Nic k proclení

Před samotným komentářem bych moc rád poděkoval uživatelům Enšpígl, Snorlax a emma53. Holkám proto, že to Enšpíglovi doporučili a Enšpíglovi proto, že to poslal dál. Díky nim jsme totiž dali naprosto boží francouzsko-belgickou komedii, která je zároveň občas dost nekompromisní. Dany Boon a la Francouz jede na pohodu. Ale Benoît Poelvoorde jakožto Belgičan je fakt brutální. První půlka byla vygradovaná tak, až jsem myslel, že se takhle dobře už nikdy v životě nezasměju. Druhá půlka ale jako kdyby byla vyměněná. Kadence fórů se totiž rapidně zúžila. I tak ale uznávám, že tak povedenou komedii jsem hodně dlouho neviděl. Vlastně jsem ani nevěděl, že tam tahle rivalita je. Tak teď už to vím a ještě budu mít na co vzpomínat. (05.11.2014)

Pohodové, vtipné, o posledních dnech celníků na společné belgicko-francouzské hranici, o obrovské akčnosti Belgičana, jež k smrti žabožrouty nesnáší. a tak jim v tom malém, společném městečku zatápí, jak to jen jde. Jenže -úhlavní nepřítel se již před rokem zamiloval do jeho sestry zcela na zapřenou, pak se zpacká drogová akce, hranice padnou a vzniknou společné celní motorizované hlídky.Tudíž pokud chcete oddychový film, kouzelné exteriéry, slušné herecké výkony a dobrý dabing, jen do toho .-) (03.12.2014)

Ach, špičkování Francouzů a Belgičanů? Člověk si zpočátku říká, že to nemůže být vtipné, navíc když nezná jejich historii. Ještě ze začátku se ten humor jeví dost přehraně. Ovšem pak jsem začal dost dobře bavit, s filmem najel na stejnou notu a výsledný dojem je moc příjemný. Dany Boon umí točit opravdu vkusné oddychovky, kde je mimo humoru i lidskost, trocha výbuchu smíchu, trocha dojetí a výsledný mix se moc pěkně sleduje.. No a Nic k proclení (i přes pár hlušších míst) není vyjímkou a moc rád jsem se jím nechal potěšit. (01.07.2020)

„Tohle není jen žlutá čára! Belgičané pro ni tělem, duší, loajalitou, silou a odhodláním odvrátili četné brutální útoky barbarských Francouzů, kteří sem během žní pronikali, aby znásilňovali domy a zapalovali ženy...“ A hrdinný celník Ruben musí dál hájit zájmy hrdých Belgičanů, ať to stojí cokoliv! Místy malinko ukřičené, a třeba to střílení mi přišlo docela nepatřičné, ale jinak to byla fajn zábava, která se sice rozjíždí ztuha, za to pak dokáže člověka nejednou solidně rozesmát. A líbila se mi celá řada detailů, ať už šlo čůrajícího chlapečka-podávače drinků, „amblanci“ bez přebytečného „u“, „vespu“ či např. perfektní zásahové auto, které by po „vytunění“ Rubenovi a Mathiasovi záviděli i frajeři z Kobry 11. A přestože jsem se toho trochu bál, konec se naštěstí podařil ukočírovat tak, že neskončil banálně, jakkoliv to bylo na hraně. I proto film nakonec hodnotím slušnými 4*. „Víš, proč mají Francouzi rádi belgické vtipy?“ - „Ne.“ - „Protože se zasmějí hned třikrát. Poprvé když ho slyší, podruhé když jim ho vysvětlíš a potřetí když ho konečně pochopí.“ (12.07.2020)

Věděla jsem, že mě nemůže Dany Boon zklamat, protože ho znám už z jiných bezvadných filmů a vím, že má jedničkový komediální talent. Rien à déclarer tudíž splnil má očekávání. Sice mně připomínala ty starší francouzské komedie, ale vůbec to nebylo na škodu, protože byla zrovna tak roztomilá, pohodová a já se skvěle bavila. Scénky těch dvou dokonalých (v úvozovkách) parťáků a nejen ty u mě každou chvilku vyvolávaly salvy smíchu. Namátkou scénka s pouty nebo přidělení Renaulta a jeho následné opravy a zkrášlení neměly chybu. A rozkošný puntík celé této komedii dal už jen přidělený pes na vyhledávání drog jménem Grizzly. Benoît Poelvoorde a Dany Boon se vzájemně skvěle doplňovali, prostě to byla taková sympatická, trochu ujetá dvojka, která si zaslouží čtyřku jak vyšitou A pozor, hlavně se vyhněte hraničním přechodům mezi Belgií a Francií :-) Viděno v původním znění s titulky, jinak to ztrácí ten správný šmrnc. (30.10.2014)