Lorax

Hmmm ... jak se zdá, je DALEKO snazší zachraňovat svět imaginární nežli svět skutečný. Protože v reálu ekosystém rozhodně nespasí JEDINÝ efektní čin, vtělený do zábavné adrenalinové jízdy, po jejímž úspěšném završení můžete být opět free a happy. Tudíž mám určité pochybnosti jak o snímku samotném, tak i o jeho výchovném působení nejen na potenciální budoucí ekology, ale prakticky na všechny, kdož budou jednoho krásného - ale ne až tak vzdáleného dne ovlivňovat kvalitu prostředí, v němž budeme žít ... svým profesním i osobním přístupem. (09.11.2018)

Existují animáky, které si vystačí bez výchovného poselství. Pak jsou takové, které vysílají morální apel podprahově, tedy nerušeně a nenásilně. A pak je tu Lorax: bizarní dílko, které agituje tak nepokrytě a přepáleně, že jen valíte bulvy. Nejde tu o rodinné hodnoty, ale o životní prostředí, ekologii a navrch i kritiku nenasytného kapitalismu (muzikálové číslo, ve kterém hrdina zapěje, že trh je vším included!). Do dětí bych to nepral s takovou vervou, milí scenáristé. 40% (jinak zaměnitelné přebarvičkované dobrodružství se 100+1 srandovními pády) (14.03.2012)

Takové nenáročné jednoduché ekologické naučné vyprávění pro caparty o tom, proč není správné venku kopat do kytiček a v lese lámat stromkům větvičky. Jinak je to ale celkem dost nuda, navíc o dobrou půlhodinu přetažená. A to ani nemluvím o zcela zbytečných písničkách/blábolačkách. Aktuálních 58% je na tenhle animák ještě stále dost vysoké hodnocení. ~ Od tvůrců "ne-úplně-špatného-jako-jen-lehce-nadprůměrného" Já, padouch a zapomenutého hraně-animovaného "nemělo-to-daleko-k-odpadu" Hop. (28.07.2012)

Ekologický animovaný muzikál se Zacem Efronem v jedné z hlavních rolí. Stromy nejsou stromy, ale vypadají jako vlasaté lízátko a Zac Efron... to je kapitola sama o sobě. Postava Loraxe mi přišla pro děti nesrozumitelná, pro dospělé zase nepropracovaná, plochá: "Já jsem ekologický bůh" Písničky - snad to bude českým dabingem - byly naprosto strašné, zvířátka i lidi jak přes kopírák. Velmi slabý animák. (20.10.2012)

Šrapnel vypálený z tábora Udržitelného rozvoje do zákopů Neviditelné ruky trhu. Místy docela přesvědčivý, místy dětinsky zjednodušující až odpudivě demagogický, tak či onak hodně originální v tom, jak pracuje s dobovou estetikou nevkusu a snaží se ji obrátit proti „nepříteli“. Pokud se v ní tedy zrovna sám po pás nebrodí. V jistých momentech (krom nejhumpoláčtějších ekoagitačních pasáží především písňové vstupy, jejichž strašlivá hudební jalovost je v češtině ještě umocněna rutinními reklamně-textařskými rýmovánkami a bárbínovsky nanicovatým pěveckým dabingem) jsem měl chuť zalézt pod sedadlo a nebýt, aby mi o chvíli později začaly připadat jako součást jakési rafinované poloparodické hry. Cvrčkové se bavili – ten menší (9) se mohl uřehtat a evidentně ho to hodně dostalo emocionálně, ta větší (11) projevovala uspokojení spíše intelektuální. Táta velmi váhal mezi třemi a čtyřmi, hlavně s ohledem na odvahu až drzost otravovat děti s nepokrytým moralizováním, ambivalentní povahou jednoho z hlavních hrdinů a poměrně složitou vyprávěcí strukturou a schopnost udržet přitom jejich pozornost a zájem, a taky kvůli dokonale ulítlému zpracování, ať už bylo to balancování na hraně kýče a metakýče záměrné nebo vzniklo kouzlem nechtěného. Řekněme chlup pod ***1/2. (13.05.2012)