Hudba hrát nepřestala

Na téma ztráty krátkodobé paměti vznikla řada různorodých snímků (thriller Memento, romantika 50x a stále poprvé) a tento rozhodně patří k těm vydařenějším a velice mě překvapuje minimální distributorský zájem. "Hudba hrát nepřestala" je nečekaně kvalitní, inteligentní snímek, který sice rozehrává provařené téma sbližování otce a syna, ale díky úvodní zápletce rozehrává silný příběh, podpořený vynikajícími hereckými výkony a výbornou retro hudbou. (14.04.2013)

Pěkný příběh o životě otce a syna, které dělí to, co je ve skutečnosti spojuje. Odlišnost a pochopení tu znázorňuje postoj k hudbě jako takové, vnímání textu a jeho smysl, divokost a melodičnost, důvod vzniku písně. Příběh je krásným příkladem cesty k pochopení života jiné generace, která je ovšem lemována ostrými trny. Příběh má atmosféru, která se těžko popisuje, ale dobře poslouchá. Hudba je tu klíčem k lidskosti, smutku i radosti. Hodně dlouho jsem neviděl Julii Ormond a jsem rád, že jsem na ní takhle náhodou "narazil", je pořád tou příjemnou herečkou, jak si ji pamatuji. (27.01.2012)

Všechno je to o tvrdohlavosti a o generačních rozdílech. Ač film měl velmi dobrý potenciál, nějak mě nedokázal úplně zaujmout a vtáhnout do děje. Skvělá muzika, která prostupuje dějem byla podávána velice plytce... Tento film byl pro mě velice emočně slabý. Jediné, co mě dokázalo zaujmout bylo konečné sbližování otce se synem. To jak se jeden od druhého dozvídali důvody svého chování... "...tu noc to pro ni bylo poprvé a pro mě taky a tys mi řekl ať tu píseň vypnu..." Já osobně tohle ve svém životě nikdy neopomíjím, vždycky se nejdříve zajímám, proč lidé jednají tak, jak jednají. Protože naše činy mají vždy nějaký osobní důvod aniž bychom se o ty důvody dělili... Jedná se o dva slepé úhly pohledu... (29.08.2013)

,,VÍŠ CO JE TOHLE ZA PÍSNIČKU? VÍŠ, KDY JSEM JI SLYŠEL POPRVÉ?“..... /// Když syn nepozná rozdíl mezi tím, jestli u něho jste nebo ne, může i taková malichernost, jako je píseň v rádiu vyvolat spoustu pocitů a vzpomínek. LIDÉ JSOU NEUVĚŘITELNĚ SLOŽITÉ BYTOSTI... I s mozkovým nádorem můžete prožít chvíle radosti. Stačí milující rodiče a ...GRATEFUL DEAD! Že tu muziku neposloucháte??? Škoda, užili by jste si to daleko víc, protože tý hipísácký muziky tu je celkem dost. A taky – je třeba bejt nad věcí! (to na rozdíl od tý muziky jsem...) Oni totiž ty okamžiky, kdy si děti s rodiči (tátové se syny) nerozumí, jsou skutečný (stejně jako ta muzika). Určitě to není špatnej příběh, ale film.... a ta muzika..... /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mám na mozku.... (no tak dobře, nechám toho....). 2.) Grateful Dead, Buffalo Springfield, Bob Dylan.... 3.) Eseje – ani ty od Olivera Sackse (ani kdyby se jmenovala ,,The Last Hippie“ zásadně nečtu. 4.) Thx za titule ,,Rea z1982“ a ,,sparks“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (18.01.2012)

Zaujímavý film, pri ktorom som sa nevyhol spomienkam na Čas prebudenia. Náznak toho, čím mohol byť tento film vidím v dialógu Celie a Gabriela: "C: Snad se zase brzy uvidíme...G: Já nevím, jestli si vás budu pamatovat. Ale budu mít radost, až se zase sejdeme. Jako poprvé." Bohužiaľ silných momentov nebolo vo filme toľko, aby si odo mňa zaslúžil vyššie ohodnotenie. Nepresvedčivým výkonom ma prekvapil J.K. Simmons a aj hudobná zložka filmu ma zaujala iba málokedy. Ale na tri hviezdičky stačí aj to, čo som videl. (03.09.2013)