Až vyjde mesiac

Z toho hodnocení tady fakt nemůžu... Netradiční styl režie ještě automaticky neznamená dobrý film. Já jsem se teda nebavil, možná kdyby mně bylo tak 10 let... Jediný co se mi líbilo byla hudba. Jinak to je hrozná ptákovina, prdlá a ujetá infantilní srajdička. Tohle mě nedokázalo ani pobavit, ani zaujmout a člověk ani nedokáže těm šíleným postavám fandit. Nevím, co tímto chtěl autor říci, každopádně za sebe říkám, že něco takovýho už nikdy více! 40% (27.09.2012)

Kacířsky se doznávám, že od Wese Andersona jsem dodnes viděl jen Fantastického pana Lišáka, který se ovšem tehdy zrovna dvakrát neshodl s mojí momentální náladou a od té doby čeká na druhou šanci. Po Až vyjde měsíc mu ji tedy rozhodně dám. A rozhodně se také (konečně) podívám na Andersonovy starší filmy, protože tenhle mě doslova okouzlil, a to úplně vším. Originální, vtipná, roztomile dětsky dospělá podívaná, perfektně obsazená, ještě lépe napsaná a zrežírovaná a se skvělou Desplatovou hudbou. No co můžu chtít víc? (09.03.2014)

Andersonovy filmy jsou jak výlet za hranice vědomí .. mám pocit, že ten svět znám, ale je tak osobitý, hravý a originální, že není jak jinak se do něj podívat než skrze režisérovo vidění. Jeho filmy nejsou ani dospělé, ani dětské, prostě takové universum pro nadšence, kteří nemají chuť zářezy počítat a jen se baví tím, s čím (a kým) svérázným na nás autoři vyrukují. Po lišákovi je tu další báječné nahlédnutí do světa dětí, kteří jsou dospělejší než jejich o dost starší mentoři. [OSCAR 2013] .. jediná nominace za originální scénář. Tady platí to originální doslova, protože spojení dvou hračičků jménem Anderson / Coppola zaručuje spoustu netradičních filmových zážitků. Pro mě jeden z favoritů Oscarového klání v této kategorii. Jen si musím postesknout, že opomenuta byla třeba kamera nebo výkon mladičké Kary Hayward. (12.02.2013)

Sam a Suzy přichází s pověstí majstrštyku, ale mě přesvědčují o tom, co jsem tušil už dávno. Když Anderson vypráví o vztazích v rodině, jsem podstatně spokojenější než když v příbězích z dospívání naplno spoléhá na nostalgii. Proto se u Rodinky, Života pod vodou nebo podceňovaného Darjeelingu nepřestávám usmívat a naopak u Měsíce, který si náladově párkrát podává ruku s Rushmorem, mi pár věcí vadí. Všechna obvyklá nesmělost a neuchopitelnost je pro mě najednou příliš chtěná a dialogy vždy o malý kousek přepálené, aby se Wesovy typické nálady daly snadněji rozeznat. Páprda Willis, puntičkář Norton i věčně vážná Kara Hayward sice fungují perfektně, ale ani oni mě nepřesvědčili o tom, že bych se na tenhle road trip vydal znovu. (16.10.2012)

Nejdřív roztomilá komedie. Pak úsměvná romantika. Možná trochu poezie... A nakonec nehorázná, útrpná, zabijácká nuda. Vyslal bych to klidně do vesmíru na ukázku emzákům, co si na Zemi představujeme pod pojmem "film". To nemyslím ze srandy, ale smrtelně vážně. Následně si nejsem jist, zdali by obratem přiletěli v míru nebo s nukleární hlavicí. Líp aktuální pocity asi nevystihnu. (15.12.2013)