Ano hi mita hana no namae o bokutači wa mada širanai.

Umřel vám někdo blízký a byla to nehoda? Je to vaše vina. Nebo vina těch, kteří přežili a vůbec. Takže se pojďme sžírat pocitem viny celých jedenáct dílů, abychom si nakonec pobrečeli, vyříkali si to na paloučku a všechno zase bylo fajn, zase ze všech jsou sluníčkoví lidé. Menma je otravná, přesto ji všichni milujou – beztak je to jenom proto, že nevyrostla a nestala se z ní mrcha. Na anime mi přišel nejlepší ending. Ten jsem si poslechla vždy, když hrál. Pak animace – líbila se. No a zbytek je děsný. Povrchní, plačtivé, nikam nesměřující, hloupé. Určitě jsou anime, která mnohem lépe oplakávají mrtvou kamarádku/kamaráda. Ačkoliv většinou stojí za prd, protože tohle masochistické vyžívání se v trpění nad ztrátou blízkého je v japonském prostředí téměř bez výjimky zpracováváno hrozně. AnoHana není tou výjimkou, ačkoliv se nám mrtvá vrací a s radostí pomáhá v trýznění (tak proto ji tak všichni milovali?!). Slabé 2*. (28.05.2015)

Místy vtipné, místy dojemné, ale většinu času naprosto depresivní seriál plný výčitek, nostalgie a potlačovaných citů. Námět o mrtvé kamarádce, která se zjeví vůdci dětské party mnoho let po její smrti a chce, aby jí splnil poslední přání, asi přímo nepřekypuje originalitou, napsané to ale je chytlavě. Tůvrci drží tempo celých 11 dílů a každý druhý díl je poměrně velká citová vydíračka. I přes zjevný fantasy prvek jde stále o velmi civilní záležitost sledující pětici teenagerů vyrovnávajících se se smrtí, vlastním sobectvím a zájmy na úkor empatie k blízkým. Hodně silné 4 hvězdy a taky pochvala za pěkný opening. (23.07.2018)

Během sledování jsem si prošel třemi fázemi. První fáze (díly 1–3): vypadá to zajímavě, ale ta Menma je fakt otravná. Druhá fáze (díly 4–7): je to úplně o ničem, scénář je děravý jak hadra, Menma je pořád otravná, ale ostatní postavy začínají být otravné taky a nasazují velmi prudké tempo růstu, takže očekávám brzké srovnání skóre s Menmou. Třetí fáze (díly 8–11): otravní jsou úplně všichni a já už si jen cynicky vychutnávám jejich závod o to, kdo z nich mě ve výsledku bude srát nejvíce. A královsky zábavný poslední díl zajistil, že nakonec protli cílovou pásku všichni naráz. Gratulace. +++++ I kdybych dopředu nevěděl, že je autorkou samotná královna melodramat Mari Okada, poznal bych to během sledování, protože jsou tu všechny její trademarky beze zbytku: hafo hlavních postav, jejichž charakter je okleštěn na jedinou výraznou vlastnost, každá postava nesoucí si nějaké trauma, fetiš nebo mindrák, složité mnohoúhelníky, patetické vyřvávání emocí a všude samá křehká, zlomená a týraná dušička. Někdy se jí nebo dramaturgovi podaří takovýto smrtící koktejl naředit ke stravitelnosti (jako například v Nagi no asu kara), ale tohle bylo tak čiré, že se u mě periodicky střídaly stavy cynického smíchu a stavy blízké zeblití – nejintenzivněji pak u již zmiňovaného posledního dílu. Asi nemá cenu vypisovat, co všechno tam nedává smysl a je špatně, takže jen zmíním, co naopak bylo dobré: určitě opening, animace a docela i ending. Za ně a za to, že jsem to dokoukal do konce, dávám silnější 1*. (29.03.2021)

Nápad samotný je zajímavý, provedení už ani tak ne. Stačí si vzít jen samotné postavy - jeden sexuálně frustrovaný hikikomori, jedno neuvěřitelně otravné, uřvané, neustále brečící přerostlé mimino, jedna věčně polonahá tsundere, jeden strašně drsný drsňák, jedna brýlatá snobka a jeden optimistický hippie (jako jediná snesitelná postava). Ten opěvovaný "strašně smutný a krásný příběh" se potom docela ztrácí, když u sledování leda přemýšlíte kterého z nich nenávidíte nejvíc. Plusové body má u mě docela pěkný opening s moc hezkým endingem. Animace průměr. 3/10 (14.06.2015)

Jak už napsal Jigvell, "V nebi Menmu nesnesli, proto ji z nebe vykopli" bych doplnil, "díl co díl jsem víc a víc nesnášel její zvuk vycházet z reproduktorů mého počítače. Jediní, co si ho užívali, jsou její přátelé, kteří jsou vlastně po celou dobu naprostí kret*ni". Ano Hana Bla Bla _nejdelší název za posledních 50 let_ je je vlastně anime tak nějak o ničem. Hodně lidí tu tvrdí "pohádkové kouzlo, kdo nechápe, tak tomu dává málo", ale dle mého tam -nic- nebylo. Prvních pár dílů je zajímavých. Od nějakého třetího bych se mohl přestat koukat a říct naprosto -přesně-, jak to dopadne. Také to tak dopadlo... Je to jak čtení 10x přečtené knihy, která ještě není ani ničím unikátní, spíš naprosto průměrná. Nudu od začátku do konce se snaží autor zlomit "náhlými překvapivými chvílemi", ale ani to to nezachrání. Nedoporučuji snad -nikomu-. Je to nudné, je to otřepané, stále stejné, pořád břečící, 7-letá dívka v těle 16 leté začínaje každou větu "Menma si myslí, Menma ti nadává!, Menma je smutná, Menma ti udělá jídlo!, Menmě se nepodařilo ti udělat jídlo, Menma je zas smutná, Menma už nemyslí" 20x v každém z 11 dílů, je to na nervy. Ve výsledku to ani nic nedá. Potěšení z podívání, nadhled nad světem / nějakou věcí... Co jsem si z toho odnesl: "Pokud někomu něco slíbím a nesplním to, tak nebudu moct do nebe... nebo nevim..." slabých 35%. Ten konec to totálně POHNOJIL (26.06.2011)