Resident Evil 5: Odveta

Místy bylo nač se dívat (ne, nemyslím tím Millu Jovovich v neskutečně asexuálním kostýmu) a nemám pocit, že bych nějak zvlášť trpěl, nicméně zábavu si představuji také jinak. Jasně nejlepší scény se odehrávají v Moskvě (rudá armáda zombíků je super, obzvlášť ten tankista, který má bůhvíproč motorovou pilu) a dobrý byl i úvod, jenže to, co Paul W. S. Anderson slíbil závěrem minulého dílu, tedy nějaké velké epické bitvy, se nekonalo. Závěr Odvety se ovšem nese ve velmi podobném duchu, a já jsem trochu škodolibě zvědav, co přinese šestý díl. To ale neznamená, že po něm toužím. (02.03.2014)

Rozhodně lepší díl než předchozí. Hudba je opět skvělá, nejvíc se mi líbil skladba ze soundtracku "Flying Through the Air". Začátek byl naprosto zvláštní a skvěle provedený, kdy jsou scény vytvořené obráceně. 3D je opět zvládnuté dobře. Příběh je sice celkem jednoduchý, ale to vůbec nevadí. Akce je tu dost a je jí o trochu více než v předchozím filmu. Potěší návrat pár postav, třeba Michelle Rodriguez nebo Sienny Guillory. Sice zde není vysvětleno jak se vrátili, ale nevadí. Finální souboj docela zajímavý. Takže pro mě slušných 90% = ***** (14.10.2012)

Zatímco minule se Anderson opájel novou technologickou hračkou zvanou ‚třetí rozměr‘, tady posílá do hajzlu i ji, a pálí divákovi do ksichtu únavný, nevzrušivý a absolutně sterilní sled střílení bez nápadu, napětí a adrenalinu, a namísto toho nechává plnit Alici rodičovské povinnosti a ostatní postavy vše naokolo trapně vysvětlovat, vstávat z mrtvých, nebo být za blbečky jen tak z rozmaru (Leon S. Kennedy!); sorry Paule, vždy jsem tě hájil, jak před hatery na netu, tak i osobně u piva, ale tohle je sračka, kterou jsem si nehorázně protrpěl a poprvé se netěším na další díl. (07.12.2012)

Paula Andersona bych se neodvažoval přes veškerou jeho snahu označit za krále braku, i když našlápnuto k titulu má docela slušně. Šlechtický titul by mu ale v téhle oblasti neunikl zcela jistě. Dosavadní bilance říká, že má u mě šest odpadů, jedno dvouhvězdičkové a jedno tříhvězdičkové hodnocení, přičemž si vůbec nejsem jistý, jestli bych Symptomu Pandorum udělil stejně příznivou nadílku i dnes. Každopádně buď tehdy nebylo něco v pořádku se mnou, nebo s Andersonem. Protože ten, když se rozjede, stojí to za to. Z pohledu toho, co očekávám od kinematografie, by kategorický odpad zasloužila kterákoliv část série Resident Evil, ale na Andersonovi je sympatické, že neusíná na vavřínech a každý díl dokáže posunout do ještě větších sraček, zbavit ho ještě víc byť i těch nejelementárnějších prvků logiky a konzistentnosti. U Paula Andersona zkrátka nemá smysl hovořit o dně, protože pokaždé dokáže kreativně posunout své limity ještě níž. V téhle souvislosti je spíš zajímavé, že v jeho tvorbě mnozí stále dokážou nacházet to svoje. Každopádně kterýkoliv uživatel, který dokáže tohle dílko ohodnotit více než dvěma hvězdičkami, je mě vzbuzuje určitou opatrnost. Celkový dojem: 5 %. (08.11.2017)

Nečekané pozdravy z Kamčatky! Anderson opět nezklamal - děj předchozího dílu smetl ze stolu během prvních zpomalených, pozpátku puštěných a zase zrychlených deseti minut a jede se dál, Alice znovu padá do komatu, znovu se probouzí a, i bez svých schopností, bojuje proti zombies a Umbrella Corp. s až nadpřirozenou silou. Anderson leveluje jedna radost, ohání se scénářem o deseti větách a hraje si s postavami jen coby s figurkami na šachovnici, které slouží pouze k efektnímu vyhlazení. Pokud vás vyloženě nehřejí peníze v peněžence, tak si snad raději počkejte na nějaký slušnější rip, protože platit za tenhle rádoby restart/remake/zbytečný díl je holý nesmysl! Tentokrát PURE SHIT a kvalitativní návrat k milovanému Resident Evil: Apokalypsa. Doufám, že to Anderson jednou dotáhne k dílu Resident Evil: Attack of the Clones. (12.09.2012)