The Confession
Obsahy(2)
Na Štědrý den večer do kostela vstoupí ten nejnepravděpodobnější návštěvník, nájemný vrah (Kiefer Sutherland), a míří ke zpovědi. První věc, kterou knězi (John Hurt) poví, je, že včera zabil muže. Druhá je, že se zabíjením živí. Třetí, že pokud jej nevyslechne, zabije znovu. A tak služebník Boží naslouchá. (Suzie05)
Recenzie (98)
Svým formátem unikátní projekt, který nemá čas nudit. Ten, kdo při sledování 24ky toužil po tom, aby Jack proložil lámání kostí drsným slovníkem, dostane v podobě Confession pořádné zadostiučinění. Čím dál tím víc se však hraje na psychologickou strunu a nedá se říct, že by v posledních dílech chyběla jakákoliv akce. Jako vždy excelentní Kiefer, John Hurt tu hraje druhé housle a spíše jen kňučí a koulí očima jako smutný pejsek. ()
Když John Hurt doufá v odpuštění Boha, měl jsem takovej pocit, že právě Sutherland je onen Bůh. Poněvadž zpovídat se přijde nečekaný návštěvník, kterému se podaří překlopit konverzaci, kde se ke svým hříchům přizná samotný kněz. Ten hlas, emocionální projevy, přirozenost Sutherlanda ve mne vyvolala hrůzu a na těle husí kůži, Hurt je fenomenálním knězem a oba dva ventilují fascinující herectví. S akcí se moc nepřehání, je komorná a moc jí není, jedná se o několik krvavých výstřelů a jeden tvrdý výslech. Se zbraní to Kieferovi jde, ke slovu se dostanou i jeho klasické citáty "Damn it! My father was son of a bitch!" - Nejvíc mne dostala situace s prázdným revolverem a zejména jeden delší monolog zabijáka. "Heleďte, rozhlédl jste se po světě kolem nás? Je to naprostá žumpa. Špinavé malí lidé, žijící své špinavé malé životy. Násilníci, pedofilové, podrazáci. Natolik jsme k tomu spjati, že to vnímáme jakožto běžnou součást našeho života pouze do momentu, kdy se to netýká přímo nás. Jen v takhle podělaném světě si můžeme myslet, že si takové bytosti zaslouží žít. Bytosti, kteří vybudovali svůj život na bolesti a utrpení druhých. Uvědomují si své činy, ovšem nezajímá je to. Prokázali někdy lítost? Ne." A ta pointa se spojitosti obou aktérů mne úplně odrovnala. ()
Mám ráda snímky, které jsou mi tak blízké, že mám pocit, jako bych je sama napsala. Sice se stává v danou chvíli problémem, že vím, jak skončí (což jsem zde tušila už od šestého dílu), ale i tak. Bomba! Hypnotický hlas Kiefeeho Sutherlanda, kterého bych byla ochotná poslouchat, i kdyby vyprávěl dokument o rozmnožování pampelišek, je tou nejlepší volbou pro filosofickou rozpravu. Pevnost a neměnnost hlasu, která krásně naráží na rozklepaný, starý hlas Johna Hurta. Sutherlandova postava podává správné otázky, na které přichází okleštěné, nic neříkající odpovědi duchovního otce. Oba mají svoji víru, každý ji ale vnímá jinak. A přesto mají oba něco společného........"We call ouselves humans, but the truth is we're animals that speak. The only reason we're good is because we fear the consequences of being bad." .......tu druhou větu si nechám vytetovat. A to vážně... ()
Tak to bol teda náter. Úžasný miniseriál, ktorý svojím príbehom a hlavne záverom nenechá nikoho chladným. Je pravda, že už po pár dieloch divák tuší, o čo tu vlastne ide, ale sekundy pred úplným záverom mi vzali dych. John Hurt v roli kňaza exceluje a môj obľúbenec Kiefer Sutherland je možno ešte lepší. Konečne som ho po dlhšom čase opäť videl a musím povedať, že návrat to bol vo veľkom štýle. Jeho postava mu sadla ako uliata, pretože nemala ďaleko od Jacka Bauera. Taktiež plocha, na ktorej sa príbeh odohráva, spovedelnica, asociuje s ďalším Sutherlandovým filmom, Telefónnou búdkou, ako formou tak aj obsahom. Keby to vzal do rúk Schumacher alebo Fincher, bol by to určite kultový film. Nemôžem inak ako 5*. ()
Veľmi rýchly seriál so spádom, ktorý prinesie aj prekvapko a pár zvratov. Možno v istých chvíľach už aj odhadnuteľných. Rýchle filozofické dialógy, ktoré poukážu na to, že zlý je v podstate každý. Na druhej strane, každý sa môže aj zmeniť, čo síce ukázané bolo, ale nie veľmi v pozitívnom zmysle. Nakoniec prišiel ten zlý v podstate ako dobrák, čo za to nemôže, s čím nesúhlasím. ()
Reklama