Réžia:
Baz LuhrmannKamera:
Simon DugganHudba:
Craig ArmstrongHrajú:
Leonardo DiCaprio, Tobey Maguire, Carey Mulligan, Joel Edgerton, Isla Fisher, Jason Clarke, Elizabeth Debicki, Jack Thompson, Amitabh Bachchan, Gemma Ward (viac)VOD (2)
Obsahy(2)
Mladého spisovateľa Nicka Carrawaya (Tobey Maguire), ktorý má pred sebou sľubne sa rozvíjajúcu kariéru, na jar roku 1922 osud priveje zo stredozápadu do New York City, meste formovanom veľmi voľnou morálkou, skvelým džezom, vplyvnými pašerákmi alkoholu a do astronomických výšin stúpajúcimi akciami. V honbe za splnením amerického sna sa Nick stane susedom tajomného milionára Jaya Gatsbyho (Leonardo DiCaprio), pravidelne usporiadajúceho nepredstaviteľne pompézne večierky. Na druhej strane zálivu býva Nickova pôvabná sesternica Daisy (Carey Mulligan), do ktorej je excentrický Jay už nejaký ten piatok zdanlivo beznádejne zamilovaný. Jeho láska je totiž vydatá za iného, jej manželom je záletný aristokrat Tom Buchanan (Joel Edgerton)... Vďaka Jayovi, ktorý si od priateľstva s ním sľubuje šancu napriek všetkému predsa len získať milovanú ženu, Nick možno až príliš dokonale spozná fascinujúci svet horných desaťtisíc zvonka i zvnútra spozná. Svet, ktorý ho napokon inšpiruje k napísaniu pútavého príbehu o nemožnej láske, nezničiteľných snoch a nepredstaviteľnej tragédii – svet nie nepodobný tomu skutočnému... (TV Markíza)
(viac)Videá (28)
Recenzie (1 784)
Už při čtení předlohy jsem měl pocit, že kromě atmosféry bujarých večírků nejde Fitzgeraldovu klasiku adekvátně adaptovat bez toho, aniž by se člověk musel opírat o verbální fráze vytržené z textu. A Luhrmann tuhle domněnku jenom potvrzuje. Bohužel pro něj ale ani relativně doslovná adaptace nestačí, protože zatímco Fitzgeraldův román skýtá myšlenky mezi řádky , Luhrmann co neodhrká v povrchních frázích (dokonce i jednu z point vám musí Maguire říct přímo do ksichtu, protože z celku ji nevykoukáte), to ve filmu prostě není. Ano, večírky jsou nádherné, dynamické a soundtrack božský (u Lany a ukazování sídla to bylo málem na slzičku), jenže zhruba po půlce, kdy by mělo konečně začít o něco jít, se děj začne tříštit, působí na plátně skoro až směšně a nechtěně parodicky, a finále je skoupé na jakoukoliv emoci i přes Tobeyho spider-manovsky naběhlou žílu. A to se DiCaprio o toho Oscara tentokrát tak hezky snaží. Nakonec mu ale jako už tradičně zůstanou taky jen ty pěkné košile a sny a Luhrmannovi audiovizuální cinkrlátka, za kterými se od Austrálie neskrývá už absolutně nic. Na to jak se Luhrmann v rozhovorech kasá, jak je film i o současné generaci, si nechal sociální témata románu úplně protéct mezi prsty. ()
Asi jsem podvědomě věděla, proč tak dlouho váhám nad tolik opěvovaným Velkým Gatsbym. Byla to opravdu nádherná až fascinující podívaná, taková vizuální bomba. Problém je ale v tom, že toho bylo příliš. V té úvodní části jsem už téměř propadala zoufalství. Měla jsem pocit, že se utopím v tom množství barviček, kostýmů, luxusních autech, bombastických večírcích, ach jo. A i když se to postupně trochu umírnilo a Leonardo s ostatními hlavními protagonisty se snažili, seč jim síly stačily, tak celému Velkému Gatsbymu chyběla jedna podstatná věc a tou byla duše, která tam neměla vůbec šanci proniknout. Někdy méně opravdu znamená více i co se stopáže týká. Moje pocity se pohybují mezi trojkou a čtyřkou, ale za ten Nickův domeček se zahrádkou se přikloním ke čtyřce i když nevylučuji možnost, že to ještě změním. ()
Konečně se někdo nebojí smysluplně a s plnou parádou říct, jestli byl Gatsby opravdu velký, nebo ne. *** Filmů, které dovedou ve všech nuancích vystihnout klíčové dilema románu, a nadto je skrze svou interpretaci důsledně a divukrásně předvést, s neopakovatelnou grácií, po svém, není mnoho (napadá mě ještě snad Abrahámovo údolí jakožto specifický a podivuhodný komentář k Paní Bovaryové). *** Pokud tedy jde o obsah - kniha ani zdaleka není tak odvážná a vyostřená či vypjatá, má-li předvádět onen ambivalentní naturel páně Gatsbyho, a proto ve chvíli, kdy vyvstane otázka jeho velikosti, čili jakým člověkem vlastně byl, zda