Veľký Gatsby

,,VĚDĚL JSEM, ŽE KDYŽ TUHLE DÍVKU POLÍBÍM ... BUDU S NÍ SPOJEN NAVŽDY......“ /// Naleštěnej vizuál, kterýmu určitě podlehnou povrchní osoby, jako jsem já, kterým úžasný filmový představení nablejskanýho a vyvoněnýho prachatýho světa zatemní mozek (á bacha… to je zase myšlenka…) a místo emocí budou hledat způsob, jak onoho života dosáhnout (jen pro pořádek - plán Daniela Luga je na hovno…). Pak je tu příběh, kterýmu šéfuje Caprio (naštěstí mu brzo zdatně sekunduje J.Edgerton), kterej je plnej životní lásky a bohatství. Takže vlastně další gigantický filmový pozlátko, kterýmu bych i díky tomu, že je lehce prázdný, při druhým shlédnutí s lehkým srdcem fláknul vo hvězdu míň. Ale, když tohle je můj první Gatsby. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou napsal v roce 1925 Francis Scott Key Fitzgerald jsem nečetl. 2.) Neviděl jsem ani 4 předešlý adaptace. 3.) Mám mimořádnej dar doufat. A věřit ženskejm. 4.) Thx za titule ,,-OverLord-“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (14.08.2013)

Baz Luhrmann a jeho vnímání světa je na míle vzdálené tomu mému... leč nyní se pustil do látky, kterou znám a nestačím žasnout. // Nepatřím mezi fandy F. S. Fitzgeralda, jeho knihy mě nudí, leč "tohle" jsem nečekala - z plátna se hrší liány barev, zvuků a třaskavin, a to vše pod pozlátkem nenaplněné lásky. Zhýralost a vášeň v tomto přebubřelém a barvitém podání má s předlohou společný snad jen ten název, ovšem ruku na srdce - nuda zůstala zachována. A tak se zrodil film, jež přetvořil Velkého Gatsbyho na Velkou frašku, která má svou okázalostí oslovit publikum, což se jí jistě podaří - minimálně u těch, kteří dávají přednost barvičkám a hudbičkám a romantičkám před příběhem. (10.05.2014)

Já mám pro tyhle filmy, kde hlavní hrdina je vypravěčem a vypráví nám příběh o svém či jiném výjimečném životě plných odhalení a zásadních okamžiků, trochu slabost. Asi jako většina běžných diváků. Však do této kategorie spadají všechny tři filmy z TOP 3 zdejšího žebříčku. Takové vyprávění spolehlivě vtáhne do děje asi tak během sekundy. Zároveň v poslední době věnuji dost času meziválečnému období a roaring twenties rozhodně patří mezi něco, co mě fascinuje. Velký Gatsby má samozřejmě ohromnou stylizaci, která se mi ale vcelku líbila. Je to kontrastní spojení syrové reality a zároveň úplného digitálního načančaného nesmyslu a kýče.  To se ostatně týká i hudby, která staví za sebou i do sebe hudbu dobovou i moderní. Něco podobného je k vidění i v novějším Babylonu Berlín, tudíž mě to ani moc nešokovalo (to jsem si odbyl už kdysi u Marie Antoinetty), ale, že bych zrovna miloval, když je ve filmu užita diegetická hudba zcela neodpovídající době, to tedy úplně ne. Herecky jde o vydatný zážitek, snad jen postava Nicka ztvárněná Maguirem nenabízí v tomto směru mnoho. Emoce na mě fungovaly. Čekání na hlavní postavu buduje napětí a odhalování její podstaty pro mě bylo zábavné. První půlka je opulentní show, která už mě pak trochu unavovala, zato v té druhé jde od chvíle, kdy se na plátně objevují všechny 3-4 hlavní postavy najednou, o skvělé romantické drama, které v mých očích mohlo nabrat leckteré vyústění a tudíž jsem byl v napětí až do samotného konce. (27.08.2024)

Už při čtení předlohy jsem měl pocit, že kromě atmosféry bujarých večírků nejde Fitzgeraldovu klasiku adekvátně adaptovat bez toho, aniž by se člověk musel opírat o verbální fráze vytržené z textu. A Luhrmann tuhle domněnku jenom potvrzuje. Bohužel pro něj ale ani relativně doslovná adaptace nestačí, protože zatímco Fitzgeraldův román skýtá myšlenky mezi řádky , Luhrmann co neodhrká v povrchních frázích (dokonce i jednu z point vám musí Maguire říct přímo do ksichtu, protože z celku ji nevykoukáte), to ve filmu prostě není. Ano, večírky jsou nádherné, dynamické a soundtrack božský (u Lany a ukazování sídla to bylo málem na slzičku), jenže zhruba po půlce, kdy by mělo konečně začít o něco jít, se děj začne tříštit, působí na plátně skoro až směšně a nechtěně parodicky, a finále je skoupé na jakoukoliv emoci i přes Tobeyho spider-manovsky naběhlou žílu. A to se DiCaprio o toho Oscara tentokrát tak hezky snaží. Nakonec mu ale jako už tradičně zůstanou taky jen ty pěkné košile a sny a Luhrmannovi audiovizuální cinkrlátka, za kterými se od Austrálie neskrývá už absolutně nic. Na to jak se Luhrmann v rozhovorech kasá, jak je film i o současné generaci, si nechal sociální témata románu úplně protéct mezi prsty. (15.05.2013)

Nelíbil se mi začátek. Zkratkovité a přesto podivně zdlouhavé uvedení do dobového prostředí (plné obrazových prolínaček a útržků konverzací) ještě k tomu Toubym Maguirem jako vypravěčem, mi moc nesedlo. Ve chvíli kdy nastoupí Gatsby tempo zvolní a dostáváme se k hlavní zapletce. Osobně jsem si dával pozor, abych před filmem nic moc nevěděl, protože jako nečitatel knihy (kterou si mám rozhodně teď v úmyslu sehnat) jsem netušil co je Jay zač. Večírků je tu zhruba tolik co v trailerech, ale prim hrají velmi literárně znějící (rozuměj neupravené) dialogy či monology o lidech obecně. Pointa je hutná a Fitzgerald ji předpokládám (a doufám) podal podobně intenzivně. Baz Luhrmann tentokrát nedokázal úplně prodat dobové odlišnosti zobrazovanou a současnou (zastoupenou moderní hudbou a odkazy na současné reálie) a hlavně dostatečně nezdůraznil sociální linii příběhu. Veškerá romantika je samozřejmě na výbornou. Stejně tak afterefekt. Herecky vyniká především DiCaprio, ale ani jeho spoluhráči si s ničím nezadají. Armstrongova hudba je podmanivá, takže doufám i v orchestrální soundtrack. Right, old sport? (24.05.2013)