Amélia z Montmartru

bývaly doby, kdy jsem měl Amélii nesmírně rád a nevěřil jsem, že by se mi kdy mohla okoukat. nestalo se. přihodilo se něco jiného. přestal jsem filmu věřit. zošklivily se mi Jeunetovy škaredé barevné filtry a zprotivili pitvořící se herci úplně stejně, jako jeho jedovatý optimismus. svého času svěží nálada dnes už malinko zavání umělinou. velice rád bych věřil v zázračnost každého okamžiku, v katarzní půvab každé tragédie a velice rád bych žasnul nad tajuplnými souvislostmi lidských životů a na svět se díval skrze růžové brýle, ale Amélie mi to neumožňuje. nedovedu se ani při usilovné snaze smířit s dětinsky naivním nazíráním na témata hluboká a závažná, nevěřím v bezstarostnou lásku bez bolesti, bez obětí a starostí a už vůbec v osud, který k ní vyvolenému člověku umete cestičku. snad je to stářím, ale už se nedovedu oddávat citovému sebeukájení s takovou vstřícností. je snadné mi udělat radost, nebo mě dojmout, ale nesmím přitom zavětřit ani náznak kýče nebo falše. o to víc oceňuji Jeunetovy následující Příliš dlouhé zásnuby, které staví vyumělkovaný patos Amélie tváří v tvář nepokrytému patosu zákopového šílenství. (27.11.2012)

Tohle mi leželo v počítači hodně dlouho.Nastal čas to smazat,takže jsem se na Amelii konečně rozhodla podívat.A viděla jsem asi jen tak hodinu,to mi totiž úplně stačilo.Příběh je podán celkem originálním způsobem,občas až podivuhodně připomíná seriál "Řekni,kdo tě zabil"a hlavně je to obrovský kýč.To,z čeho jsou zdejší komentátoři u vytržení,mě šíleně nudilo.Dokonce jsem z toho tak znuděná,že se mi chce spát.Tohle se mi u filmu už pěkně dlouho nestalo.Snažím se přijít na to,co se na tom všem tak líbí a popravdě nevím.Nejspíš kukuč Audrey (který,uznávám,je roztomilý)a "divnost"celého snímku.Jinak netuším.A mimochodem srovnávat Tautou s Audrey Hepburn je hodně,ale hodně mimo. (24.03.2011)

technicky, pribehove, emocionalne brilantne zvladnuty snimek od rezisera ne az tak spatneho a presto nepovedenho Vetrelce.. Toho sem sice videl az pozdeji nez tento skvost, takze temihle kecy bych vas mozna nemusel otravovat, ale nedalo mi. Vse uz o tomhle nadcasovem, stripkovitem dile napsano bylo, snad jen napisu, ze zrovna mi to hrozne moc pomohlo a usmevu sem se musel dlouho zbavovat.. ne ze bych byl nejakej pesimista, ale takovej dlouhodobej priblblej usmev neni vzdycky vyhra. Audrey Tautou je nadherna, roztomila, nevinna, a chce konat dobro.. Kez by se nasli takovi lide i mimo fantazii.. Mnoho scen mi zustane naveky ukryto v nejhlubsim skrytu duse, cely film pak zustane v me mysli. odtud si ho vyvolam, kdykoli budu mit spatnou naladu a vse se bude zdat cerne.. (tenhle komentar psan pod vlivem Tiersenovy dojimave, libozvucne, roztahle, jemu vlastni hudby, ktera je asi to nejdokonalejsi, co sem kdy slysel.. jedna skladba vedle druhe se zavrtava do sluchoveho ustroji jako nejvykonnejsi drevokaz, ale se znacne odlisnymi ucinky.. nadseni, ocarovani, pocity, ktere nejdou popsat, ty lze jen zazit.. Tiersen je neprekonatelny skladatel. Nikdo nedokaze do soundtracku dat tolik ze sve duse jako on.. nadhera (20.05.2009)

A půl. Sladké, rozkošné, prozářené a úsměvné. Stejně jako hlavní hrdinka, Amélie z Montmartru. Audrey Tautou má jeden z těch nejkrásnějších úsměvů filmového plátna, jaký jsem kdy viděla. Inteligentní a vtipný scénář, důmyslná kamera, velmi líbivé a oku lahodící vizuální zpracování a podmanivá hudba. Po prostudování některých zdejších záporných komentářů mi připadalo, že zmiňovaní mají k tomuto snímku podobný postoj, jako někteří k obdobně vysoce hodnocenému, snad nejznámějšímu a nejohranějšímu filmu vůbec, Forrestu Gumpovi. Dovolím si jmenovat uživatele sinp, díky jehož, pro mne velmi zajímavému komentáři, mi na mysl vytanul onen lehký, ovívající dojem, směřující právě k podobnosti s Forrestem. Amélie je bezesporu působivým, okouzlujícím a lahodícím kouskem kinematografie. Ale k úplné dokonalosti mi chyběl nějaký "ten" pocit, který jsem zde nenašla. Prostě něco, kvůli čemu čistých pět hvězdiček udělit nemohu. (18.09.2010)

"Amélie zhluboka dýchá. Život se jí zdá tak krásný. Až jí prodchne touha pomáhat celému lidstvu." To je tak hezký. Já chci taky pomáhat. Ovšem nikoli Amélii. Ta je plná náznaků a ty já neumím rozpoznat. Kdyby si mě vybrala za partnera, tak bych si toho ani nevšiml. Stejně jako jsem dosud nezaznamenal, že i artyčok má srdce. Teď už to vím. A taky vím, že když budu chtít pohladit na duši, tak si stačí pustit Amélii a přeskočit úvodní představováni všech obyvatel Francie a přilehlýho okolí. A pokud někdo potřebuje doprovod trpaslíka na cestě kolem světa, tak se mi neváhejte ozvat. Jsem levnej. (05.04.2022)