Veľký Gatsby

VELKÝ GATSBY, po AUSTRÁLII druhá část Luhrmannovy tzv. Epické trilogie, se ještě víc než předchůdce polemicky staví ke konvencím klasického hollywoodského filmu a spolu s titulním hrdinou si klade otázku, jestli lze (kinematografickou) minulost zopakovat. K zodpovězení dané otázky se dobere velmi důmyslným způsobem, založeným na proměně strategií filmové formy, kterou je divák veden od záměrně distance k maximální možné imerzi a jejímu následnému zpochybnění._____ První dva akty - které patří k tomu nejopojnějšímu, co jsem za dlouhou dobu viděl - dosahují distance vysokou mírou sebeuvědomělosti vyprávění a zesílením neviditelného stylu. Funkcí postavy Nicka je být mediátor, který nejenom že na rovině příběhu zajišťuje setkání ostatních, ale zároveň zprostředkovává vyprávění, jehož zdroje se proměňují od ústního podání přes psaný deník až k jeho předčítání (...). Snímek nám to dává okázale najevo, když slyšíme voice-over mimo obraz a akcentuje se, že prezentované je odvislé od vnímání Nicka, který nezapomíná dodávat, že je zároveň "uvnitř" i "vně" fikce. Do toho jsou ještě vkládány vzpomínky ostatních, které jsou filtrovány skrze ně a které upomínají na konkrétní filmové dobové postupy (okázalé zadní (pře)svícení, umísťování herců do archivních zrnitých záběrů atd.). Především úvodní půlhodina pak problematizuje vnoření se tím, že v míře větší než velké zesiluje a zmnožuje kontinuitní postupy, a tak kamera prolétává prostředími, mezi kterými vytváří návaznost na základě kompoziční podobnosti, dialogový háček odstartuje uvnitř fikce přítomnou hudbu, jež je zároveň komentářem k dění, a do toho zní část dalšího tracku, který je vyjádřením mentálních pochodů některé z přítomných postav._____ Ovšem od sporu mezi Nickem a Gatsbym, kteří se neshodnou na (ne)opakovatelnosti historie, celé dílo "zklidní". Stříhá se méně častěji, záběry jsou inscenovány klasicky s významotvorným rozmístěním postav v několika plánech a přeostřováním mezi nimi, vyprávění nedává najevo sebe sama, voice-overů radikálně ubyde a okázale prezentované mezery jsou postupně vyplňovány, nespolehlivé informace uváděny na pravou míru, důmyslně se zužitkovávají prostředí, (vedlejší) postavy i motivy představené předtím. Následkem toho se i přes drobné odchylky film stává pro diváka imerzivním, ale nakonec skončí neklasicky. V melodramatu není ustanoven ani jeden z několika možných heterosexuálních párů a nabízí se číst celý příběh jako vyprávění o nenaplněných láskách, především pak mezi Nickem a Gatsbym (zvlášť když oproti předloze schází Nickova letní známost, Tom o něm řekne, že se "rád dívá" a pohledy mezi Nickem a Gatsbym a nasvícení scén s nimi k této interpretaci přímo vybízí). Minulost, ačkoliv se o to Gatsby snaží, navrátit nelze, "říká" GATSBY. Díky své poučenosti historií kinematografie a formální promyšlenosti i podvratnosti vůči konvencím je pro mě VELKÝ GATSBY nejlepším Luhrmannovým počinem a jedním z nejlepších letošních kinotitulů. (17.05.2013)

Tak Velky Gatsrac podle ocekavani neprekvapil doporucuju kazdymu kdo ma chut divat se na vic jak dvouhodinovou priteplenom nudu okorenou genitalnim vykonem bozskeho Leoparda Di Cardia nekdy si rikam ze je skoda ze Titanic nebyl doopravdy na svete by bylo o jednu hereckou tragedii min jinak puvodni film jsem nevidel asi ani neuvidim i kdyz je mi jasny ze bude asi o neco kvalitnejsi na tohle jsem padnul jenom nahodou abych v ramci vseobecneho prehledu mohl zase pozorovat jak se tu dalsi kokotarna dere do cervenych cisel no nic je to vas nazor nebo snad opiceni se? ja ten svuj rovnez vyjadril jasne... (18.05.2013)

