Varšavská bitva 1920

Režisér Jerzy Hoffman si společně se scénáristou Jaroslawem Sokólem ukousli opravdu velký krajíc válečného komisárku, protože chtěli vyprávět epický příběh "zázraku na Visle" a vše to válečné zápolení měla spojovat hedvábná nitka milostného příběhu ústřední dvojice. Bohužel se to tak zcela nepodařilo a film je spíš souborem jednotlivých výpravných obrazů. Pokud se něco výrazně povedlo tak jsou to bojové scény a zvlášť jezdecké útoky, které jsou však často devalvovány roztřesenou digitální kamerou. Pro české diváky bude asi dost těžce stravitelná výrazná náboženská linka a rovněž to, že bez znalosti historických souvislostí je vyprávění dost nepřehledné a chaotické. Začátek ještě jasně ukáže, jak jsou v tomhle příběhu rozdané karty a kdo stojí na jaké straně barikády, ale pak už to jsou spíš jednotlivé střípky historie, ač se snaží být někdy až dokumentární. Hlavní hrdina mobilizovaný polský jezdec Jan Krynicki (Borys Szyc) má hlavu plnou furiantských hloupostí a tak se není co divit, že se dostane do pěkné šlamastiky a vojenským tribunálem to jen začíná. Děj někdy až necitlivě střídá scény z bezstarostného varšavského varieté, aby zvýšil kontrast výjevů z bitevního pole. Ač nesmiřitelný střet hrdého polského orla s rudou sovětskou záplavou sliboval velkou hloubku a silné drama, emocí je ve filmu jako šafránu. Vděčná historická událost, která by si zasloužila výrazně lepší scénář. (10.05.2014)

Polský geroj film, který mi, nemůžu si pomoct, občas připomínal bolševickou propagandistickou kinematografii. Kdyby místo Boha dosadili stranu, bylo by to to samé. A podobného patosu máme dost díky americké produkci. i když je fakt, že Poláci jsou zkrátka takoví. Výpravná stránka věci, která vlastně jako jediná stojí za výraznější zmínku, byla naopak na úrovni. Útoky jízdy i pěchoty stály za to, letecký útok nebyl také k zahození a na pozicích se to rvalo pěkně krvavě. Ale to pořád neznamená, že jsem od Hoffmana nečekal mnohem víc. 40% (22.11.2013)

No tak udělat rolníka premiérem je spíš bolševická praktika, ne? Patos, patriotismus v nejvyšší formě, ale tak nějak pochopitelný. I když hrdinné polské ženy už byly na hraně (přestože efektně vznášející se pás s náboji byl fajn), u čeho mě však hodně skřípaly zuby, bylo hrdinství církve a její úloha při semknutí národa („Církev ví, co dělá.“), to už bylo fakt na blití. Dílo je to silně protisovětské, ale těžko ve filmu s tímto tématem líčit občany SSSR jako hodné kamarády. Přestože podoba nelidských barbarů, jak jsou zobrazování v tomto snímku, je poněkud úsměvná. Jinak válečné scény se mi ale dost líbily, vůbec kvalitní filmařina dýchá skoro z každého záběru. Jenom obsahově je to už bohužel o dost slabší. A když si k tomu přidám nepříliš zdařilý casting na historické osobnosti (byl jsem spokojený pouze s Tuchačevským, a to ještě pouze vzhledově, nikoli charakterově) a zbytečně okázalý konec, vychází mi tato zprvu nadějná záležitost pouze na lepší 3*. (12.08.2013)

Zaujímavý film, ktorý vtedajšie udalosti vyobrazuje dosť tvrdo a kruto, teda snaží sa o realistické poňatie vojny, podobne ako chorvátsky film Josef. Vizuál má krásny, podobný filmom Montevideo, bog te video, Match, či Treto poluvreme. Filmu ubližuje ten podivný romantický príbeh s tými prvoplánovými predtuchami a spomienkami. Tiež ten postup boľševikov vyzeral divne, najmä bol často používaný a to filmu nedodávalo na kvalite. Sprvoti som mal pochybnosti aj s časovým súladom obsahu niektorých rečí, no potom som zistil, že neboli úplne vytrhnuté z reality. Žena s guľometom bol už len taký obraz toho, že sa Piłsudského armáda bránila ako to len išlo. No nedali si veľmi záležať na rozdielnosti jeho a Stalina, vyzerali dosť podobne. Inak sa kamerovo snažili, snažili sa ukázať chaotický obraz vtedajších udalostí, temperamentné jednanie, na obranu vlasti samozrejme Poliaci nezabudli zavolať aj cirkev. No dosť tomu kvitujem, že sa nesnažili zhadzovať Rusov, bolo to vidieť tam s tou ženou, či boľševikom Poliakom alebo spriatelenými Kozákmi, skôr sa sústredili na démonizovanie boľševikov, to bolo vidieť pri tom znásilnení, vykonávaní potreby v dome, či burcovaním vojakov čokoládou na uliciach. To s tým Leninom dobre zahrali, proste ako časy po 1. svetovej vojne, časy po občianskej vojne v Rusku, divoké časy v našich končinách a tá poľská mentalita, tak to dobre zahrali. To, že tam dali aj krásnu ženu je pochopiteľné, no už mierne opozerané. Poľský veľkofilm to je, je to dynamický a brutálny film, no svoju úlohu spĺňa, no vedel by som si ho predstaviť aj inak. (14.06.2013)

Tak právě jsem přišel z kina, takže zážitky jsou ještě čerstvé. První polovina filmu nádhera. Prostě jsem se párkrát přistihl i s otevřenou pusou a jen jsem si říkal, jaká je to škoda, že i my Češi neumíme tak nádherné a velkolepé historické filmy. Kostýmy chválabohu nevypadaly lacině, čehož jsem se obával, bojové efekty jakož salvy z děl, kulometů byly také na Evropu oku lahodící. Ani herci neudělali filmu ostudu. Jediná věc, která dle mého názoru chyběla k úplné dokonalosti, byl mírně odfláknutý scénář. Do takovéto látky se dalo přece vměstnat ještě více děje (například v zajateckém ruském táboře, nebo se mohla ukázat reakce Lenina na zpackanou bitvu trochu podrobněji) - největší vadou na kráse tak bohužel zůstává příšerný happyend, který zde za žádnou cenu nepatří. Těšil jsem se na realistické ztvárnění, v závěru jsem bohužel dostal přeslazený Hollywood. Vždyť přece zdání, že musí vždy všechno skončit dobře nechme amíkům, ti si tím léčí svoje komplexy, my Evropané (a hlavně Slované) přece víme, že se ne vždy všechno vydaří. Takže shrnutí: film dobrý, s trochu slabším scénářem, dílko, jež se Polákům povedlo - dílko, jež znovu trochu povznese už tak velký patriotismus a vlastenectví všech Poláků (u nás tímto filmem, který měl povznést národní hrdinství, se měly stát Lidice) - posuďme sami, jestli se tak stalo... (29.08.2011)