematografie v plné své síle, tentokráte kombinující typickou ponurou atmosféru s působivým vizuálním ztvárněním a melancholií post-rockových Sigur Rós. Historicky koncipované drama odehrávající se před sto lety připomene geniem loci trochu Prokletý ostrov Martina Scorseseho a samozřejmě odkazuje k celé řadě podobných filmových reflexí temných stránek historie národů obtěžkaných tíživým svědomím nechvalně proslulé ,,převýchovy" dětí (např. temná australská minulost - viz film Rabbit Proof Fence atd.) či internátní katolickou výchovou, což bylo snad ještě větší zvěrstvo (irské Padlé ženy či Hříšnice nebo řada filmů britských). Režisér Marius Holst si ovšem narozdíl od Scorseseho neklade za cíl rekonstruovat dobovou filmovou řeč, naopak se snaží ryze současnými výrazovými prostředky vyprávět vcelku jednoduchý příběh o poměrech v chlapecké polepšovně zhruba před sto lety. Mírně schématický model respektuje daný subžánr (příchod solitéra, který nakonec zafunguje jako neformální vůdce odporu) a v podstatě splňuje daná očekávání. V kontextu severské kinematografie existuje několik výrazně působivějších a sugestivněji natočených filmů (ať už Zlo mezi námi nebo Umění plakat kupříkladu), ale Král z ostrova Bastøy je přesto ponuře poetickým zásahem do černého... (05.06.2012)