"Her voice is full of love..." , "No, her voice is full of money..." Hanbím sa za to, že som filmom trochu opovrhoval aj keď trailer bol lákavý. Nablýskaný muzikál Moulin Rouge toho istého režisér ma až tak neoslovil, preto som si myslel, že veľká časť toho presladeného a ohurujúceho vizuálu spadne i na Gatsbyho. V prvom rade to nie je muzikál a jeho najsilnejšou zbraňou je silný príbeh, ktorý nie je ani tak love story ako veľkým príbehom o priateľstve. Krásne farby, hromada trikov šikovne zamaskovaných v bujarých večierkoch a lesku veľkomesta a hlavne výkony DiCapria a Maguireho na mňa urobili silný dojem. Forma, v ktorej nás hlas rozprávača príbehu sprevádza celým filmom ma vždy brala. Niektoré piesne trochu prekvapia (rap), ale celkovo do filmu zapadli. Asi najviac mi utkvela v pamäti pieseň pri prvej návšteve Daisy u Gatsbyho, ktorá je zároveň mojou najobľúbenejšou scénou z filmu- Young and beautiful. Tá tam sadla úplne božsky. Krásne ostrý a farebný obraz som si na blueray disku vychutnal a v bonusoch potešia i dobré vynechané scény. Neviem, čo ma nadchlo viac, či hlas a výkon rozprávača -T. Maguirea, možno postava a výkon Gatsbyho-DiCapria, možno kombinácia oboch, ale isté je, že film mi dokonale sadol. Pravdepodobne si kúpim Blueray, čo je pre film, ktorý som pôvodne nepotreboval vidieť asi najväčšia pochvala. A aby som nezabudol...Fuck you Daisy! 100%. (10.10.2013)

Prosluněné a barevné scenérie na mě zabírají, což znamená, že je tenhle film přesně pro mě. Je to totiž natočený tak výborně, že po technologické stránce si nemám nač stěžovat. Příběh jsem ze začátku chápal jak koza petržel, jelikož jsem knižní předlohu nečetl. Ale ať už jsou původní postavy jakékoli, tak ty filmové jsou ztvárněni naprosto famózně. DiCaprio byl vždycky skvělý herec, takže vlastně předvádí svůj klasický, leč nezapomenutelný, výkon a hravě zastíní všechny ostatní. Filmově jde o unikátní dílo, ovšem ten příběh mě tak trošku nudí...70% (10.08.2013)

Já mám pro tyhle filmy, kde hlavní hrdina je vypravěčem a vypráví nám příběh o svém či jiném výjimečném životě plných odhalení a zásadních okamžiků, trochu slabost. Asi jako většina běžných diváků. Však do této kategorie spadají všechny tři filmy z TOP 3 zdejšího žebříčku. Takové vyprávění spolehlivě vtáhne do děje asi tak během sekundy. Zároveň v poslední době věnuji dost času meziválečnému období a roaring twenties rozhodně patří mezi něco, co mě fascinuje. Velký Gatsby má samozřejmě ohromnou stylizaci, která se mi ale vcelku líbila. Je to kontrastní spojení syrové reality a zároveň úplného digitálního načančaného nesmyslu a kýče.  To se ostatně týká i hudby, která staví za sebou i do sebe hudbu dobovou i moderní. Něco podobného je k vidění i v novějším Babylonu Berlín, tudíž mě to ani moc nešokovalo (to jsem si odbyl už kdysi u Marie Antoinetty), ale, že bych zrovna miloval, když je ve filmu užita diegetická hudba zcela neodpovídající době, to tedy úplně ne. Herecky jde o vydatný zážitek, snad jen postava Nicka ztvárněná Maguirem nenabízí v tomto směru mnoho. Emoce na mě fungovaly. Čekání na hlavní postavu buduje napětí a odhalování její podstaty pro mě bylo zábavné. První půlka je opulentní show, která už mě pak trochu unavovala, zato v té druhé jde od chvíle, kdy se na plátně objevují všechny 3-4 hlavní postavy najednou, o skvělé romantické drama, které v mých očích mohlo nabrat leckteré vyústění a tudíž jsem byl v napětí až do samotného konce. (27.08.2024)