Vendeta

Oceňuji snahu natočit v naší kotlině něco trochu "jiného" se snahou zaujmout originalitou a minimalismem a nikoli okázalým patosem. Škoda je, že tvůrci z nadějného projektu nevyždímali více (některé scény vyšumí do ztracena, pubertální herci jsou tak špatní, že jim přejete jen to nejhorší, atd.) a zůstali na půl cesty k dokonalému, stylovému českému thrilleru. (15.04.2012)

Plus k dobru za občasnou naléhavost, jinak bída. Postavy se celý film chovají přesně podle potřeb scénáře, herci nepřesvědčiví a co mě nejvíc sere, je, proč ten film není aspoň trochu odvážný, když už i u nás mohou vzniknout podobné žánrovky. Zkrátka sázka na jistotu, jejíž každý záběr jsme už někde viděli minimálně 400x (francouzské thrillery) a to vždy lépe. (05.11.2011)

Na Vendetu jsem se dlouhou dobu těšil. Než jsem se ale stihl dočkat, zjistil jsem, že tvůrci dali pole působnosti rozklepané kameře, což mě ponejprvá vyděsilo, ale dokud jsem film neviděl, nechtěl jsem předběžně kritizovat. Po shlédnutí ale můžu říct, že konečně...po dlouhé době, se u nás objevil nějaký velice jednoduchý thriller, který nedbá na příběh, ale na atmosféru, která je mimochodem v tomto filmu výborná. Právě díky atmosféře filmu jsem si dokázal celých 86 minut užívat. Vetchý, Kaiser, Chmela předvádí naprosto skvělé výkony a já jsem rád, že když se chce, tak to jde. I s rozklepanou kamerou, která se sice klepala, ale zkousnout se to dalo. Pořád to nebyla bůhví jaká akce, kde by mě to vysloveně sralo, ale napínák to byl. (20.08.2012)

(52. ZLÍN FILM FEST) Plakáty jsou vyvedeny exploatačně, ale nakonec se před čímkoliv exploatačním uhne, a tak - alespoň to fyzické - násilí nevidíme. Upoutávka zase slibuje žánrovou podívanou, která bude stát na střetu dvou mužů, jejichž konflikt je nějak spojen s událostmi kolem napadení dívky stejně mladými kluky. Ve výsledku se ale jedná o umělecký snímek, jehož propagační strategie odpovídá jednomu z ústředních témat, kterým je manipulace, což se ale na konvence navyklým divákům nezamlouvá. Zatímco před zhlédnutím jsme dostáváli rozporné informace, při sledování jich máme po dobu tří čtvrtin akutní nedostatek. Na místo thrilleru, kde bychom jich měli nadbytek, abychom se mohli strachovat o hrdinu, se tak vzhledem k zvolené strategii jedná v první hodině o psychologické drama. Ve zbylé - necelé - půlhodině, kdy jsme dostatečně informováni, se přechází k překvapivě funkčnímu thrilleru, u kterého je ale relativizováno jakékoliv černobílé fandění kterékoliv ze dvou skupin, protože film až do závěrečných titulků zůstává morálně ambivalentní. Především psychologicky-dramatickou část považuji za formálně nebývale promyšlenou, a to nejenom na poměry debutů či českých filmů, protože vyprávění a styl, charakterizované záměrnými mezerami co do distribuovaných informací či prostorového určení, odpovídá vyšinuté mysli touhou po pomstě popoháněné ústřední postavě. To je zjevné především ze zvoleného ostrého střihu, kdy se skáče v čase dopředu a dozadu, a hudebního leitmotivu, který stírá hranice mezi hudbou a ruchem a který se objeví vždy ve vyhrocené situaci v souvislosti s postavou doktora porušujícího Hippokratovu přísahu. V závěrečném aktu se bohužel sklouzává k midcultovosti (užití Mozartovy hudby), ale sebeuvědomělost v podobě hry s Vendetou, o které se baví dvě postavy, umožňuje pobavený odstup a uznání za experimentování s žánrovými i diváckými očekáváními. (28.05.2012)

Řeknu vám vtip. Kaiser jede s Vetchým v autě, Vetchý drží v ruce nějaký obal, asi od dvd, s názvem "Vendeta". Kaiser prohlásí "Je to ztráta peněz, já vim." O půl hodiny poté se dozvíme, že to byla videohra. *ba dum tss* A takhle to tady funguje tak nějak všechno. Bojím se ale, že v tomhle konkrétním případě to bohužel nebyl vzácný projev tvůrčí sebereflexe. (29.11.2011)