Za lepší život

Žijeme si náš obyčejný, fádní život uprostřed Střední Evropy v malé české kotlině, kterou z jedné strany obepínají Krušné hory a ze strany druhé Beskydy. Když se zatopí Holandsko, vadit nám to nebude. Když se potopí i Německo, o to líp, budeme mít moře. A pořád u toho budeme pít to typické české pivo, na které je každý hrdý a málokdo se v té naší zemi v něm opravdu vyzná. A to si říkáme odborníci na pivo...No a na ten náš život, který nám beztak půlka Evropy závidí a zbytek nechápe, neuvěřitelně nadáváme. Nadáváme na politiky. Nadáváme, že odhlasovali tohle a tamto. Že to jsou zmrdi, co jenom kradou jeden halíř za druhým. Vlastně stejně tak, jako čeští fotbalisti, kteří zrovna nedávno odhlasovali, že si nechají proplatit půlku prémií, které mají být pro případný postup na fotbalové EURO 2014. Jsme vychcaný, chceme víc a ve výsledku nebudeme mít nic. A v jednom kuse si stěžujeme a nadáváme. Přitom nám ale vůbec nedochází, že může být hůř. Že může být tak hrozně, že lidé na druhym konci světa na černo utíkají ze své země, aby se jim žilo líp. Utíkají do USA, protože ta nabízí nepřeberné množství možností a hlavně nabízí chuť žít. V tomto světě, který si vůbec během našeho běžného rejpání neuvědomujeme, se denně dějou věci, které nedokážeme pořádně ani pochopit. Věci neuvěřitelně emotivné a smutné, které stojí za to vědět a uvědomit si. Za lepší život totiž bojují i postavy tohoto filmu a musím říct, že bylo něco krásného, ale zároveň něco tak smutného sledovat právě jejich perfektně napsané postavy. Nejsmutnější na tom všem je, že tohle není jenom pouhý film...ale krutá realita. A to by si každý Čech u píva měl uvědomit, než spustí další blamáž nekonečných nadávek. Jen více takových filmů do nás...čecháčků. (12.09.2012)

film na motivy pristahovaleckych rodin, ktorych prislusnici su tentokrat z mexika a hladaju si svoj americky sen. Reziser Chris Weitz uspesne rozvija socialnu dramu jednej mexickej rodiny so vsetkym, co k tomu patri. Velmi kvalitne natoceny film na to, ze nema ani jednu znamejsiu herecku tvar, vsetko su prakticky neherci. 76 % (26.02.2013)

Po delší době si ke mně našel cestu další film o americkém snu, kterých už jsem měl možnost několik vidět, a opět to byl atraktivní, zajímavý, napínavý a hlavně kvalitní film, který mě utvrdil v tom, že svět a obzvláště život je někdy nespravedlivý a člověk proti je proti nepřízni osudu bezmocný. Toto drama otce a syna, kteří se snaží protlouct každodenní realitou a když už se nadechují k lepším zítřkům, tak jsou sraženi na kolena mě nemohlo nechat chladným. Já jsem to s hlavními hrdiny naplno prožíval, fandil jsem jim a přál jim trochu toho štěstí. Bohužel film nekončí klasickým happyendem, ale na to jsem byl připraven, protože ze všech filmů, které jsem na téma amerického snu viděl měl šťastný konec snad jen jediný film, takže to tak beru, život taky leckdy není procházka růžovou zahradou a tak jsem vděčný, když se film stane v tomhle směru odrazem reality. Musím ale říci, že co mě jako člověka neznalého v právním systému USA zaujalo je to, že otec neměl tamní občanství a byl v zemi nelegálně, ale jeho syn evidentně americké občanství měl. Toto mi nebylo moc jasné, jak k tomu mohlo dojít, jasně, jeho syn se narodil v USA, ale byl synem nelegálních imigrantů, takže jak mohl dostat občanství? Tohle mi docela vrtá hlavou, ale jinak to byl fajn film, který mě donutil nespustit z televize oči a se zájmem sledovat, co se na obrazovce děje. A za to mu ode mne náleží zasloužených pět hvězd. (10.06.2012)

Jak tak pročítám komentáře ostatních, zjišťuji, že nejsem jediná, které při sledovování tohoto filmu přišel na mysl Vittorio De Sica a jeho Zloději kol .I když tady se jedná o imigranty. Do rolí otce i syna byli vybráni moc sympatičtí představitelé přistěhovalců, člověk jim o to víc musel držet palce v jejich honbě za ukradeným vozidlem, jediným zdrojem ke získání možných prostředků k vytržení z bídy a k naději pro vysněné zlepšení jejich životů. Otec, jako přistěhovalec ilegální byl navíc vystaven neustálému strachu z odhalední a následné deportace. Řešit v bohatších zemích problémy s imigrací je určitě hodně složité. Rodiny by se neměly rozdělovat. Ale zase, kdyby se přílivu uprchlíků z Mexika volně otevřely hranice, asi by v původní domovině nezůstal téměř nikdo a USA by nápor nezvládly. (31.01.2015)

Solidní drama mexického tatíka a jeho syna. Potácení se v nejisté existenci imigranta, práce na černo, žádná lidská práva (při sebemenším problému hrozí deportace). Jak dobře znám tento pocit z dob, kdy jsem pobýval v cizině. Já alespoň byl normálně bílej. Barevný to mají těžší. Náš hrdina má navíc syna, narozeného už v Americe, ten neumí už ani španělsky a Mexiko zná jenom z knížek. Rozdíly mezi první a druhou přištěhovaleckou generací bývají propastné. O tom je taky tenhle film. A taky o hledání vztahu mezi otcem a synem. Problémy ostatní jsou pouze pozadím. Chris Weitz je schopný filmař, dokáže divákovi klást otázky tak, aby si je pak odnášel z kina, a za domácí úkol na ně hledal odpověď. Já si je alespoň z kina odnášel. Možná bude výsledkem promítání tohoto filmu třeba to, že se u nás pár lidí začne na ilegály koukat jako na lidi....75% (25.01.2012)