Resident Evil 5: Odveta

Pár slov o tom, čím navazuje Paul Anderson na André Bretona, v čem spočívá mimořádný význam sequelů a proč je Hollywood už přes sto let v čele kinematografie. ____ Jak známo, hodně lidí si dneska stěžuje na infantilnost amerických filmů. Tyto stížnosti, jimž neušel ani tenhle film, se ozývají opakovaně, ať už ze strany médií, diváků či akademiků, a tvoří jakýsi názorový konsensus, na němž panuje obecně shoda. Zásadní problém je v tom, že tato infantilita dnes ve spoustě filmů přechází v tzv. infantilitu na druhou, a pak už nejsme na půdě něčeho triviálního či dětského, ale spíš na půdě surrealismu a dadaismu. Na půdě avantgardy. To ovšem tito kritici infantility velmi často přehlížejí a všechno, co se jeví jenom trochu infantilně, hází předem na jednu hromadu. Včetně tohohle filmu, což rozhodně není žádné béčko (béčká jsou často takový hrozně chlapácký, zatímco tenhle film chlapy spíš pobuřuje), ale vyloženě avantgardní projekt, který navazuje na tradici surrealistickou a dadaistickou. Svědčí o tom třeba drzost, s jakou ten film láduje do diváka tok často ne úplně souvisejících obrazů, nebo fakt, že se ve filmu objeví několik herců, kteří zemřeli v předchozích dílech a hrají zde jiné postavy (Michelle Rodriguez, Colin Salmon, Oded Fehr). Někteří hovoří dokonce o éře post-příběhu, čímž naznačují, že zatímco dříve se proti učesanému příběhu bouřila avantgarda, dnes ho opouštějí i ty nejdražší produkce velkých studií. Resident Evil: Odveta svůj výraz zkrátka hledá v krajním experimentování. A jasně že není nijak extra zábavný, ale to avantgardní kusy taky nikdy nebyly. ____ Resident Evil: Odveta má navíc tu výhodu, že se coby sequel může doslova utrhnout ze řetězu a experimentovat, jak se mu zamane. U sequelů se obecně očekává všeho víc a současně se toleruje, opustí-li vnitřní soudržnost postav a vyprávění ve prospěch čisté audiovizuality. V tom spočívá mimořádný a většině kritiků skrytý význam sequelů, neboť vlastní jakousi licenci na experimentování všeho druhu a dovolují tak tvůrcům posouvat hranice filmového jazyka, aniž by se na ně za to producenti a diváci zlobili. Asi nejlepší je tu vzpomenout populární sérii Transformers a Piráti z Karibiku. Zatímco první díl Transformerů a Pirátů představoval ještě poněkud konzervativní přístup, ve druhých a třetích dílech obou sérií rozpoutali tvůrci avantgardu se vším všudy, neboť téměř úplně rezignovali na nějaké zdání smysluplnosti nebo reality, což je ale dobře, protože jim to umožnilo natočit scény, odehrávající se zcela mimo čas a prostor, v pestrobarevném limbu, kde neplatí fyzikální ani jiné zákony, a kde se může dít zcela cokoliv. Diváci tyto pokračování sice přijali s rozpaky nebo rovnou odmítli, ale to jen ukazuje na opakování dějin – když si najdete dobová vyjádření o surrealismus či dadaismu, najdete nespočet paralel s recenzemi druhých a třetích Transformerů a Pirátů. Spousta lidí zastávající názor, že film musí hlavně vysvětlit motivace postav a rozehrát plnohodnotný příběh, si navíc očividně neuvědomuje, že tím připomíná kryptokomunisty, kteří měli rovněž spadýno na „úpadkové“ modernistické a formalistické směry v umění. ____ Podle mě není od věci položit si otázku, která souvisí s předešlým, proč je Hollywood už přes sto let v čele kinematografie. Určitě neobstojí argument, že za tím stojí moc distribuce či peníze. Skutečným důvodem je fakt, že Hollywood neustále inovuje a vyvíjí se, respektive cílí na mládež, která tyto inovace a změny snese. A jak známo, jedinou možností, jak si v dnešním světě udržet konkurenceschopnost, je vydat se cestou inovací. Bez nich by Hollywood nebyl na poli kinematografie zdaleka tak silným hráčem. Hodně lidí si sice stěžuje na to, že Hollywood se v prvé řadě snaží oslovit děti a teenagery, ale tyto stížnosti jsou mimo, protože právě cílení na děti a teenagery umožňuje inovovat a vyvíjet se, protože starší, potažmo konzervativnější diváci by tyto inovace co se týče změn způsobu vyprávění a stylu neunesli. Filmy jako Resident Evil: Odveta mají pak co se týče inovací asi největší potenciál, protože jednak cílí na mládež a druhak se coby sequely jak řečeno mohou dopouštět všelijakých vylomenin. Závěr z toho všeho je ten, že stěžovat si na infantilní filmy je zajisté v pořádku, ovšem řada dnešních filmů se vyznačuje tzv. infantilitou na druhou, která připomíná spíš evropské avantgardní proudy z počátku 20. století, a zde jsou ty stížnosti už poněkud neadekvátní a liché. (30.12.2012) (menej) (viac)