Dáždnik svätého Petra

Báječná rozprávka. Bavil jsem se exaltovaností slovenských herců. Hlavní ženská postava byla náležitě roztomilá. Jeden z důvodu vzniku filmu nejspíš byla propaganda proti církvi. Jak jinak si vysvětlit, že se farář zuřivě bránil připuštění zázraku. Vždyť by to "normálně" hrálo do karet doktríně jeho zaměstnavatele. Nemyslím boha, myslím církev, co je jak známo velký rozdíl. (07.12.2022)

Kdepak dýně nebo sandál, deštník je třeba následovat! Kde se asi Monty Python inspirovali při psaní Briana?! :o) Prostý lid vždycky věřil v to, v co věřit chtěl a církevní vrchnost jim to ve své moudrosti a prozíravosti často posvětila. Ale příběh není jen nábožensky laděnou satirou, jak by se mohlo zdát. Připomíná to výpravnou pohádku pro dospělé podobnou jako je Byl jednou jeden král nebo Dařbuján a Pandrhola.                                                                                                                              Podle stejnojemnného románu Mikszátha Kálmána, scénář: Iván Siklósi, kamera: Gusztáv Mihály Kovács, hudba Šimon Jurkovský (21.11.2014)

Vtipný, milý, rázovitý ... taký je výsledok maďarsko - slovenskej koproduckie (prvej vo filmovej histórií vôbec). Nech si to už pozriem kedykoľvek, vždy mám z tejto veselohry radosť. Jeden z tých filmov, ktoré sú mojou súčasťou natoľko, že vlastne ťažko hľadám slová, aby som ich ohodnotila. To je ako chcieť popísať nejakú časť svojej duše. Naozaj môžem len vrelo odporučiť. (03.04.2012)

„A slovenská tvrdá pôda drobno skvitá, šťúple klasí; sej len do nej, čo sa oddá. Túžiť možno, ale škoda od nej žiadať ananasy,“ napísal raz Hviezdoslav a platí to presne aj o komédiách, ktorých sa na Slovensku veľa dobrých neurodilo. Film Dáždnik svätého Petra je takým ananásom, a osviežujucim. Je zázrak, že takýto kvalitný film mohol vzniknúť v dekáde komunistického teroru. Je tragédia, že jeho tvorca Vladislav Pavlovič neprežil dekádu normalizácie, ktorá začala 11 rokov potom. (23.07.2020)

Příjemná venkovská komedie, s ještě příjemnějším hereckým obsazením. V hlavní roli se objevuje mladý slovenský herec Karol Machata, dívčí hlavní roli si střihla velmi půvabná a stejně tak naivní dívčina Mari Töröcsik (herecky i zjevově podobná české Janě Rybářové ze Stříbrného větru). Film poukazuje na nešvary venkovského života, kde si každý téměř do talíře vidí. Skvělé dialogy vedou vesnické drbny, jinak velmi morálné a počestné, faráže neustále otravující, protipólem jsou bohatí měšťané, hašteřící se o zděděný majetek. Z jiného světa je farářovic sestra Verunka, milé a půvabné děvče, dosud nezkažené životem. Zajímavé je porovnání s dalšími filmy, které upozorňují na špatný vliv pověrčivosti a falešného náboženství - viz např. Farářův konec, Bílá paní, Noc nevěsty či Slepice a kostelník. (06.02.2013)