Snehulienka

Úvodní šok mě trochu vyděsil, ale díky bohu to bylo jen proto, že se ukázalo, že Julia Roberts je nejslabším článkem tohoto filmu. První olivovou ratolest (a nebo s čím že se to vrátila ta holubice na Noemovu archu) představovali trpaslíci, protože s jejich nástupem na scénu jsem si poprvé uvědomila, že mě tahle inkarnace vlastně docela dost baví, a potom přišly různé další krásy typu pobíhající sukně dekadentních šlechtičen, trhání rukávů nad talířem s obědem a celkově Armie v dlouhém plášti či štěkající a tak všelijak podobně, až jsem se začala dojímat tím, že ta modernizace příběhu a z-akčnění princezny a její vzetí svého osudu do vlastních rukou je hodně dobře scenáristicky vyřešené a nakonec už jsem se jenom blaženě usmívala a říkala si, že Kristen Stewart, respektive Rupert Sanders se můžou se svým chabým a zmateným blábolem jít bodnout. (Ačkoliv pětihvězdičkovým pánem sněhurkovských filmů roku 2012 i nadále zůstává španělská Blancanieves.) (10.02.2018)

Tarsem Singh je výjimečný režisér, jehož snímky jsou zaplněny hezky orientální obrazotvorností. V Mirror Mirror si podle mě mohl vyhrát ještě více a udělat to třeba temnější, ale vsadil na pohádkovost a v některých pasážích nám předvedl relativně klasický bollywood. Ačkoliv mi jeho předchozí snímky přišly zajímavější, nemůžu téhle Sněhurce upřít originalitu - výborná mi pak přišla především Julia Roberts v roli zlé královny, která mě svými vtipnými uštěpačnými hláškami opravdu dostávala celý film. (09.01.2015)

Tarsem nezklamal. Mirror Mirror je v mnoha ohledech úplný protipól nejslavnější disneyovské Sněhurky, ale to se dalo úspěšně očekávat už na základě traileru. Naštěstí nejde jen o vyprázdněnou hru na převracení konvencí a kódů, ale zbojnická Sněhurka je svým akčním přístupem dobrým vzorem pro dospívající děvčata a zároveň se tu odráží (a řeší) poměrně závažné celospolečenské problémy - začleňování na okraj vyloučených minorit nebo zastrašovací (až orwellovská) rétorika vládních struktur a s tím související vykořisťovatelská fiskální politika (šlechta se baví, zatímco poddaní nemají co jíst). Navíc se tu odehrává i poměrně zřetelný souboj mezi digitálními a praktickými efekty, tedy "hmatatelnou skutečností" a její falešnou nápodobou. Nevylučuju, že až podruhé uvidím nedabovaný originál, půjdu na plný počet. Víc v recenzi. (05.04.2012)

Děsil sem se Singhovy Sněhurky, protože jsem se bál, že bude nevkusná, přeplácaná a trapná. A on si zatím natočil svěží pohádkovou komedii, která si dělá srandu především sama ze sebe, drží si jakýsi feeling klasických Disneyovek a navrch dokáže stále udržet jasný Singhův rukopis (kostýmy, závěrečná "Disneyovská" píseň je vlastně jako z Bollywoodu)... Veliké překvapení a srandy kopec, zároveň ale řemeslně velmi na výši. Lily Collins má pořád Brežněvovo obočí, ale přesto je tu nádherná... (19.08.2012)

Tarsem Singh je nepochopený a nedoceněný unikát. Co by se dalo říct o jeho předchozích filmech, bezezbytku platí i tady. Singh opět uchvacuje vizualitou a bizarními nápady, které většině lidí nejsou po chuti, ale o to více si ho cením. Tohle byla veskrze hravá a příjemná podívaná. Že někdy sklozuávala k infantilnímu humoru, to vem čert. A to bollywoodské pomrknutí v závěru mě potěšilo moc.__PS: Phil Collins může být na dcerku pyšný. (13.05.2012)