Korunovační klenoty

Špetka Popelky, špetka Mrazíka, kopec severský ujetosti, složitých metafor, fatálně nekvalitního černýho humoru a koncentrovaný fantasmagorie = jedna dramatická "pohádka" s bisexuálem-krasobruslařem-nejlepšimhokejistouplanety, nesmyslnou líbačkou v průběhu hokejovýho zápasu, hrozivě překombinovanym závěrem a úchvatnou Aliciou. Právě ta, spolu se solidnim soundtrackem, nakonec zařizuje ony (celkem potupný) dvě hvězdičky. Tahle magie mě fakt neoslovila. (12.03.2013)

Totální slátanina. Možná kdyby byl uveden žánr mystery, nevyčítal bych si tolik ten ztracený čas, protože by to bylo jisté varování. Takhle to vypadá na normální film. Není. Je to pohádka pro ty, kteří se rádi dojímají nad fantazijními prvky bez potřeby přemýšlet nad realitou děje a jedou na módní vlně bisexuality. Samozřejmě doplněno emocionální hudbou. Ale jsou zde i humorné prvky, jako když si Pettersson-Jonsson "odskočí" od přítele ze zámoří zpátky do Švédska a má problém s pohledem na nahou Fragancii. Fakt je to byl jen začátek situací, na které lze reagovat jen "wtf?". (04.02.2023)

Švédská všehochuť odehrávající se ve zvláštním bezčasí. Vzhledem k stopáži bylo možné propracovat mnoho postav, v čemž spatřuji největší slabinu filmu. Vyhodit okolí postavy pana ředitele, prostříhat některé snové (až kýčové) pasáže a bylo by to moc dobré. Vizuálně působivé, a nebýt obvyklé zimy v kině (chystám rozhořčený mail vedení Artu, aby se konečně naučili používat vzduchotechniku) a problémů se spuštěním filmu, byl by to docela zážitek. Severský filmový podzim 2012, Art, Brno. (07.12.2012)

Velmi zvláštní film, povrchně by se to dalo smáznout komentářem typu - "další depka ze Švédska, jen trochu divná". Korunovační klenoty působí značně atypicky, u několika scén jsem si říkal, "to je šíleně ujeté, praštěné anebo je to pokus o netradiční pojetí magického realismu ve filmu". Filmu tak nelze upřít i jistá poetika, což se negativně projevuje ve scénáři, v příběhu, který je někdy až fantaskní. Největší plus? Alicia, bez diskuse, na tu se dá dívat kdykoli v čemkoli. (11.08.2016)

Je to akýsi depresívno rozprávkový mix Guntera Grassa a Tima Burtona(Veľkej Ryby). Ale vo finále je to strašne rozpačité. Lemhagen ako keby nevedela čo chce povedať. Je síce pravda, že kauzalita situácií a postupné dramatizovanie fungovalo bez hluchých miest. A nebolo spravené , len preto aby sa nepovedalo. Ale celé to balansovanie medzi rozprávkou a drámou a snahou zanechať nejaké posolstvo ma neuveriteľne minulo účinkom. Vikander je skvelá a je jediným dôvodom, prečo som sa k tomuto dostal. Ale okrem toho, že sa tu vyzlečie a zapláva si v jazere, je to film veľmi skúpy na nezabudnuteľný moment. Aj natočené je to formálne bezchybne, ale bez akejsi dravosti a silného rukopisu. Držíme sa tu striktne pravidiel a neprekračujeme tieň žánru, ani ho neozvláštňuje zaujímavým spôsobom, ale zubami nechtami sa o to film pokúša. A heslo, nikdy druhému neber kľúče je možno dobrá rada, keď idete do školy a je tam mega veľa skriniek, ako do života. (16.12.2014)