Rozchod Nadera a Simin

Tak tohle určitě nebude můj šálek kávy. Ne, že by se mně film vyloženě nelíbil, ale nějak mně to asi včera nesedlo, i přesto zajímavý pohled do zcela jiného světa, než na který jsme tady u nás zvyklí, o rozpadu jednoho manželství a pohledu na fungování iránské rodiny a složitých mezilidských vztahů. Líbil se mně hlavně Peyman Moaadi a také rozhodně zajímavě udělaný konec. (30.06.2014)

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 24 - Írán. Film, jenž atakoval moje vedoucí Rumunsko, ale zůstává zatím těsně druhý. Rozchod Nadera a Simin dokazuje, že i film, v němž nejsou akční scény, násilí a sex, dokáže strhnout neuvěřitelným způsobem a během 120 minut vůbec nenudí. Všichni tady v ČR v teple našich domovů víme úplné hovno, jak to v Íránu chodí, takže já se rozhodně zdržuji výkřiků do tmy typu, že je v Íránu takové a takové právo, takové a takové zvyky, a že ve filmu bylo něco přiklášenou, upraveno, cenzurováno. Jsem imunní vůči mediální masáži, že je Írán nebezpečný a ohrožující světový mír atd. Mně se to jako film moc líbilo, je velmi podnětné a obohacující sledovat očima Středoevropana konflikt dvou manželských párů, který neustále graduje a přemýšlet, jak by se takový konflikt odehrál v ČR, Německu, Francii. Nejsilnější stránka filmu alespoň pro mě tkví v tom, že jsem vnitřně nepovažoval ani jednu postavu za vyloženě kladnou ani za vyloženě zápornou, což je nanejvýš realistické, protože nikdo z nás není ani anděl ani ďábel. V jednu chvíli jsem soucítil a fandil jedné postavě, v jiné situaci se moje preference obrátily. Proto jsem taky rád, že na Berlinale rovným dílem ocenili všechny čtyři hlavní protagonisty. Pokud se nemýlím, je to asi druhý íránský film, jejž jsem v životě viděl a z obou filmů mám velmi dobrý pocit. (24.04.2015)

Asghar Farhadi svoje postavy očividně moc nemiluje, když je staví před zcela neřešitelné osudové volby. Je jasné, že ať už se v jednotlivých situacích rozhodnou jakkoliv, vždy někomu ublíží. Hlavní postavy řeší, zda se rozvést, či ne, dcera volí mezi matkou a otcem, vedlejší postavy mezi mateřskou a prací či lhaním a pravdou. Je toho spousta. Od klasické tragédie, která vychází z rozporu mezi dobrem a zlem, se tak přesunujeme k moderní tragédii, v níž spolu bojuje dobro s dobrem, což ale neznamená, že by se síla utrpení zúčastněných postav nějak oslabovala. V podstatě se nám tu opakuje schéma Nolanova Temného rytíře, kde Joker mistrně navozoval situace, v níž musí postava volit, ovšem každé rozhodnutí vede k neúspěchu: když se Batman odmaskuje, Gotham bude bezbranný, ale když se neodmaskuje, Joker každý den někoho zabije a Batman za to bude nepřímo zodpovědný. Když zachrání Batman Denta, zemře Rachel, když Rachel, zemře Dent. Volit musí také Gordon i Dent, a opět v duchu tzv. „no-win situation“, známé ze šachové hantýrky jako „nevýhoda tahu“, což je termín označující pozici, při níž je pro hráče nevýhodné, že musí táhnout, a nejlepší by bylo prostě nedělat nic. Asghar Farhadi se nám jinými slovy snaží naznačit, že pokud chceme zažít stejné dobrodružství jako postavy z amerických filmů o Batmanovi, nemusíme jezdit do lunaparku nebo Disneylandu, ale stačí si rezervovat letenky do Íránu. Anebo si dát šachy. (28.04.2012)

Ne, nedá mi to. Komentář (protentokrát) pojmu ve stylu (lehké) úvahy. Ve světle skutečnosti, že den před touto projekcí jsem protrpěl snímek s oscarovými? ambicemi http://www.csfd.cz/film/272416-deti-moje/ , tak pokud by se čirou náhodou "zadařilo", pěkně prosím a přitom apeluji (spoléhám) na soudnost všech zainteresovaných, místo plamenných proslovů a srdceryvných děkovaček matkám a otcům, že nebýt nich, nikdy by tu nestáli, (za)strčte hlavy hluboko do.....prdele, s velkým díkem cenu odmítněte, dodejte, že na to jsou tu jiní (povolanější, čti „zaslouženější“) adepti a vy se zavřete doma, zkuste se zamyslet a napsat (inteligentní) scénář nebo min "něco jako scénář". S dovětkem, že se sice za odborníka na cizojazyčné snímky rozhodně nepovažuju, takže vykřikovat něco ve smyslu "jasný kandidát na oscara" si netroufnu, nicméně za nominaci (min tu za původní scénář) bych se MOC přimlouval. Stejně jako v případě zcela jisté („upozaděné“) režie, která ale přesně ví, co chce natočit a jak toho (i) docílit. Ve vzduchu potom nechám poletovat otázku, jak by asi tohle dopadlo, kdyby si to vzala do parády „továrna na sny“ a přišla se svým remakem (čti pohledem na danou problematiku)....p.s. to uživ. J*A*S*M* NE, tohle není cool,cool,cool,co ol (dokonce ani cool,cool,cool,cool,cool) tohle je "pouze" svobodný film o prostých věcech z nesvobodné země! Nic pravdivějšího (a zcela výstižného) se nedá napsat. Tímto se omlouvám uživ. Marigold, že jsem si dovolil (z)opakovat jeho slova. Společně s Drive N. Refna NEJsilnější (pro mě) filmový (kino)zážitek roku 2011 (byť už ukrajujeme rok 2012), přičemž nebude úplná náhoda, že všem divákům (včetně mě) Bio Oko se nechtělo (dlouho po závěrečných titulcích) zvedat ze sedadel, natož mluvit. S dovětkem, že den po projekci zážitek ještě umocněn. P.p.s. možná to bude znít divně, ale tenhle snímek mě vlil (nabil) neskutečně pozitvní energi(í) (do žil). Děkuji! (16.02.2012)

Skvely komentar - Radek99. Presne ako pise Radek, vobec sa nesnazi film priamo kritizovat rezim, aky maju v Irane, ale vsetko, co sa vo filme deje hovori o mnohom. Velmi zaujimava drama o mnohych nedorozumeniach, tazkych situacii, ktore ti hrdinovia museli prezivat, proste zaujimalo ma, ako tie problemy vyriesia a taktiez je zaujimave, ako dokazu klamat ludia sami seba alebo sudcu, kvoli nelutostnym zakonom, ale nikdy sa neodvazia oklamat Koran. Skutocne zaujimava drama, ktora je zasluzene nominovana na Oscara za najlepsi cudzojazycny film a za scenar. _______ Peyman Maadi - (Nader) +++ Leila Hatami - (Simin) +++ Sareh Bayat - (Razieh) +++ Shahab Hosseini - (Hodjat) +++ Sarina Farhadi - (Termeh) +++ Hudba: Sattar Oraki +++ (21.02.2012)