Rien à déclarer
Nothing to Declare
Réžia:
Dany BoonScenár:
Dany BoonKamera:
Pierre AïmHudba:
Philippe RombiHrajú:
Benoît Poelvoorde, Dany Boon, Julie Bernard, François Damiens, Karin Viard, Bouli Lanners, Olivier Gourmet, Eric Godon, Zinedine Soualem, Guy Lecluyse (viac)Obsahy(1)
Francouzi a Belgičané – co mají společného kromě hranice? První leden 1993. Ne všichni vítají zrušení hraničních kontrol mezi Belgií a Francií. Zvláště celníci, nejenže přijdou o práci, ale tím, že nebudou moci do poslední kapky krve hájit francouzskou či belgickou zem, jako by ztráceli smysl života. Avšak bez dozoru se neobejde žádná hranice ani v době nejtužšího míru. A proto je vytvořená společná mezinárodní belgicko-francouzská hlídka. Navzdory svému nepřekonatelnému odporu, usedají oba věční rivalové do poněkud obstarožního auta, protože ani jedna země nemá peníze na společné vybavení. (Česká televize)
(viac)Recenzie (56)
Ach, špičkování Francouzů a Belgičanů? Člověk si zpočátku říká, že to nemůže být vtipné, navíc když nezná jejich historii. Ještě ze začátku se ten humor jeví dost přehraně. Ovšem pak jsem začal dost dobře bavit, s filmem najel na stejnou notu a výsledný dojem je moc příjemný. Dany Boon umí točit opravdu vkusné oddychovky, kde je mimo humoru i lidskost, trocha výbuchu smíchu, trocha dojetí a výsledný mix se moc pěkně sleduje.. No a Nic k proclení (i přes pár hlušších míst) není vyjímkou a moc rád jsem se jím nechal potěšit. ()
Skvělá Francouzská komedie s originálním nápadem týkající se uzavření hranic, což nevyhovuje celníkům, protože příjdou o práci. V hlavních rolích naprosto excelentní rasistický a silně vlastenecký Benoít Poelvoorde, který zde dává najevo svůj komediální talent a potěší i Dany Boon, který je spíš typický ňouma. Film je velmi poučný,co se týká rozdílů mezi Francií a Belgií a netušil jsem, že tam panuje tak velká nesnášenlivost. Vtipné, poučné i dobře zahrané. 85% ()
Jsa odchován filmy s Funèsem, Richardem a Belmondem velmi oceňuju snahu natočit i v dnešní době čistokrevnou komedii bez rádobyuměleckých přesahů ke komornímu dramatu atd. Nic k proclení nabízí slušnou porci vizuálních a lingvistických vtípků spolu s národnostním francouzsko-belgickým špičkováním. Fajn zábava, kterou můžu jenom doporučit. ()
"Mám veškerá práva, když jde o zabránění invaze žabožroutů do mé země." Jako pravý Belgičan, tedy mulat, napůl Valon a napůl Vlám, bych se tomu nezasmál ani jednou. Ale jako příslušník nestranného národa musím konstatovat, že mě francouzští a belgičtí celníci dostali. Zejména bráněním vlasti posedlý Ruben Vandevoorde předváděl neskutečné kousky, o které nás Schengen zákeřně připravil. Obnovme tedy hranice a zažehněme nenávist mezi národy, vždyť je to taková sranda. ()
Téměř geniální komediální záležitost. Kdyby i druhá polovina byla taková nálož gagů a humoru, jako ta první, u které jsem se řezal smíchy už od první vteřiny, nedokážu si představit, jak bych dopadl. Možná, že bych se smál ještě teď a nebo bych už dávno smíchy zemřel. Druhá polovina ale už přece jen musela trošku pořešit děj, který byl vynikající, jen ta romantická zápletka tam byla místy trochu na škodu (ale měla svůj perfektní smysl). Dany Boon je perfektní, ale Benoit Poelvoorde je ještě stokrát lepší. Lepší komedii jsem už hodně, hodně dlouho neviděl. Nic k proclení je moje nová láska, kterou budu doporučovat na každém kroku. Vynikající. 85%. ()
Reklama