Chlapec na bicykli

Truffautov detský hrdina preložený do dardennovštiny. Moderná francúzska spoločnosť, prvotný signál a symbol úteku (kto by si nespomenul na Les Quatre cents coups?), rozohranie detektívnej zápletky v prvej tretine, deziluzívny prechod do trpkej reality a šikmá plocha, na spodnom okraji ktorej zíva hlboká sociálna priepasť, z ktorej niet úniku. Láskavá réžia a citlivá práca s filmovým médiom podporeným clivými symfóniami klasických majstrov hudby dali vzniknúť jednému z najkrajších filmov o tej odvrátenej strane detstva. Nemám potrebu k tomu nič viac dodávať, to už robí film sám. 90% (17.09.2014)

Dardennovci točia vlastne stále ten istý film, a mňa to napriek tomu "s nimi" baví stále viac a viac. Krásne! ;-/ Láska schopná pretvárať (tvoriť) človeka z tohto filmu doslova žiari, napĺňa tento skromný film. Nemám viac slov. ....iba že s Dardennovcami si naozaj rozumiem (alebo oni rozumejú mne) ! ... P.S.: hudbu tu Dardennovci rozhodne nepoužili prvý krát, ako niektorý píšu (zaznela už napr. v Lorne - tiež Beethoven). A musím povedať, že v rozumnej miere hudba ich filmom naozaj svedčí... dúfam že do budúcna to neplánujú preháňať ;) (28.04.2013)

Malý Cyril hledá, kam by vlastně mohl patřit. To, co je očividné, si ale neche připustit - jeho otec není schopný (nebo ochotný) se o něj postarat. Cyrilovy návštěvy u otce jsou opravdu smutné. Vztah, který vznikne mezi Cyrilem a kadeřnicí Samanthou je zpočátku spíše formální, ale brzy přeroste do vztahu, který oběma chyběl. Oproti Mlčení Lorny se mi líbil hlavně dětstký hlavní hrdina (pro filmy s titulním dětským hrdinou mám slabost, protože s jejich čistými pocity se dá výborně pracovat - jak dokazuje i duo Dardennů) a závěr filmu, respektive to rozlousknutí celé situace. Scéna, kdy Cyril spadl ze stromu, mi vzala dech; jedna z nejsilnějších z celého filmu. (26.03.2012)

Zklamání. Zbytečná vyhrocenost některých situací ubírá na přesvědčivosti, (mně trochu záhadná) dějová linka zase na reálnosti. Bratři Dardennové tentokrát zdaleka nevyužili potenciál zajímavého námětu, jakými nezájem biologického otce o svého dvanáctiletého syna (dokonce jeho odmítání a zřeknutí se ho) a zároveň přirozená dětská touha po rodičovské lásce jsou. ~ Ona i ta klukova permanentní jízda na kole (či předtím běh) coby pohyb za svým vysněným otcem mohla být symbolická. Místo toho /spoilery!/ se zaplétá s místním dealerem a baseballkou skolí dva chlapy, na to je okrade, aby mu jeden odpustil a druhý neodpustil, načež ten druhý po něm později začne házet kameny a on spadne ze stromu. A je konec. Možná jsem nechápavý a něco mi uniklo, v každém případě mně tento mnohými adorovaný (dle mého vyfabulovaný) filmový „realismus“ bratří režisérů TENTOKRÁT nesedl. Rozehrál bych děj úplně jiným směrem, aby byly podtrženy mnohé naznačené kontrasty (např. dětská jednoznačnost / neposkvrněnost VS. kalkul / nepřímé chování dospělých…). ~ Nicméně zajímavá myšlenka, kterou si mnozí z filmu vezmou: je důležité, jestli tě má někdo rád (zde pěstounka = cizí člověk), nikoliv to, že tě biologický otec nechce. (17.04.2012)

Jakkoli to je do jisté míry působivé a kvalitní zobrazení nefunkčnosti některých základních vztahů ve společnosti, tak mými primárními pocity byly touha vystřelit si mozek z hlavy nebo se alespoň oběsit na copu v modré posluchárně přede mnou sedící blondýny ve žlutém kvůli tomu naprosto nesnesitelnému dítěti zralému na (v lepším případě) pár facek. Utrpení a extrémně slabá dvojka. (28.03.2012)