Delikatesy

Sypaticky komorní postapo-komedii/pohádku, které svou bezútěšnou stísněnost přitom dosti efektivně navazuje pohým použítím žlutého filtru a natáčením takřka výlučně v několika málo interiérech. Pěkný důkaz že i s minimálním rozpočtem se dá natočit dobře vypadající film. Škoda jen že pro dobrý film je toho potřeba trochu víc než jen vizuální um a styl - bez ohledu na zábavně kanibalské téma a několik správně vyšinutých postav je to prostě pořád tak trochu nezajímavá záležitost, která místy neví čím by chtěla být. Občas trocha laskavého (!!) humoru, občas trocha deprese, občas atmosféričtější horor, pak zase vršení rádoby zábavných vyšinutých nápadů a k tomu magicky pohádkový příběh... přitom samozřejmě pořádně nefunguje ani jedno z toho, byť vyloženě nuda to není a ona mírná příchuť bizarní dekadence je i přes to všechno pořád trochu cítit. Jinak řečeno, největší vadou filmu je evidentně to, že je až moc "francouzský". 7/10 (09.08.2009)

Výborná černočerná komedie,ve které se rozhodně vyplatí obětovat babičku dřív,než bude dobrá pouze na sulc.Nejsem žádný milovník francouzských filmů,ale mám pár oblíbených vyjímek a Delikatesy se drží dlouhou dobu v čele.Komedie,která je černá až cynická a zároveň je tak ujetá,že se na ní dá vysvětlovat význam slova crazy. (27.06.2016)

Vzhledem ke zdejším ohlasům jsem se raději připravil na pěknou chujovinu, která mi možná ani trochu nesedne. Ale už od prvních záběrů včetně úvodních titulků na mě nastoupila velmi originální a vizuálně působivá podívaná, která mě povětšinu času velmi slušně bavila, přestože hlášek či scén k zasmání zde až tolik nebylo. Důležitá je pro Delikatesy prazvláštní atmosféra tvořená směsicí několika žánrů, a to černohumorné, absurdní komedie, romantického filmu, dramatu, sci-fi a hororu (které se v různě míře střídají a prolínají). A časté opěvování fantazie snímku/tvůrců je rozhodně na místě, některé věci člověka opravdu příjemně překvapí. Ale jakože u mě od počátku vládlo nadšení a nevadila mi ani výše zmíněná menší porce humoru, a tak nějak jsem tajně doufal, že šťáva filmu vydrží až do konce, směrem k závěru bohužel Delikatesám začal docházet dech, humor se takřka vytratil („vrcholem“ pro mě bylo sledování zasaženého řezníka) a poslední úsměvná sekvence to už nestačila napravit. Přesto vzhledem k původním očekáváním jsou myslím silné 4* více než dost (a já se kaju, jak mi mohlo přijít na mysl pochybovat o režisérovi Amélie), a zároveň je pro mě toto dílo signálem, že se s panem Jeunetem (a případně i jeho režijním parťákem) rozhodně nevidíme naposledy. „Na co čeká, až ten novej taky uteče v popelnici? Jak dlouho nám vydržel?“ – „Týden. Když nepočítám vývar.“ – Týden. Poslední zbytky jsme dojedli před dvěma dny. Mám hlad.“ (27.08.2013)

Jak mě Galimatyáš rozčiloval tím, že v jistejch ohledech předvádí ódu na umělecký film, tak právě tenhle film je těmahle uměleckejma sračkama přecpanej jak prase před porážkou. Přesně jak to prase, co je na samotný obálce filmu. To se na to pak těžce kouká a ještě hůř hodnotí. Režisér má každopádně obrovskou fantazii. Natočit takovýhle film dokáže snad jenom blázen. (29.03.2011)

zpočátku se delikatesy tváří šíleně a nepřehledně (což taky jsou), ale jakmile se v tom svinčíku trošku zorientujete, čeká vás magořina Gilliamovského formátu, která je plná bizardních figurek tipu kanibalského řezníka a cibulových odstřelovačů. Sice tyto absurdity nejsou zrovna můj šálek čaje, ale řemeslná zručnost a občasná černohumorná vtipnost se jim uznat musí ... (21.08.2008)