Majster kat

Jeden z filmů, před jejichž shlédnutím jsem se velmi bála, co z toho může vůbec vylézt. Slovenský snímek z šedesátých let ve stylu mainstreamových velkofilmů z Hollywoodu? Co to sakra má být? Forma mě nicméně přesvědčila, že výborná komedie. Nevím, jestli to byl Bielikův záměr, ale každých pět minut se smálo celé kino. Tak luxusní hlášky v žádném jiném historickém filmu nenajdete. [Viděno na MFF Karlovy Vary 2010.] (05.07.2010)

Džihád v slovenskom filme sa objavil už v roku 1966 a tiež množstvo slovenských hercov v neobvyklých úlohách Turkov. Rúče slovenské devy sa im predvedú úplne bez, nahota prichádza celkom nečakane a neopakuje sa. Z dávnych dôb si film pamätám ako lepší, než sa mi zdal dnes. Výborné je len obsadenie a výprava, príbeh ma nudil. –––– Ak chceš napríklad znepriateliť dvoch kresťanov, a o to nám ide, postav medzi nich ženu. Hegemónia kresťanstva sa rozkladá v hlúpej monogamii. (23.03.2015)

naozaj je zahambujúce zistenie, že skutočne dobré slovenské filmy sa žiaľ točili už veľmi veľmi dávno. majster kat je toho dôkazom. unikali mi však niektoré skutočnosti ako skoro filantropia tureckého pašu, to ako sa z rybára a hlavne z kata stali takí páni. strhujúce herecké výkony, výprava však vynahradia všetko. (10.01.2010)

Vstupní kód k mistrovskému katu je dosti prostý - vnímat film jako dobovou kostýmní pohádku pro dospělé. Nejedná se o historické drama v pravém slova smyslu, které by představilo nějakou konkrétní událost nebo postavu. Jde o vlastní scénář zasazený do konkrétní doby nadvlády Turků. I když jde v zásadě o rozpor mezi dávnými přáteli, jako protipól rybáře vnímám prosťáčka Emilka. Podobně jako v O myších a lidech Johna Steinbecka nebo obr Ursus v Quo Vadis dotváří příběh synek silných paží a mdlého rozumu. V první části snadno zmanipulovaný otcem, v druhé zaslepený láskou k půvabné Agajce. Zlo tu není zosobněno pouze v postavě kata, ale přechází z otce na syna, který je jím od malička sycen a ve své prostotě se mu neumí postavit. Rybář představuje spravedlnost, jeho dcera je obrazem nevinnosti. Zásadní otázka - jestli zlé řemeslo děděné z otce na syna dokáže pokřivit charakter člověka nebo zda by ho mohl vykonávat i člověk pokorný a mírumilovný - zůstává nezopovězena. (24.03.2015)

Místy až komické, herci přehrávají a teatrálních gest člověk vidí až příliš (např. Agajkyno zabodnutí dýky do hrudi vojáka:-). Také ďábelský střih od smrti manželek až po dospění dětí je poměrně brutální, protože jde o zhruba 20 letý skok...Ale přesto, dialogy a až tragické výjevy utrpení a nenávisti stojí za to vidět. Také hodně ostré protináboženské názory podávané s nadhledem a vtipem tureckým pašou bych od slovenského režiséra zrovna nečekal...ale příjemně mne to překvapilo! (nejsem zrovna náboženský typ:-) Kvietik a předevší Muller jsou fantastičtí. Ten hluboký Mullerův hlas mi bude v hlavě rezonovat ještě hodně dlouho. (14.01.2008)