Snehulienka

(Komentář může obsahovat spoilery) Filmy Tarsema Singha vždy pracují se žánrem tak, že konvence s ním spojené ozvláštňují vypravěčskou změnou perspektivy. V psychologickém thrilleru se doslova noříme do mysli sériového vraha, v dramatu z nemocničního prostředí si své příběhy vzájemně ovlivňují jejich dva fabulátoři, v akčním fantasy je na dění nahlíženo z božského pohledu na místo upřednostňování lidského hrdiny. V případě pohádky se pravděpodobně nejzažitější disneyovská verze Sněhurky genderově obrací naruby, a tak se z titulní hrdinky dělá emancipovaná obdoba Robina Hooda, která již není pouze pasivním objektem hrdinových tužeb, ale sama aktivně jedná. (Objektem na pohled se zde naopak stává princ, což je Zlou královnou na mnoha místech glosováno.)_____ Český překlad názvu právě vybízí ke srovnání s "kanonickou" verzí pohádky a nakládáním s jejich charakteristickými prvky (trpaslíci, jablko ad.), ale mnohem podstatnější je originální titul MIRROR, MIRROR. Určuje totiž formální strukturu díla, založenou na "zkreslení odrazu". Vyprávění je zdánlivě filtrováno skrze postavu Zlé královny, která nám po dobu tří čtvrtin podává verzi příběhu ze svého hlediska. Je přitom značně ironická, což je sjednocujícím principem pro většinu scén (ironie založená na rozporu mezi řečeným a myšleným, mezi atmosférou scény a dialogy v rámci ní atd.). Nakonec se ale ukáže, že ústřední protagonistkou nebyla Zlá královna, ačkoliv to film nespolehlivě prezentoval, ale Sněhurka, což s sebou nese i přepnutí do zcela jiného modu - muzikálového. Ten, přestože na něj řada lidí nadává, je opodstatnitelný uvědomělostí úvodů a závěrů ve filmech i filtrací (Královnin "marionetový" prolog, Sněhurčin bollywoodský epilog) a taktéž vyplněním mezery z první čtvrtiny, kdy Sněhurka konstatuje, že za života jejího otce lidé zpívali a tančili._____ I manýrističnost, která je vytýkána s poukazem na okázalost kostýmů, by se dala snadno vyvrátit jejich mnohovýznamovostí a motivovaností ve vyprávění. Kostýmy zde slouží nejen k určení sociálního statutu postav (časté je okradení pánů kmány právě o oblečení, narážky na genderové role s oblečením spojené), ale i jako metafora povahových vlastností (význam svých převleků v bajkách) a jako kompoziční prvek (možnost přestrojení či dokonce "přepravy"). Soustředěním se na formální stránku by se dalo pokračovat v podstatě do nekonečna, protože za rozbor by stála míra vyprázdněnosti/plnosti mizanscény vzhledem k (ne)přítomnosti Sněhurky/Zlé královny, barevná dieferenciace (dominance zlaté u Zlé královny, modré ve scénách s Princeznou) i řada kompozičních návazností při spojování scén mezi sebou._____ Nedošlo by ale na symptomatickou bohatost snímku, kdy se jedná o zjevnou satiru na posedlost krásou a zároveň "sociální" vyjádření se ke způsobům řešení ekonomické krize. Podstatné je ale jedno: MIRROR, MIRROR je formálně neuvěřitelně opojné dílo, jehož ozvláštnění oproti známé předloze spočívá ve změně perspektiv(y) a v rámci filmu samotného pak v sebeuvědomělosti při ironickém komentování použitých formálních strategií (vypravěčských - kdo je hlavní hrdinka? i stylistických - např. kostýmy). (06.04.2012) (menej) (viac)