Amélia z Montmartru

Slečna Amélie a její pohádkový, láskyplný, tak trochu posmutnělý a lidsky vřelý svět mi učaroval od prvního shlédnutí. Čím je tenhle film výjimečný? Rozhodně příběhem a celkovým laděním. Je to harmonie zkapalněná do čiré a opojné filmové tekutiny, která umí zahřát dušičku lépe než hlt tuzemáku promrzlé útroby. Jsou to herecké výkony, zejména pak ten titulní Audrey Tautou, které se podařilo kromobyčejně těžkou roli ztvárnit s naprostou přesvědčivostí. Jsou to roztomilé vedlejší postavy, které překypují životem, aniž by nutně musely na plátně dostávat přemíru času. Jeunet natočil film s naivní dětskou láskou, naivně nekritickým pohledem na realitu. A není to falešné, není to ani přeslazené, je to až zázračně konejšivé. Amélie je malý ostrůvek klidu a lásky v celkově neutěšeném světě i kinematografii. Amélie je něžné dívčí pohlazení, kterého je mi čas od času zapotřebí. (17.03.2004)

Konečně jsem viděl onu slavnou a tolik opěvovanou Amélii! Ale musím říct, že po tom všem, co jsem o tomto filmu slyšel, tak jsem čekal filmařský majstrštyk. Ale on se nějak nedostavil. Možná ho režisér poslal na cestu kolem světa :-). Každopádně má to atmosféru, nadsázku, jistý vtip, poslání a Audrey Tautou. Ale aby to bylo plné hodnocení, tak by to ve mně muselo zanechat nějaké větší emoce. Takhle pouze takový lehký nadprůměr. (20.06.2008)

9 / 10 Vizuálny a scenáristický orgazmus najvyššieho stupňa, ktorý si na začiatku nastavuje tak vysokú latku, že ju má sám problém prekonať. No aj napriek tomu, že jeho krivka kvality nemá stabilnú stúpajúcu tendenciu, ide o nevídaný a neopakovateľný filmový počin. Tam, kde vás druhé filmy stiahnú až na samé dno depresie a nechajú vás bezmocne tápať v nepreniknuteľnej temnote, je Amélia z Montmartru ako svetlo na konci tunela: teplé, prívetivé a plné nádeje. (31.10.2005)

Výjimečná ukázka dokonalého filmu. Filmová řeč Jeana-Pierre Jeuneta je tak osobitá a úchvatná, že se dá jen stěží přesně verbálně opsat, převládá v ní málokdy vídaná manýra. V jeho dílech je rozhodující především ona zvláštní čarokrásná estetika založená na uchvácení (většinou obskurním) detailem, který se po střípcích, tisíci drobných a roztomilých legrácek a vychytávek, skládá do magického obrazu světa, který plyne před očima fascinovaného diváka ve zvláštních perspektivách a dává na odiv efektní formu, ale i svou pomíjivost tím, že neustále zdůrazňuje svou ohraničenou filmovou existenci. Je to jakási francouzská forma magického realismu, míst, jež jsou obydlena postavami, které mohou žít jen v narativních světech, ale které jsou právě proto pro vnímající subjekt přitažlivé a blízké...tak blízké... Jistě tu hraje roli i čistě postmoderní filmový přístup - Amélie komunikuje často přímo s divákem, dívá se přímo do kamery, tedy na vás, ožívají obrazy , fotografie a věci, některé dokonce i mluví, vypravěč je božsky vševědoucí a dává divákovi takové množství informací, že přesně postihuje fenomén informačního zahlcení, v dynamické dualitě filmu ale proti nim stojí pasáže meditativní a umělecké, postihující ,,skrytý" význam světa (kůň běžící při Tour de France, sbírka fotek z fotoautomatu). Nemalou roli hraje také nadsázka a humor - a to jak jazykový či situační, tak i ten ,,sémantický", je často sám o sobě nositelem významu, posouvá a určuje děj příběhu (roztomilý trpaslík ,,posílající" pohlednice z cest ovlivňuje citové rozpoložení Améliina otce, vůbec Améliino ,,hraní si" na boha ovlivňující život nešťastných lidí kolem je sémantickým nosníkem filmu). Největší devízou tohoto filmu je ale jeho celkové vyznění - čirá směs radosti i smutku, všednosti i romantiky, průzračnosti i tajemna, hledání i ztrácení, osamění i lásky, harmonie i trápení, dualita skutečného života, kde se střídají (interpretačně mnohdy nejednoznačné) veselé a smutné fáze bytí... Oč je tenhle film více stylizovaný, o to je skutečnější a pravdivější a každý si v něm může najít svůj střípek, ve kterém spatří sám sebe... (31.01.2007)

Dokonalé harmonické splynutí formální i materiální stránky tj. hrátky s kamerou, roztomilá hudba, okouzlující herci na straně jedné a podmanivý příběh infikující diváky dobrou náladou a chutí do života a další drobná potěšení na straně druhé. Ještě nikdy mi film neudělal takovou radost. Stačí shlédnout Amelii, a jsem vysmátej do konce večera:-) (22.05.2002)