The Confession
Obsahy(2)
Na Štědrý den večer do kostela vstoupí ten nejnepravděpodobnější návštěvník, nájemný vrah (Kiefer Sutherland), a míří ke zpovědi. První věc, kterou knězi (John Hurt) poví, je, že včera zabil muže. Druhá je, že se zabíjením živí. Třetí, že pokud jej nevyslechne, zabije znovu. A tak služebník Boží naslouchá. (Suzie05)
Recenzie (98)
Kieferova oddychovka se velmi povedla. netradiční projekt hollywoodské hvězdy se skvělým twistem na konci (jež jsem uhádl v osmem dile) pobaví, zamrazí a jeho side-effect vyvolá pár diskuzí ohledně pohledu na dobro a zlo (zabít zločince je správná věc ale zabíjení jako takové je špatná věc...kde je balanc ?) Perfektní hudba, komorní atmosféra, oba herecké výkony na stupně vítězů. Zpověď Vás jistě překvapí svou přímočarostí, pěknými flashbacky a závěrem, jenž si pro vás brzy přijde a věřte že do kostela budete chodit pro více odpovědí než doposud :D ()
Za hodinu se tenhle příběh stihl tak moc neočekávaně zvrtnout, že jsem ke konci opravdu jen čuměl. Geniální práce s gradací, možná to na diváka rozkouskovaně fungovalo ještě úplně jinak, než když jsem to já sledoval v kuse a herecké výkony ústřední dvojice jsou opravdu bomba. Neuvěřitelný televizní zážitek! ()
Výbornej kraťas, co se týče nápadu, hereckých výkonů, ale hlavně dialogu. V podstatě je to postavený jenom na tom, protože většina děje se odehrává ve zpovědnici, kde jeden přesvědčuje druhýho o své pravdě a svým pohledu na věc. Je to dobře promyšlená konfrontace náboženství a víry proti kruté a drsné realitě (stavění otázky, kdo může/má právo vzít člověku život, co nebo kdo je to zlo atd.). ()
Začátek je excelentní, slušná atmosféra a tajemství. Je to dobře filmařsky natočené i dobře zahrané. Jenže ve druhé, nejpozději třetí kapitole je jasno, oč jde a už jen člověk stále více netrpělivě čeká, až bude ten předpokládaný konec. A ty rádoby filozofické dialogy o vině a trestu, dobru a zlu, navíc podávané výrazně z ateistického pohledu, by setřeli studenti prvního ročníku filozofie - už jen proto, že některé premisy se podsouvají a jiné berou za dané, aniž by byly. Kdo do těchto nekonečných disputací ateistů a věřících trochu vidí, zjistí, že tvůrci se sice trochu snažili jít mírně pod povrch, ale ne zase moc, a v určité chvíli už skutečně jde jen o plky, které jen nabírají směr k očekávanému konci, aby ho tak nějak ospravedlnily. Po pravdě - nakonec mi byl Kiefer nesympatický (už jen proto, že slova jako lítost, pokání, špatné svědomí, snaha o nápravu, možnost se změnit mu fakt nic neříkala) a víc lidsky na mě působil ten kněz. ()
Když John Hurt doufá v odpuštění Boha, měl jsem takovej pocit, že právě Sutherland je onen Bůh. Poněvadž zpovídat se přijde nečekaný návštěvník, kterému se podaří překlopit konverzaci, kde se ke svým hříchům přizná samotný kněz. Ten hlas, emocionální projevy, přirozenost Sutherlanda ve mne vyvolala hrůzu a na těle husí kůži, Hurt je fenomenálním knězem a oba dva ventilují fascinující herectví. S akcí se moc nepřehání, je komorná a moc jí není, jedná se o několik krvavých výstřelů a jeden tvrdý výslech. Se zbraní to Kieferovi jde, ke slovu se dostanou i jeho klasické citáty "Damn it! My father was son of a bitch!" - Nejvíc mne dostala situace s prázdným revolverem a zejména jeden delší monolog zabijáka. "Heleďte, rozhlédl jste se po světě kolem nás? Je to naprostá žumpa. Špinavé malí lidé, žijící své špinavé malé životy. Násilníci, pedofilové, podrazáci. Natolik jsme k tomu spjati, že to vnímáme jakožto běžnou součást našeho života pouze do momentu, kdy se to netýká přímo nás. Jen v takhle podělaném světě si můžeme myslet, že si takové bytosti zaslouží žít. Bytosti, kteří vybudovali svůj život na bolesti a utrpení druhých. Uvědomují si své činy, ovšem nezajímá je to. Prokázali někdy lítost? Ne." A ta pointa se spojitosti obou aktérů mne úplně odrovnala. ()
Reklama