Delikatesy

Delikatesy je delikátní postapokalyptická černá komedie, která oplývá takovou dávkou originality, že se to v dnešních dobách moc nevidí. Někdo tu psal něco o úletech, nepovedených experimentech, stesku po Amélii, ale to je docela chybka... Troufám si říct, že kdyby nebylo Delikates, nikdy se nebudeme rozplývat nad půvaby Amélie z Montmartru. Tento celovečerní debut dvojice Jeunet-Caro po své vizuální stránce i smyslem pro detail naprosto jasně předznamenává to, co se většině lidí na Amélii líbilo. Co na tom, že se film odehrává v jakési nespecifikované době, kde se lidi uchylují ke kanibalismu, pokoušejí se nemožným způsobem o sebevraždu a souloží sousedům do rytmu? :-) V tom je přece vtip tohoto filmu - absurdita, surreálnost, skvělá atmosféra, herci, kteří ze sebe vyšťaví všecko všecičko. Svělá zábava, u které jsem se za bříško popadal od začátku do konce! A co od komedie chtít víc? (02.05.2006)

Těžko popsat film, v němž je až démonická kamera (záběry domu působí až poeovským dojmem!) sloučena ne vždy organicky s dějem, který je křížencem sci-fi, hororu i thrilleru a v něčem snad také grotesky. Herectví, které DELIKATESY vyžadují, je expresívní, vypjaté, v mnohém připomínající klasický horor éry němého hraného filmu či bujaré děje bulgakovovských próz, zejména MISTRA A MARKÉTKY. Neznámí jsou i herci a nesnadno zařaditelné jejich výkony. Na druhou stranu mistrovství formy, které film vyzařuje, imaginaci, kterou se přímo či nepřímo vyznačuje, umožňuje zjistit, odkud se bere pábitelizující ovzduší jedinečné AMÉLIE Z MONMARTRU, jak je možné, že film tak neobvyklý a právě tak hravý jako DELIKATESY, vůbec mohl vzniknout. "Vyšinuté" pojetí přitom lze stejně dobře chápat jako alegorické poselství o stavu civilizace, jako výzvu, varování, touhu zamezit silou ducha a umění civilizačnímu kolapsu. Uzavíraje svou úvahu, odkazuji se k tomu, čím jsem začal: obrazem vysokého činžovního domu, který v nočním oparu proti nebi tak trochu připomíná věž či hrad nebo zámek, sen, který je i hmotný a plný děje svých postav, ale také skutečnost, která chce být varujícím poselstvím. Jednoznačná odpověď, vyčerpávající závěr v této mlžnaté atmosféře prostě možná není. Takové bylo alespoň - podle mého názoru - skutečné přání tvůrců tohoto nevšedního díla. (07.06.2010)

Delikatesy přesně zapadají do kategorie filmů, které se mi hodnotí nejhůř - každý jeden prvek filmu tam je naprosto potlačen s výjimkou atmosféru nejistoty a všudypřítomné podivínství, jenž vás nešokuje, jen možná trochu znejistí. Mezi klady patří řezníkova krásná přítelkyně (?), naopak linie s "kanálovou organizací" mi tedy vůbec nesedla a přišla mi zbytečná. (25.08.2006)

Delikatesy nastartovaly kariéru režiséra Jeana Pierra Jeuneta a umožnily mu jednak získat zkušenosti v Hollywoodu natočením čtvrtého Vetřelce, jednak natočit svůj majstštyk, Amélii z Montmartru. Je to jeden z těch hravých, výtvarně nanejvýš zajímavých a přiměřeně provokativních snímků, které jsou obtížně zařaditelné a nadlouho utkví v paměti. Centrem dění je dům, který stojí opuštěný v šedivé, ponuré krajině zasažené katastrofou. V nezáviděníhodných podmínkách zde živoří většina obyvatel a snaží se sehnat kousek žvance. Řezník vlastnící krámek v přízemí je schopen čas od času nějaké maso obstarat, a stal se proto nikým nevoleným vládcem. Ovšem způsob získávání masa je poněkud diskutabilní. Dům je zajímavý ještě tím, že zde žádný domovník nikdy dlouho nevydrží. Nájemníci se jej snaží přilákat inzerátem s příznačným názvem Těžká doba. Jednou ale přijde domovník, který naruší apetit strávníků a všechno v domě obrátí vzhůru nohama... Tato inteligentní, obtížně žánrově zařaditelná komedie vznikala obtížně - celé čtyři roky (protože producenti projektu nevěřili) podle námětu Jeana-Pierra Jeuneta a spolurežiséra Marca Cara. Snímek je inspirovaný francouzským alternativním komiksem, oplývá elegantně naservírovanými gagy ve stylu toho nejčernějšího humoru a díky režijní rafinovanosti se film vyznačuje zvláštní atmosférou a nezaměnitelným osobitým rytmem. Zapamatováníhodná je například scéna se skřípající válendou, kde se odehrává cosi typického mezi mužem a ženou, nebo poetický koncert pro pilu a violoncello, kterým zamilovaný domovník vyznává své city. Chuťovkou jsou v tomto snímku už výtvarně vyšperkované titulky nebo výlety kamery sítí trubek a světlíků, které se groteskně podobají pokřiveným charakterům obyvatel domu. Bizardní postavy, které se vyskytují v tomto snímku, by dokázaly vyvést z rovnováhy nejednoho zkušeného psychiatra. Delikatesy jsou příkladem filmu, kde není důležitý děj, ale pocity, které vyvolává, a kdo se dokáže ponořit do jeho atmosféry a vychutnat si ji, bude nadmíru spokojen. Celkový dojem: 90 %. (04.01.2008)

Delikatesy jsou neskutečný mix grotesky,černé a crazy komedie,sci-fi filmu a hororu,který mi ale bohužel vůbec nesedl.Snaha o originalitu se cení,oranžovo-hnědá stylizace je pastvou pro oči,ale dobrý nápad na všechno nestačí a nedokáže zakrýt,že do filmu se toho tvůrci snažili nacpat skutečně hodně,ale on je stejně nakonec o ničem.Romance vyprchá do ztracena,vegetariánský odboj je trestuhodně nevyužitý a šílenost celého projektu divákovi zabraňuje,aby postavy a jejich příběhy bral nějak vážně.Někdy v polovině si pak už na tu docela zábavnou ujetost zvyknete a film začne docela nudit.A den po zhlédnutí si už vlastně ani pořádně nevybavuju,jak to celé vlastně skončilo,což není zrovna nejlepší vizitka.Za pár skvělých gagů a Pošťáka jsem chtěl dát slabší tři,ale vzhledem k tomu,že jsem čekal mnohem víc,musím ještě tu jednu odebrat.Jeunetovi asi na chuť vážně nikdy nepřijdu. 50 % (22.10.2010)