Delicatessen
Delicatessen
Kamera:
Darius KhondjiHudba:
Carlos D'AlessioHrajú:
Dominique Pinon, Marie-Laure Dougnac, Jean-Claude Dreyfus, Karin Viard, Ticky Holgado, Edith Ker, Rufus, Jacques Mathou, Howard Vernon, Chick Ortega (viac)Obsahy(1)
Poetická černá komedie DELIKATESY je dlouho připravovaným celovečerním režijním debutem souznící autorské dvojice Jeana-Pierra Jeuneta a Marca Cara. Snímek je plodem práce skupiny nadšenců, milujících kinematografii a jako mnoho jiných před nimi toužících natočit film, jaký by sami chtěli vidět. I přes nízký rozpočet, omezující původní plány, se jim podařilo realizovat originální, vizuálně fascinující vizi, nabitou filmařskou energií a inteligencí, smyslem pro absurdní drobnokresbu, něžnou poetičností a přesnými brutálními gagy.
Příběh situují tvůrci do blíže neurčené budoucnosti, snad po nukleární katastrofě, mající ovšem četné znaky 30. a počátku 60. let (doba dětství autorů); kritici si pro označení tohoto stylu vypomohli termínem "retrofiction". Na zbořené periferii ční do noci starý činžák. Jeho majitelem je řezník, jehož krámek s delikatesami přes obecný nedostatek oplývá čas od času masem. Nájemníci-nakupující si to samozřejmě dávají do souvislosti s četnými zmizeními osob. Do domu přichází na inzerát jako domovník bývalý klaun Louison, jehož přítomnost ukončí krutovládu obávaného domácího a nastolí po věčné noci nový den. Ani tajemní trogloté, žijící v kanalizaci a chystající vzpouru, nemohou už zůstat neteční k událostem nahoře, zvláště když je půvabná řezníkova dcera Julie poprosí o pomoc pro Louisona, s nímž ji spojují milostná pouta. Něžný příběh o lásce, překonávající všechny překážky, vychází z tradice francouzského filmu (poetický realismus Juliena Duviviera a Marcela Carného, "předměstské" lidové komedie Reného Claira, něžné crazy Jacquesa Tatiho). Konfrontuje ji však s brutální realitou současnosti, odraženou v estetice a emocionalitě soudobého filmu (bratři Coenové, Peter Greenaway, Terry Gilliam).
Celý Snímek vznikl v ateliéru a hrají v něm málo známí herci, jejichž tváře a stylizovanost hereckého projevu ladí s bizarní atmosférou snímku. I přes četné přiznané inspirace ("Je to trochu tak, jako by se Marcel Carné díval na Spielberga, který zrovna viděl Gilliama, a ten předtím sledoval Leoneho...") je film originální vizí, jež je pro filmové labužníky skutečnou delikatesou. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (4)
Recenzie (231)
Delikatesy jsou mi bližší než Město ztracených dětí. Skvěle týpkovitě obsazené (potěší sledovat Jeunetovy herce v různých rolích jeho filmů) - zabydlené nejrůznějšími TYPY, které se neztratí (především mám na mysli řezníka Clapeta). Vztah Louisona (Dominique Pinon) a Julie - Clapetovy dcery (Marie-Laure Dougnac) je až dojemný. Scéna s brýlemi mi připomínala osleplého Woodyho Allena v Hollywood Ending. O vizuální stránce je asi zbytečné se zmiňovat. Tenhle film je pro mě klasika. Osobně nemám, co bych vytkla. ()
Výborná černočerná komedie,ve které se rozhodně vyplatí obětovat babičku dřív,než bude dobrá pouze na sulc.Nejsem žádný milovník francouzských filmů,ale mám pár oblíbených vyjímek a Delikatesy se drží dlouhou dobu v čele.Komedie,která je černá až cynická a zároveň je tak ujetá,že se na ní dá vysvětlovat význam slova crazy. ()
Na první pohled jasný Jeunet, ačkoliv jde o počátky jeho tvorby. Poetický a zároveň dost drsný a čenohumorný (zkrátka bizarní) svět (činžák + kanál) retrobudoucnosti (i když by mohlo krásně jít o jakousi alternativní minulost a Pařížskou -Leningradskou- blokádu) je plný vychytaných audio-vizuálních nápadů a neustále baví i když příběh samotný za mnoho nestojí. ()
Jeunet. Jean-Pierre. Narozen ve Francii léta páně 1953...Aneb...Výtvarník s kamerou, jehož Delikatesy jsou ódou na stylově rozbujelou mizanscénu a posedlost detaily. Vizuálně propracované do posledního detailu, vedení kamery promyšlené na každý milimetr (úvodní titulky!), děj opět zatlačen do pozadí. V Delikatesách to ovšem podobně jako v Amélii není žádná vada na výsledné chuti - s vypravěním převážně skrze obraz si tahle mile dekadentní hříčka vystačí a v místech, kde její jemně kořeněný humor začne vynechávat, všechno vyspraví Dominique Pinon se svou ojedinělou mimikou. ()
Sledování snímku DELIKATESY je možné přirovnat k prvnímu "koštování" netradičního a cizokrajného jídla. Prostě nevíte, co si o tom myslet. Je to sladké? Slané? Či obojí dohromady? Je to vůbec dobré? Není to vlastně zkažené a člověk se pouze (před druhými a pro druhé) "chytře" a znalecky tváří? Přesně tyto pocity jsem měl při prvním shlédnutí tohoto výjimečného snímku. Nejprve jsem vlastně ani netušil "vo co tu go". Jde o horor? Či je to komedie? Po chvíli ovšem všechny tyto otázky zmizely - to, když jsem díky filmařsky skvěle odváděné práci nabyl přesvědčení, že jde sice o velmi nezvyklý a netradiční opus, ale přitom o opus nadmíru kvalitní. A pak už bylo vlastně vše jedno - skvěle jsem se bavil. Shrnuto a podtrženo: výborná, absurditou, humorem i "děsem" prodchnutá fantasmagorie, která si zaslouží minimálně "okoštování"; přinejlepším pak zařazení mezi pravidelnou "filmovou stravu". ()
Galéria (55)
Zaujímavosti (3)
- Jean-Pierre Jeunet přišel na nápad kanibalského řezníka v roce 1988, když byl na dovolené v Americe a bydlel v apartmánu nad řeznictvím. Každé ráno odtud bylo slyšet zvuky sekání masa a hlasy. Jeunetova přítelkyně říkala, že se tam zpracovávají ostatní hosté a příště bude řada na nich. Jeunet sám také později řekl, že americké jídlo opravdu chutnalo, jako kdyby bylo "z pravých lidí". (Morien)
Reklama