Divoký Django

Po konfrontaci americkýho židovskýho komanda s Hitlerem vyhřezl Tarantino s dalším geniálním námětem - odpoutaný badass otrok versus hajzl plantážník. Budiž alternativní western, dramatická love story, krvavá komedie v jednom. Ale spíš než cokoli je to prostě TARANTINOVKA. Abych pravdu řekl, čekal jsem to lepší. Zdálo se mi, že Quentin zvolnil svůj exploatační styl efekt-efekt-efekt, a přinesl o něco normálnější film. Což by nevadilo, ale zdaleka jsem nebyl tolik unešen, tak jako třeba posledně a jak bych si býval přál. Co za to může? Bude se to zdát šílenství, ale slabší se mi zdál sám scénář a s tím související flow, který paradoxně vázne v poslední hodince. Jinak klasicky herci (dekadentě rozkošný DiCaprio zvlášť), soundtrack, kontroverze a zacházení s "negerským" dějinným traumatem, který Amerika prostě přešla jak kdyby se nechumelilo až k obamovskému happyendu, přičemž Quentin tady to tabu rozbil... To všechno se povedlo. Jen to tentokrát nebyla až taková nápaditost a magie. A ani kino podruhé to nijak nevylepšilo, ba naopak, až nuda(!), takže 7 bodů z 10 v tomto případě = ZKLAMÁNÍ. (14.01.2013)

[Komentář plný spoilerů a možná i něčeho dalšího, ale to už nechám na vzdělaném čtenáři, aby to odhalil] Tarantino nikdy nepatřil k mým oblíbeným režisérům, náš vztah byl spíše neutrální. Ani od Odpoutaného Djanga jsem nečekal nic jiného, než dobrou a krvavou, leč povrchní zábavu. A té jsem také bohatě dostal, je vidět, že Tarantino už moc dobře ví, co jeho fanoušci chtějí a tenhle kousek jim natočil přesně podle jejich přání. Ale tentokrát je tu mimo obvyklou zábavu i něco víc, něco hlubšího, poselství, myšlenka. Je nasnadě už samotným tématem a prostředím, ve kterém se příběh odehrává, že ústředním motivem pro nějaký myšlenkový přesah se zde nabízí otázka otroctví a rozdílů mezi rasami. Tarantino se této možnosti chopil a dosáhl ve svém snímku velice kontroverzního vyznění – film jasně zastává myšlenku otroctví a ilustruje chybu, kterou bylo jeho zrušení. Jednotlivé indicie se nám nabízí od první scény, kdy několik otroků získá svobodu a místo, aby pomohli svému zraněnému bílému bližnímu, raději jej chladnokrevně zabijí. Ale nejdůležitější je samotná postava Djanga, Odpoutaného Djanga, černocha, který zdánlivě získá svobodu od lovce lidí, který je původem z Německa (!). Němec sice nabídne svému černému příteli svobodu, ale ten na volnost není zvyklý (a podle dalších scén ani přizpůsobilý) a stává se Němcovou loutkou sestrojenou k zabíjení (Django: „Mam zabíjet bílý a dostávat za to peníze? Může se mi taková práce nelíbit?“). Další průběh filmu už jen celou pointu vybrušuje (otázky frenologie – paradoxní je však smrt jejich vzdělaného zastánce z rukou německého lovce lidí, ale zde se zřejmě nejedná o otázku ideologickou, jako spíše ilustraci faktu, že Němci prostě neumějí prohrávat; dále stojí za zmínku například scéna, ve které Django chladnokrevně zastřelí své bílé osvoboditele apod.). Symbolické je také spojení Odpoutaného Djanga se Shelleyho Odpoutaným Prométheem, ve kterém se poddaný vzepře svému pánu a svrhne jej, čímž Shelley vyslovil své představy o svobodě člověka, Tarantiho jej pak ve svém filmu v zásadě popírá. Ve zkratce: udělit jednomu černochovi svobodu, znamená způsobit smrt desítkám bílých mužů a žen. Jak jsem napsal, vyznění je to vskutku kontroverzní a já se s ním v žádném případě nemohu ztotožnit, ale bohužel je to tam. (15.01.2013)