opovženíhodným bonvivánem a dandym, či nepochopeným géniem, čtenář je bezradný, protože bezradný a jaksi rozplizlý byl i román, způsobem podání, dotýkání se a popisování Gatsbyho... Naopak film vás v tomhle nenechá na holičkách - ale nerozhoduje za vás, nemoralizuje a nevysvětluje, nicméně dovede Gatsbyho vykreslit tak životně, smyslně, že něco cítit musíte, budete jím nutně dotčeni. Přestože je jen na vás, co chápete velikostí, tady máte živoucí materiál se rozhodnout. Až bych řekla, že tak nějak by to byl Fitzgelrald rád napsal, s takovým efektem, kdyby byl s to. *** A co se týče formy, Luhrmann tu velice překvapivě dozrál k uměřenosti - jeho v upřílišněnosti a přebujelosti až zastrašující nápady, jak vizualizovat sensualitu a emoce, živelná kreativita a mnohdy až hrůzostrašná megalomanie Moulin Rouge se tady nechávají zkrotit a ujařmit, a poslušně se podřizují ději příběhu, prožívání a konání jednotlivých postav, popisům dobových situací či dramatickým zvratům zápletky; režisér se už nenechává bezuzdně unášet, a o to silněji se může nechat unést divák. Kde Moulin Rouge bylo dílo rozpustně navržené a stvořené k donekonečna se vrstvícím labužnickým orgiím, kochání se a tonutí v opilých radovánkách, následných nevyhnutných mdlobách podroušeností, v závratných propadech do zlých kocovin a bolestivých zajetí v pobledlých, mdlých vystřízlivěních - a bylo zřejmé, že režisér si vybral téma, které mu dovolí ve stylu věčného kabaretu zahlcovat sebe i druhé neúměrností fantaskních, karnevalových výstředností a salvách panujících emocí -, tady je naproti tomu neúměrnost striktně (byť nepochybně s touže radostí) využitá pouze tam, kde logicky ilustruje přísnou interpretaci klasického příběhu velké literatury. Tím, že si Luhrmann vybral Gatsbyho, si na sebe upletl bič a zkrotil s ním svou sílu ke chvále výborně soustředěného, byť co do originality a dechberoucnosti technik a nápadů neméně překvapivého díla, jež nejúporněji působí svou silou právě tím, jak svou sílu zkušeně krotí a zase popouští. *** ()
Ach jo. Srovnával už někdy někdo Luhrmanna s Cameronem? Oba dva se totiž divákům snaží reprezentativně vysvětlit, proč že to vlastně člověk vynalezl biograf, potažmo tedy obří plasmu, 3D efekty, kvalitní domácí kino a rozlišení 4K. To je všechno moc hezké, ale já k tomu zároveň potřebuji příběh, u kterého dvakrát (!) neusnu - i přesto, že to jako lovestory funguje perfektně. ()
Mnozí zde Velkému Gatsbymu vyčítají pompéznost, nabubřelost a povrchnost. S tímto však musím nesouhlasit. Život Jaye Gatsbyho, tajemného milionáře, totiž přesně takový je. Takže okázalé a vizuálně úchvatné zpracování jeho příběhu je tak zcela na místě a dokonale zobrazuje jeho život přesně takový, jaký je. Plný velkolepých nekončících večírků, krásných dam a elegantních pánů, hlasité hudby a úžasných kostýmů. Typově do svých rolí všichni skvěle zapadli, od "velkého" Lea, přes "Parkerovského" Tobeyho, až po nádhernou Carey Mulligan. Když začala hrát píseň od Lany Del Ray, začalo mě jemně mrazit po těle. Ten song je prostě nádherný a sem dokonale zapadl. Celý moderní soundtrack, včetně Fergie, Kanye Westa a ostatních, je perfektní. Takže ano, Velký Gatsby je velkolepý, povrchní a okázalý. Ale to často životy takových lidí bývají, nebo tak alespoň vypadají. Plné luxusu, peněz a také prázdnoty. ()
Galéria (209)
Zaujímavosti (46)
- V bytě, který Tom (Joel Edgerton) sdílí s Myrtle (Isla Fisher), můžeme v pozadí na stěně vidět obraz Zeldy Fitzgerald, manželky autora předlohy Francise Scotta Fitzgeralda. (BlackJoanna)
- Soundtrack filmu obohatila zpěvačka Beyoncé Knowles písní "Back to Black", která pochází původně od Amy Winehouse. Naopak píseň Beyoncé "Crazy in Love" nám ve filmu společně s The Bryan Orchestra představuje Emeli Sandé. (liquidia)
- Carey Mulligan byla ve chvíli, kdy přijala telefon od režiséra Baze Luhrmanna s tím, že dostává roli Daisy Buchanan, na večeři s modními návrháři: "Propukla jsem v pláč uprostřed místnosti, kde sedělo mnoho lidí, mezi nimi i Karl Lagerfeld. Všichni si museli myslet, že nejsem normální." (cihlenka)
Reklama