Happy, Happy
Sykt lykkelig
Réžia:
Anne SewitskyScenár:
Ragnhild TronvollKamera:
Anna MykingHrajú:
Agnes Kittelsen, Joachim Rafaelsen, Maibritt Saerens, Henrik Rafaelsen, Oskar Hernæs Brandsø, Nils Christian Fossdal, Heine TotlandObsahy(1)
Pro optimistickou Kaju je rodina tou nejdůležitější věcí na světě - a tak o ni pečuje navzdory všem. Je oddaná manželka, která partnerovi promíjí celonoční výpravy s kamarády i nedostatek sexuálního apetitu. Stejně tak je milující matka synovi, u kterého budí jen výsměch. S úsměvem, občas dosti křečovitým, bere život takový jaký je. Až do okamžiku, kdy se do sousedství přistěhuje „dokonalý manželský pár“. Jsou úspěšní, krásní, vzdělaní, a aby toho nebylo málo: adoptovali sirotka z Afriky! To už je na Kaju trochu moc. Chce se jim vyrovnat - musí se s nimi spřátelit. Dokonalost sousedů však po několika setkáních mizí stejně jako idyla nového přátelství obou rodin. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (3)
Recenzie (61)
Maximálně tak usměvavé, řezat smíchy se ale rozhodně nebudete. Tentokrát jsem docela zklamaná. Od norů bych čekala víc, mají rozhodně lepší filmy, které ale nedobyly naše kina. Myslím si, že ani pěvecké vložky pánského kvarteta nebyly nutné, ale aspoň to trochu oživily, když jsem usínala. Vlastně bych se obešla i bez zpěvu Kaji..... Mám pocit, že bych se asi obešla bez toho filmu úplně. ()
Musím říct, že přivítat mě takováhle " Kaja " tak okamžitě točím auto a jedu o dům, nebo raději několik domů dál.Ovšem jejich bloňdatý klouček, co by dítko bylo dost roztomilé :-) .Nevím sice, jestli se problémy vyřeší přestěhováním, možná ano - změna prostředí někdy dělá hodně, ale svěřovat se svým novým sousedům s osobními partnerskými problémy, to není zrovna ideální, jak jinak to pak může skončit, že ? Pro mě dosti zajímavý film, bavil mě po celou dobu. ()
Nazvať toto romantickou komédiou môže len riadny cynik:) Je to také "nórske Carnage" (brať s veľkou rezervou, ide skôr o osobnú vzdialenú asociáciu), kde hlavnou témou nie sú ani tak deti ako štyria hlavný hrdinovia a ich osudy, pocity, vzťahy. Príjemná klubovka s poriadnou dávkou severskej poetiky... ()
Na severské kinematografii je prostě úžasné, jak okamžitě ztratíte pocit, že sledujete herce, a namísto toho se Vám zdá, že někdo nechal odloženou zapnutou kameru, jak v nějaké reality show. Tak přesvědčiví herci umějí Norové být, bez patosu, bez klišé, nenaápadné a přitom tak obrovské. Tento film je toho důkazem. ()
Tenhle film není žádnej zázrak, ale je moc příjemnej. Je fakt, že je malinko předvídatelnej a zadrhává víc, než by bylo zdrávo, ale pořád jde o solidní kousek. Některé momenty jsou vtipné, jiné zase smutné a vážné. Ironický název to všechno jen podtrhuje. Hlavní hrdinka je v podstatě tragická postava, protože hledá lásku a touží po tom být milovaná a dělat lidem radost. Obsazení je zcela přesné a všichni herci hrají umírněně, civilně a není problém jim cokoliv uvěřit. Jedinými podstatnými chybami jsou asi motiv adoptovaného černošského chlapce, jehož symbolika mi nějak nedocvakla, a trošku očekávaná a jemně naznačovaná gay rovina. Jinak jde ale o veskrze příjemný film s krásnou kamerou, pohodovou hudbou a pár vtipnými okamžiky. Pro mě za 70%. ()
Reklama