Zločin

"Nikdy neříkej nikdy" na mě v tomhle případě platí dvojnásob. Nikdy jsem si nemyslela, že by se mi Michelle Forbes mohla v nějaké své roli zalíbit (a ještě k tomu, že si ji i oblíbím). Ale ona to dokázala, resp. tvůrci ji napsali postavu přímo na tělo. Jediné mínus, které na seriálu vidím, je to, že ta politická část, ač očividně nezbytná, zabírá mnohem více místa, než by se mi líbilo. Ale s druhou sérií se i tohle mínus odstanilo, takže jsem musela přihodit jednu hvězdičku navíc. (06.04.2012)

Naštěstí nás už Ztraceni naučili, že otázky a záhady bývají někdy lepší než odpovědi a vysvětlení, pokud ale neradi hrajete hru "kolik zvratů divák snese aneb škrtni si dalšího podezřelého" a hledáte přímočarost, rychlejší tempo a veskrze kladné a sympatické postavy, nejspíš tenhle seriál není pro vás. (22.06.2011)

Po první sérii zatim za opatrných 80%. Závěr povedený, ale rozvleklé až běda. 2.série vážně masakr, hlavně druhá půlka za 100% jak vyšitých, byť celkově je třeba před týdnem dokoukaný True Detective ještě pořád hodně jinde. P.S. Linden a hlavně Holder skvělé postavy. Kinnaman je velkej frajer. 3.série spíše zklamání. Laťka nasazená závěrem případu Rosie byla holt až moc vysoko. Tentokrát roztahané ještě víc než jednička, ale hlavní dva tahouni udrží pozornost, finále bylo znovu fajn(zapadlo to do sebe do posledního dílku skládačky) a díky tomu jsem zvědavý na finální rozuzlení ve čtrvté (mini?) sérii. Trojka za 70%. Celkově pak hodně silné čtyři hvězdičky a jeden z nejlepších detektivních seriálů současnosti. Finální 4.serie za 80%. (23.04.2014)

Tenhle seriál šlape skvěle jako švýcarské hodinky. Netvrdil bych, že jde o bůhvíjak dokonalou záležitost, ale na poli krimiseriálů lze hovořit o jednom z nejsilnějších zástupců. V první řadě atmosféra – příběh zasazený do amerického Seattlu, kde každou chvíli prší a prostředí působí stísněným, ospalým, depresivním dojmem (srovnejte s honosností New Yorku nebo letní pohádkou zvanou Miami). Jako v každém kriminálním seriálu, kde se vyšetřuje vražda, existuje i zde hlavní dějová linie zaměřující se na policejní vyšetřování, další linie sledující pozůstalé a způsoby, jakými se vypořádávají se ztrátou blízkého člověka, osobní boj hlavní vyšetřovatelky/hlavního vyšetřovatele o to, aby kvůli práci nepřišla/nepřišel o rodinu. Všechno to jsou obvyklé žánrové postupy (nebo jak se s oblibou říká „žánrová klišé“), které při realizaci kriminálního seriálu asi jen stěží zcela opomenout. Snažím se tím vším naznačit, že díky poctivé a nápadité scénaristické práci se tomuto seriálu podařilo vytvořit všechny linie podobně zajímavé, což ve výsledku dělá z Killing velmi originální a i tak trochu unikátní záležitost. Zdaleka nejde „jen“ o výborný kriminální seriál (nicméně i s tímto statutem by si výborně vystačil), protože vrstvení děje v podobě roviny politické, psychologické, morální či sociální zde vytváří fenomenální přesah. Klenot mezi seriály posledních let – třeba jako Dexter. (25.09.2011)

The Killing si mne získávalo velmi postupně, aby mne pak během posledních několika minut 13. dílu zklamalo. Velmi precizně a pomalu budovaná zápletka, která navíc nepostrádá vtip se totiž během posledních minut zvrhává do klasického všichni konspirují všechny. V některých filmech je tato idea zábavná a dá se s ní skvěle pracovat, pokud si však sofistikovaně hrajete s psychologií postav, nevtíravě kritizujete neduhy společnosti a zároveň dokážete udržet diváka v napětí, co bude dál, je trochu dementní, podkopnout si toto pracně budované rádoby efektní pointou. Problém je, že pak by nebylo o čem točit druhou sérii. (03.08.2011)