Podfukári

Efektní, pěkné, zábavné, rychlé, prázdné a zrádné. 60% SPOILER: Ta finální pointa by samozřejmě dávala smysl, pouze v případě, kdyby Ruffalův agent celou dobu věděl, že je na něj namířená kamera, a kromě všech ostatních postav musí oblafnout i nás diváky. Fool me once, shame on you. (29.11.2013)

Keď sa nad Podfukármi zamyslíte, tak je to absolútna hovadina, ktorá je asi taká reálna, ako skríženie dinosaura s kindervajíčkom. Ale možno aj práve v tom tkvie čaro tohto komerčného hitu (rozpočet 75 miliónov, celosvetová tržba 351). Je tu možné všetko. Fakt všetko. A nie že nevadí, že sa najväčšie záhady vysvetľujú absolútne absurdnými spôsobmi, ono je to vlastne práveže plus! Takže hoci nezdieľam všeobecné nadšenie Podfukármi, musím uznať, že čím častejšie ich vídam v reprízach v TV, tým viac ma bavia. Páčil sa mi kasting, bavili ma nápadité scény, bavilo ma tipovať si, ako to dopadne (resp. to ma bavilo prvý raz, pri reprízach som si naopak užíval, že „viem“ a vnímal som jednotlivé scény z iného uhľa). (24.06.2020)

70% Lehce guilty, těžce pleasure. Lehkonohé, svižné, zábavné a nesmyslné. Robinhoodovské postavy bojují proti všem možným zákonům: práva, fyziky i logiky. Jakmile se v tom začnete vrtat, objeví se díra za dírou. Paradoxně to nevadí: Podfukáři trpí podobným syndromem jako Dannyho partáci 2: film si hraje nejen s postavami na kočku a na myš, ale i s divákem, který pro stromy nevidí les a na konci je bud otráven, nebo pobaven. Jako by to celé byla jen metafora kouzelnického triku. Jinými slovy: podfuku. Nebo iluze. To je na Vás. (14.07.2013)

Podfukáři sice nenudí ani ničím neuráží, ale snaha tvůrců snažit se za každou cenu překvapit a nenechat nic jak se původně zdá filmu nakonec jen ubližuje a nezachrání ho ani hvězdné herecké obsazení s věčně stejnými Morganem Freemanem a Michaelem Cainem. Posledních 15 minut pak už vysloveně jen devalvuje jinak dobrý zábavný film. Prostředí takovýchto kouzelníků mě nikdy nelákalo a ani tento film to nezmění. (15.11.2013)

U Podfukářů jde o toho, zda je divák schopen a ochoten přijmout fakt, že za a) bude po celou dobu klamán b) nemá se tomu bránit. Odhadnout dopředu onu pointu je velmi obtížné, když člověk dostane na začátku malé, nenápadné vodítko, na které je ale chytře nucen pod tíhou silné a dynamické nálože „cool audiovizuálna“ zapomenout, a pak je konstantně klamán ohledně jedné z postav (a jak může tu „logiku“ příběhu kdokoliv zpochybňovat, když „někdo“ jedná před divákem tak, ale ve skutečnosti se chová onak, že; prostě jde o zákeřný a promyšlený podfuk na diváka). Jenže v tom je ten vtip; nechat se klamat, vědět o tom, ale přitom si to užívat. A já nemůžu jít pod slabší, avšak přece jenom ještě 4*, protože mě Podfukáři opravdu hodně bavili (konkrétně z postav se to dařilo nejvíce Harrelsonovu Merrittovi). Akorát se mi moc nelíbí ten nápad s druhým dílem… (19.04.2014)