Krevní odpuštění

Tak toto byl film přesně dle mého gusta. Až se mi nechce věřit, že ho natočil americký režisér, jak silně z něj dýchala albánská mentalita. Už i v Albánii se zřejmě mladá generace začíná vzpouzet tradicím rodu. Tento generační rozpor je gró tohoto velmi civilního snímku... Mladí lidé už nechtějí pokrevní mstu, jež uvrhává rody do dlouhodobé nenávisti a izolace. Naopak chtějí řešit majetkosprávní spory způsobem, jenž je neomezuje na osobní svobodě. I proto stojí vidět film až do konce, protože vyústění je zcela nečekané. P. S. Za přečtení stojí i pracovní životopis Joshuy Martona. (31.03.2012)

,,NESTOJÍ O UZAVŘENÍ MÍRU. CHTĚJÍ NÁS VIDĚT TRPĚT“.... /// Taťka sejmul Sokola (pana Sokola). Pak už zbejvá jen jedno – (vlastně dvě) - nabít zbraň a zůstat doma. Poslechněte příběh o životě v izolaci. Samo taky vo životě v Albánii a jejich kulturních odlišnostech. Cestopisná (?), dějepisná, občanská nauka (všude kurva nemůže bejt akce!) o chlapech, co maj výdrž (dodržovat a lpět na píčovinách). Atmosféra, až člověk cejtí (možná to i chce), jak se to schyluje k průseru a tragédii. Jo takhle – abych mohl čumět někomu do rodiny! Parchantíci se s ,,izolací“ vyrovnávaj tak nějak po svým, Nik se nudí a já vlastně taky. Vítězství obsahu nad formou. Chybí mi údernost, emoce jsou rozmělněný do dýlky, dělat činku z květináče nehodlám ….a cca 90 minut čumět na domácí vězení? ,,No maj to blbý no…“ Co tam máš dál? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Hledám parchantovi vhodnou zemi pro domácí vězení. 2.) Chystám se v Albánii někoho sejmout. 3.) Zajímá mě, co říká KANUN. 4.) Thx za titule ,,larelay“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (03.11.2012)

tak ako je pre mna tazko predstavitelne, ze sa niekde este zeny za udajnu neveru kamenuju, tak je pre mna nepredstavitelne, ze sa niekde (Albansko) este uplatnuje zakon zub za zub, oko za oko. A ak aj krvna pomsta nebude uplatnena, tak je vasa rodina, okrem zien, odsudena na niekedy az dozivotne domace vazenie. Nuz, a presne o tomto je tento vyborny film. Pre kus pody dojde k rodinnej tragedii, ktora postihne nielen samotnych akterov a obet vrazdy, ale najma ich rodiny. Mlady Niko je cerstvo zamilovany, mlady muz, ktoremu jeho otec takto znici jeho idealy o bezstarostnom zivote. Potom, ako jeho otec zije v utajeni, lebo sa pricinil o zavrazdenie svojho nepriatela, Niko musi neustale trcat doma, bez kamaratov, bez akehokolvek socialneho kontaktu. A to je naozaj na nevydrzanie. Tak sa rozhodne vziat veci nakoniec do vlastnych ruk. Velmi presvedcive, velmi posobive... Moze sa zdat, ze film je utahany, ale kazda jedna minuta ma svoj zmysel a ja som si kazdu chvilku ci so slovami alebo bez nich, naplno vychutnavala. (31.10.2012)

O krevní mstě jsem mnohé četl, ale netušil jsem, že je v Albánii dosud tak živá. Vyvražďování mužských členů rodiny v rámci hesla "krev za krev", která někdy znamenala doživotní domácí vězení mužských členů nebo neustálé prolévání krve... Ani socialismus ani "svobodný" kapitalismus tento strašný systém nedokázal vykořenit. V konfrontaci s moderní společností s mobily a počítači to bije do očí zvlášť a to dělá tento film velký. Zajisté se tento počin podařril dík spolupráci albánských filmařů se zkušenými kolegy dalších zemí, ale to nesnižuje jeho hodnotu. Dávám s klidným svědomíim pět hvězdiček. (02.04.2017)

Těžko si představit snímek o albáncích a albánských problémech natočený američanem. A hle, světe div se, Joshua Marston má zřejmě balkánské geny. Film o domácím vězení může smrdět nudou a pro mnohé filmové strávníky také smrděl. Ale to byl přeci záměr. Jak jinak ukázat divákovi tu tíživost situace v izolaci, která našeho mladého hrdinu nakonec donutí k osudnému kroku, než nám ukázat alespoň část té na nervylezoucí nudy. Pak můžeme lépe pochopit jeho konání. Slabší 4. (31.05.2013)