Veľký Gatsby

Velkolepá výprava velmi smutného a dramatického příběhu lásky, a to už jen kvůli tomu, v jaké době se odehrával. O hereckém talentu Leonarda není sporu a ani v tomto okamžiku nemám nejmenších připomínek, naopak. Jsem pokaždé unešena a vychutnávám si každý okamžik, kdy je na obrazovce. I kdyby celý snímek stál zaprd, tak se stojí na film podívat už jen kvůli němu. Naštěstí se bylo na co koukat a celou tu dobu jsem se nenudila, i když se našlo pár věcí, které mě zarazily a díky kterým nedám plný počet. Kromě toho, že komplexně celý soundtrack byl peckovní, na jedničku, tak první z těch věcí byly právě některé použité skladby na pořádaných mejdanech. Myslím si, že do poválečného děje ta dnešní, technická muzika nepatřila. Jako další mínus jsem vnímala, že tvůrci dostatečně nevysvětlili, jak se dostal Tobey do role vypravěče s tak konkrétními diagnózami na papíře. Celou dobu mi připadal jako takový klidný prostředník mezi dvěma silnými, lidskými osudy. (15.02.2016)

Make-up a svícení dělají z Gatsbyho uniklou modelínu od Madame Tussaud, Luhrmanův chtíč po nejefektivnější obrazové kompozici zase bezpohlavní náčrty ze všech ostatních, což činí z ‚Velkého Gatsbyho‘ nejhůře vyprávěný (a subjektivně nejdelší) blockbuster sezony; dobrá party skončí bez kocoviny, ale tady vás to táhne do ústraní s pocuchaným žaludkem ještě před jejím vyvrcholením. (12.01.2014)

"Veľký Gatsby" je zvláštny film, natočený podľa zvláštneho románu, ktorý napísal v roku 1925 spisovateľ Francis Scott Fitzgerald. Je to útla, ani nie dvesto stranová, knižka. Skôr ako som si pozrel film, tak som si prečítal literárnu predlohu. Toto vraj klasické dielo na mňa vôbec nezapôsobilo. Zdalo sa mi to nudné a plytké. Napriek tomu som si o dva dni na to pustil rovnomenný film, ktorý v roku 2013 natočil režisér Baz Luhrmann. Verne sa pridržiaval Fitzgeraldovho románu. Nevynechal, neprerobil, ani nepridal žiadnu scénu, v mnohých pasážach doslova cituje dialógy použité v knihe. Zo stosedemdesiat stranovej novely vznikol stoštyridsaťpäť minútový veľkofilm. Pri jeho pozeraní som sa nudil rovnako ako pri čítaní. "Veľký Gatsby" (The Great Gatsby) je bezobsažný nablískaný pseudoromantický príbeh, ktorý môže očariť snáď iba Američanov. Chladný, povrchný, ale za to giganticky megalomanský. Ja tento snímok oceňujem tromi hviezdičkami len kvôli jeho vizuálnej stránke a výborným hereckým výkonom. *** (18.02.2024)

Baz Luhrmann a jeho vnímání světa je na míle vzdálené tomu mému... leč nyní se pustil do látky, kterou znám a nestačím žasnout. // Nepatřím mezi fandy F. S. Fitzgeralda, jeho knihy mě nudí, leč "tohle" jsem nečekala - z plátna se hrší liány barev, zvuků a třaskavin, a to vše pod pozlátkem nenaplněné lásky. Zhýralost a vášeň v tomto přebubřelém a barvitém podání má s předlohou společný snad jen ten název, ovšem ruku na srdce - nuda zůstala zachována. A tak se zrodil film, jež přetvořil Velkého Gatsbyho na Velkou frašku, která má svou okázalostí oslovit publikum, což se jí jistě podaří - minimálně u těch, kteří dávají přednost barvičkám a hudbičkám a romantičkám před příběhem. (10.05.2014)

Konečně se někdo nebojí smysluplně a s plnou parádou říct, jestli byl Gatsby opravdu velký, nebo ne. *** Filmů, které dovedou ve všech nuancích vystihnout klíčové dilema románu, a nadto je skrze svou interpretaci důsledně a divukrásně předvést, s neopakovatelnou grácií, po svém, není mnoho (napadá mě ještě snad Abrahámovo údolí jakožto specifický a podivuhodný komentář k Paní Bovaryové). *** Pokud tedy jde o obsah - kniha ani zdaleka není tak odvážná a vyostřená či vypjatá, má-li předvádět onen ambivalentní naturel páně Gatsbyho, a proto ve chvíli, kdy vyvstane otázka jeho velikosti, čili jakým člověkem vlastně byl, zda opovženíhodným bonvivánem a dandym, či nepochopeným géniem, čtenář je bezradný, protože bezradný a jaksi rozplizlý byl i román, způsobem podání, dotýkání se a popisování Gatsbyho... Naopak film vás v tomhle nenechá na holičkách - ale nerozhoduje za vás, nemoralizuje a nevysvětluje, nicméně dovede Gatsbyho vykreslit tak životně, smyslně, že něco cítit musíte, budete jím nutně dotčeni. Přestože je jen na vás, co chápete velikostí, tady máte živoucí materiál se rozhodnout. Až bych řekla, že tak nějak by to byl Fitzgelrald rád napsal, s takovým efektem, kdyby byl s to. *** A co se týče formy, Luhrmann tu velice překvapivě dozrál k uměřenosti - jeho v upřílišněnosti a přebujelosti až zastrašující nápady, jak vizualizovat sensualitu a emoce, živelná kreativita a mnohdy až hrůzostrašná megalomanie Moulin Rouge se tady nechávají zkrotit a ujařmit, a poslušně se podřizují ději příběhu, prožívání a konání jednotlivých postav, popisům dobových situací či dramatickým zvratům zápletky; režisér se už nenechává bezuzdně unášet, a o to silněji se může nechat unést divák. Kde Moulin Rouge bylo dílo rozpustně navržené a stvořené k donekonečna se vrstvícím labužnickým orgiím, kochání se a tonutí v opilých radovánkách, následných nevyhnutných mdlobách podroušeností, v závratných propadech do zlých kocovin a bolestivých zajetí v pobledlých, mdlých vystřízlivěních - a bylo zřejmé, že režisér si vybral téma, které mu dovolí ve stylu věčného kabaretu zahlcovat sebe i druhé neúměrností fantaskních, karnevalových výstředností a salvách panujících emocí -, tady je naproti tomu neúměrnost striktně (byť nepochybně s touže radostí) využitá pouze tam, kde logicky ilustruje přísnou interpretaci klasického příběhu velké literatury. Tím, že si Luhrmann vybral Gatsbyho, si na sebe upletl bič a zkrotil s ním svou sílu ke chvále výborně soustředěného, byť co do originality a dechberoucnosti technik a nápadů neméně překvapivého díla, jež nejúporněji působí svou silou právě tím, jak svou sílu zkušeně krotí a zase popouští. *** (23.11.2013)