Babycall

Tak tohle severské mysteriózní drama mi dalo pěkně zabrat. Podobné filmy na přemýšlení mám rád, psychologická zápletka mi určitě voní, ale místy jsem v tom měl trochu bordel. Ke konci do sebe sice ledasco zapadlo, ale i tak zůstalo několik otazníků. Filmu nelze upřít zajímavý děj, který se každou minutou víc a víc zamotává, ale je tu i dost zdlouhavých pasáží, které místy dost nudí. Sletaune mne zaujal už svým předchozím Naboer, ale tentokrát to přece jenom byla slabší káva. Scénář více méně o třech-čtyřech hercích (když nepočítám sociálku) potřebuje pořádnou jiskru, ale tady se pořádně rozhoří až na samotném konci. Jediným štěstím bylo angažování mé oblíbenkyně Noomi Rapace, která je prostě skvělá snad v každém snímku, co jsem měl zatím možnost vidět a i tady byla hlavním tahounem. 50% (27.12.2013)

Každému, kdo viděl předchozí režisérovu thrillerovou kafkárnu Naboer (2005) by mělo být jasné, že ani v tomhle případě nepůjde o nějaký jednoduchý a přímočarý film. A je to tak, jeho zdánlivá syrovost a realismus se často prolíná s lehce surrealistickými a halucinačními okamžiky. Příběh sice začne tradičně až šablonovitě, ale postupně vám jeho děj začne plíživě a nenápadně zamotávat makovici, až najednou zjistíte, že jste z toho všeho vlastně tak trochu tumpachoví, a pak už jen pasivně čekáte na osvobozující rozuzlení na konci. Teď jsem tedy mluvil tak trochu o sobě. Pointa filmu byla jednou z point kterou jsem v jeho průběhu zvažoval, ale časem ji zavrhl pro její nepravděpodobnost. A heleme se... Už kvůli vynikající Noomi Rapace je tenhle severský nízkorozpočťák nadprůměrně příjemný filmový zážitek. (31.12.2015)

Babycall je zajímavý film, nelze však říci, že by se jednalo o převratné dílo norské hororové školy. Co je na něm asi nejzajímavější je všeobjímající dekadence, která prostupuje film od začátku do konce. Barevné ladění tento dojem jen umocňuje - vše je jakoby šedé, nevýrazné, lidově řečeno zkrátka "vyblité", všední a přesto svým způsobem hrozivé. A to platí nejen o barvách, ale i o ději. Ten se rozvíjí pomalu, což ne každému musí sednout, ovšem jednotlivé zvraty jsou dávkovány tak, že větší prostor pro nudu se zde nevyskytuje. Některé scény jsou opravdu děsivé, například když se poprvé z dětské chůvičky začnou ozývat hlasy, přesto bych to ale neoznačila za typický horor, jak je avizováno v titulce. Jedná se spíše o psychologické drama s jeho typickými prvky: matka s dítětem, kteří si oba prožili něco strašného, a jejich vzájemné pouto, vztah matky a muže, který je osamělý stejně jako ona atd. Trochu překvapivě mě ale zklamala Noomi Rapace. Ačkoliv se mi moc líbila ve svém předchozím filmu Män som hatar kvinnor, tentokrát mě nijak neuchvátila, spíše naopak. Zdálo se mi, že po celou dobu trvání filmu má na obličeji stále stejný výraz a emoce by u ní taky jeden hledal dost s obtížemi. Ještě, že je tu její herecký kolega Kristoffer Joner, který tento nedostatek aspoň trochu vyvažuje. Samotný závěr mě nikterak nepřekvapil, protože se díky některým scénám dal očekávat již od první čtvrtiny filmu, ale v tomto případě to nevadí. Co však vadí je nedostatek ambicí, které tomuto filmu dost ublížily. Z daného tématu se totiž dalo vytřískat mnohem víc. Takhle zůstanu jen u tří hvězdiček, což si myslím, že je zcela adekvátní. (17.03.2012)

Noomi se sice hodně snaží, ale tahle dramatická duchařina bez špetky strachu byla místy přinejmenším hodně divná. 3 shurikeny ulítly z ruky hlavně za Noomiin skvělý herecký projev a za druhou část filmu, díky které není ta první tak zvláštní, a vlastně hlavní příběhovou linii víceméně vysvětluje. Bohužel tu ale zbude tolik otazníků, jako holubích výkalů na Václavském náměstí. (07.08.2013)

Já měl štěstí v tom, že jsem od začátku nepočítal s hororem, ačkoliv by jím to někomu mohlo lehce zavánět. Tohle je hlavně drama (tak trochu narušené matce hrozí od sociálky odebrání osmiletého synka) s mysteriózním nádechem, nic totiž není tak, jak by se na první pohled mohlo zdát. To nejdůležitější si film nechává až na posledních cca 15 minut, což mnohé odradí, ale Sletauneho esem v rukávu budiž herecké obsazení dvou osamělých lidí v podání Noomi Rapace z trilogie Millenium a Kristoffera Jonera (režisérův předchozí Naboer nebo děsivý Villmark). Babycall rozhodně nebude vonět každému: nestaví na napětí, krvi a už vůbec né na lekačkách, ale mě si svým zvláštním způsobem získal. (24.02.2012)