,,JAK SE JMENUJEŠ?“… ,,DJANGO.“ … ,,PRÁVĚ TEBE HLEDÁM“...... /// Co mám napsat? Že Tarantino barví na červeno bavlnu, sníh, obleky, koně i dům? (Milovníci sladkýho buďte v klidu, dort zůstane bílej…) Že vás čeká neskutečná porce Tarantinovský filmařiny (v tom nejlepším smyslu), tj. násilí, ftipu a parádních filmovejch postav? Já v těch vodbornejch plkách nejsu moc dobrej, tak bych si snad jen dovolil podotknout, že jestli si tohle NEBUDETE užívat stejně jako Waltz, DiCaprio či Jackson, tak tyhle filmy nejsou pro vás (zabalte si svýho černocha a jděte do řiti. Nebo na Jih.). Apropó Foxx: ,,Ty krávo, já tě snad začnu mít i rád!“ A protože jsem soudnej, klidně vodsouhlasím i to, že mi vadilo, jak upadlo to tempo (všichni vole věděj kde a kdy…) a že možná anebo právě kvůli tomu, mohli vo kapku sejmout tu stopáž. Asi proto ve mně ukrytá Mirka Spáčilová řve: ,,dej 4* (čuráku!)“ (viz. vysvětlivka ,,+“…), já však (ne)podlíhám a (ne)patolízalsky jdu vejš! Jsem totiž kurevsky rád, že Tarantino dal vo sobě (konečně!) zase pořádně vědět a doufám, že Django způsobí ve světě filmu stejnej povyk, jako při projížďce na koni jižanským městem. (P.S.(,,+“) to slovo bylo dost nesrozumitelné a autor komentáře vlastně jen odezíral z pysků….) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Baví mě, když se režisér nechá rozmrdat dynamitem. 2.) Jsem rád, že některý lidi furt žijou. 3.) Chcu zjistit, kdo je pro černochy větší osobnost: Lincoln nebo Django? /// PŘÍBĚH **** HUMOR ** AKCE *** NAPĚTÍ * (23.01.2013)

Po megaúspěšném filmu je obvykle velmi těžké přijít znovu s něčím velkolepým a málokterý režisér dokáže znovu přeskočit sebou samým nasazenou laťku, podvědomě jsem tedy čekal, že Quentin Tarantino bude po tak brilantním snímku, jakým byli Hanebný pancharti, zákonitě trochu v útlumu, ale on se projevil jako velmi ,,nehanebný panchart" a znovu natočil cosi brilantního. A zjevně již lze v jeho filmech pozorovat cosi jako trend, už to není jen pouhá zábava, Tarantino má svůj koncept a do svých posledních filmů kóduje sdělení, už u Panchartů chtěl ve scénáři jakoby přepsat historii a dát Židům alternativní druhou šanci, jak se vypořádat s holocaustem, namísto pasivity zažehnout (virtuální) jiskru vzdoru. Bylo to ještě příliš křiklavé a napsané pro efekt, Django už má v tomhle směru mnohem sofistikovanější koncept. Tarantino nejen baví (a jak skvěle!), ale také klade závažné otázky - Proč se černoši nevzbouřili a nepozabíjeli bílé? (analogicky v předchozím filmu Židé) A také svým filmem odpovídá - otroci přijali uvažování bílých a vzali své otroctví jako nezpochybnitelnou normu, nechali se ovládnout strachem, usídlilo se v jejich hlavách. A tak Tarantino nabízí Djanga, černocha na koni, černocha s historickou rozbuškou. Quentin tím vlastně naplňuje k žánru neodmyslitelně patřící institut pomsty, tady ovšem pomsty za celou rasu, což je dost novum. Nikdy bych nečekal, že právě Tarantino natočí film (byť western) o lidských právech, a co je nejzajímavější, udělá to sofistikovaněji a vynalézavěji, než na Oskary nominovaný Spielberg v případě analogicky vyznívajícího historického spektáklu o Lincolnovi. A samozřejmě nesmíme zapomenout na Christophera Waltze, se kterým Quentin konzultoval svůj scénář a který působí v jeho filmech tak trochu jako podvratný element - rakouský představitel samého nacistického Zla Hanse Landy, tedy toho, kdo zodpovídá za holocaust, tu v nové roli iniciuje osvobození černochů z otroctví a konkuruje samotnému Lincolnovi, respektive předbíhá ho o pouhopouhé dva roky. :-) Navíc v roli Němce. To je opravdu pikantní herecký přerod. :-) Dokonalá scéna s Ku-Klux-Klanem v pytlích na hlavách, skrze něž není dobře vidět, je pak podvratná o to více... (06.02.2013)