Resident Evil 5: Odveta

Přestože si myslím, že tahle série měla už dávno skončit, nakonec neodolám a ze zvědavosti si pustím její nejnovější výšplecht. Tenhle je schůdnější než ten předchozí (aspoň někam spěje), ale i tak to je takřka bezduchá akce ve sci-fi kulisách, kterou drží nad vodou právě ta akce, Milla a hudba. Aspoň že mi na začátku shrnuli vše podstatné z minulých dílů, co už jsem dávno pustil z hlavy. # [viděno: monitor, sluchátka] # příběh 5 | hudba 7 | humor 0 | akce 9 | napětí 2 | pustil bych si znovu 4 (07.12.2012)

Jsme tam, kde jsme byli. V hluboké vodě hloupého béčka, kde se topím někde mezi Millou, která nehne brvou, ani když jí auto vybouchne přímo do tváře, a Michelle Rodriguez, jejíž údery způsobují dočasné infarkty. Retribution navodí atmosféru efektním zpracováním otevřeného konce z minula, aby s každým dalším zvratem či soubojem sešlo o schod níž a skončilo u zoufale únavného ledového finále. Nečekal jsem, že se Anderson poučí z minulých chyb, ale že se mě každou další minutou bude snažit zabít, to je překvapení. (07.01.2013)

3D CINEMA CITY - parádní efekty, skvělí herci, super pokračování a navždy mladá Milla Jovovich (sakra, jak ona to dělá?). Já jsem se v kině bavil a musím pochválit 3D kino Cinema City,které je 100x lepší, než 3D Cinestar, kde jsem viděl Resident Evil: Afterlife a v brýlích 3D byly hnusné barvy - červená byla hnědá apod! (13.09.2012)

Páté porcování zombie mutantů rozdělilo diváky na dva tábory a mě. První skupina tráví bezesné noci se smrtí v očích a joystickem v ruce místo toho, aby dělali něco užitečného, třeba se učili do školy nebo si zkusili po Herym Potratovi a Tvajlajtech přečíst nějakou opravdovou knihu. Tito nesmiřitelní bojovníci s T-virem však nenaleznou klid, dokud bude jejich monitor brázdit byť jediný nemrtvý zmrd! Jde přece o záchranu světa, no ne?!! A tak při neinteraktivní vizualizaci jen chytli do ruky to nejbližší, co připomíná onu teplou páku, která jim přináší tolik potěšení, případně začaly freneticky jezdit prstem po touchpadu, a vrcholí v nadšených ohlasech, jak to bylo skoro úplně jako "doopravdy". Druhá skupina tráví bezesné noci studiem existenciálních filosofů, encyklopedií a slovníků cizích slov a jedinou hru, kterou v životě zkusili byl IQ test, jenž jim náhodou vyběhl na internetách jako spam, když se pokoušeli objednat reedici Schoppenhauera. Hrami obvykle pohrdají, ale tohle byla vážně výzva. Nedoklikali ho sice do konce, protože se jim urputnou snahou někde v polovině zamlžily jejich čtyři dioptrie a výsledkem bylo "Geniálně přebujelé ego". Pohrdlivě nad tím mávli rukou, nějaká plechová bedna přece není směroplatná, když chodí denně na oběd do menzy, kde si s ostatními ufony vzájemně tolik pochlebují nad brokolicovým salátem! Tahle skupina jen dala ostentativně najevo své pseudopohrdání, zarazila si to pravítko do prdele hlouběji a pustila si na spravení vkusu Turínského koně. No, a pak jsem tu já. Má herní kariéra skončila někde ve vrcholné éře Halflajfu, protože pak jsem neprozřetelně naštěkal jedné paní do boudy, a od té doby, kdykoliv mě začne svrbět prst a mám chuť vraždit nějaké ty zmutované mutanty, kteří by jinak mohli prolézt obrazovkou do obýváku a rozpoutat apokalypsu, ozve se mi za zády: "Jééé, tati, ty máš novou hru, pusť mě k tomu!". A tak jedinou podobnou kratochvíli mohu už zažít pouze v okamžiku, kdy si nenápadně strčím do kapsy mobil s Tetrisy a zavřu se na hajzl. Ani to však nemá dlouhého trvání, protože děti hodně pijí. Já tedy viděl vizuálně kulantní, neškodnou pičovinu s pár opravdu vynikajícími momenty (obří bubáci s kladivy), která mě sice kdovíjak nenadchla, nicméně ani jsem nepošel nudou při čekání, kdy už ta neherecká pizda Natálka přestane skákat na jedné noze a konečně někoho zabije. Upřímně, mám chuť jednu hvězdu zastrčit, protože je Mila hnusná jako cigánské hračky a za normálních okolností bych ho raději vrazil do rozkošně rozšklebeného chřtánu nějaké té ňuňavé zombie, avšak pro zachování vysokého standardu své subjektivní objektivity to neudělám, abych i nadále zůstal tím seriózním a erudovaným filmovým kritikem. (02.01.2013)

Hra: Resident Evil. Kampaň: Film. Mise: Bunkr na Kamčatce. Status: Mise splněna. Pocit sledování videohry stále roste, obětování logiky a fyziky splněno, tahle cesta bez hlavy a paty, v které si tvůrci mohou dovolit snad všechno je bohužel docela zábavný oddech na nedělní večer. Tak jako tak tu je hromada dobře odvedené práce, která je chvílemi skoro až děsivá (úvod pozpátku a překvapivě dobrá hudba). Maximální využití klišé pro úzkou skupinu diváků s videoherní stylizací, proč ne. PS: Sienna Guillory je stále nádherná:) (23.09.2012)