Amélia z Montmartru

S dovolením pominu nesporné filmové kvality a zaměřím se na osobnější dojem. Amélie z Montmartru mě nadchla výstředností postav, protože to by klidně mohli být moji příbuzní (co bych za to dal...!) - těší je úplně bizarní věci, jejich podivný humor nikdo nechápe a navzájem o svých zvláštnostech nevědí. To je právě to. Kdyby to o sobě všechno věděli, víc by si porozuměli a já mám tenhle pocit často. Nechci se tady nějak nostalgicky rozkecávat, ale stalo se mi už mockrát, že o někom, kdo se mi vysmíval třeba kvůli mé posedlosti přesazováním kytek nebo chorobnému strachu z veřejných záchodků pak vyšlo najevo, že třeba sbírá tkaničky od bot nebo k smrti rád počítá trojčlenkou. Prostě - jak říkala moje babička - všichni jsme střelení, jenom jsme každej jinam trefenej. ;-) 100% (19.01.2004)

[imdb: 8.6/10] | me: Milý európsky nekonfliktný, ale na môj vkus dosť jednoduchý a miestami príliš nevýrazný film. Audrey Tautou je jedinečná, jej postava je netradičná, krehká, ... stelesnené dobro, jemnosť a spravodlivosť ... a práve to je zároveň aj celá podstata tohto francúzskeho dielka. Je to špecifický film, ktorý niekedy pohladí, inokedy poteší ale väčšinou proste len tečie a vyžaruje až naivnú dobrotu (na všetky svetové strany) obalenú príjemnou hudbou, zaujímavou kamerou a strihom. (16.05.2010)

Další z řad filmů pro který není počet hvězdiček dostatečný. Je to takový filmový lék na deprese a "blbou náladu" Tenhle film je ibuprofen mezi filmy. Kamera Vám vyléči oči , scénář a režie Vám vyléčí duši a myšlení . Humorné scény Vám vyladí úsměv a hudba Yanna Tiersena Vám opraví sluch . A kukadla Audrey Tautou ---ty jsou navíc . (25.06.2006)

Nádherné, pohádkově zbarvené vyprávění z pera Jean-Pierre Jeuneta o věcech milovaných i nesnášených, o osudech normálních lidí, kterými může zahýbat i docela normální děvče. Audrey Tautou jako současně nejkrásnější herečka Francie hraje už jen svým pohledem a její tvář se k pohádkovému vizuálu neskutečně hodí. Hudba je další téměř dokonalou součástí filmu, součástí, na kterou hned tak nezapomenete. Pozitivní atmosféra je z filmu cítit každým políčkem a všechny vaše smysly budou rochnit blahem. Všichni herci hrají přesvědčivě, mně osobně byl nejsympatičtější Dominique Pinon, režisérův oblíbenec.. ten, který si mě získal i v Jeunetově kraťasu Foutaises. Amélie je nádherný film, který mi zvedl náladu a na chvíli mě donutil myslet jen na krásné věci a věci, které chci v životě ještě udělat.. Pět hvězd je určitě zasloužené hodnocení. (26.11.2006)

"Amélie zhluboka dýchá. Život se jí zdá tak krásný. Až jí prodchne touha pomáhat celému lidstvu." To je tak hezký. Já chci taky pomáhat. Ovšem nikoli Amélii. Ta je plná náznaků a ty já neumím rozpoznat. Kdyby si mě vybrala za partnera, tak bych si toho ani nevšiml. Stejně jako jsem dosud nezaznamenal, že i artyčok má srdce. Teď už to vím. A taky vím, že když budu chtít pohladit na duši, tak si stačí pustit Amélii a přeskočit úvodní představováni všech obyvatel Francie a přilehlýho okolí. A pokud někdo potřebuje doprovod trpaslíka na cestě kolem světa, tak se mi neváhejte ozvat. Jsem levnej. (05.04.2022)