Domek z karet

Ruthless pragmatism. Vydírání, korupce, (ne)předstíraná (a)morálnost, ctižádost a touha po moci s americkým úsměvem na rtech v hávu vysoké politiky. Znáte ten rozpolcený pocit, kdy na jednu stranu chcete tak strašně moc vidět další epizodu a to nejlépe hned teď, ale zároveň si jí pustit nechcete, jelikož to znamená okradení se o celý jeden díl a tedy nevyhnutelné přiblížení se konci, kde již žádná další epizoda nečeká? Znáte? Tak přesně tohle je v mých očích zámořský remake House of Cards. Jde o remake, který má smysl, protože jakkoli obě verze vycházejí ze stejné situace, tak se každá vydá svou vlastní cestou. Americká verze do značné míry staví na pragmatické dynamice Underwoodovic vztahu a má (ne)překvapivě mnohem blíže ke Dnům zrady než k předloze (což díky Willimonovi není žádná náhoda). Jde o ukecanou politickou intrikárnu, na kterou zdánlivě padne ono okřídlené „sere mramor". Zdánlivě. Ve skutečnosti však těžko najít seriál, kde by to pod povrchem tolik vřelo hmatatelným dusnem. K čemuž až nečekaně dobře sedne i výrazně fincherovsky vycizelovaný chladný vzhled; a to zdaleka nejen v jím režírovaných epizodách. S pozdějšími sériemi tvůrci postupně do seriálu více a více zapracovávají aktuální témata. Což (prozatím) vrcholí v třetí řadě linií s AmWorks a "jakože Putinem"; a překvapivě to ani v jednom případě není ke škodě, přes koleno lámané a nepůsobí to jen jako "nutná vatózní výplň, protože nevíme čím těch třináct dílů na sezónu vyplnit", ale zároveň se nedá popřít, že třetí série se (nejen) díky tomu veze na jiné vlně než ty předchozí a není to vždy jen ku prospěchu. Čtvrtá série pak sice nezačne v úvodních dvou třech dílech nejlépe, ale záhy se vyprofiluje do druhé nejlepší řady; jakkoli mírně přitažené za vlasy. Také je oproti předchozím balastu zbavená a tedy více dynamická; což se projevuje i kratší stopáží jednotlivých epizod (cca 8 minut na díl čili ve výsledku jakoby o dvě epizody kratší). Seriál to nepochybně není bezchybný (ostatně co je; tady vadí především product placement a méně sevřená druhá série, které schází "polidšťující" element à la Peter Russo), jen tak po většinu stopáže působí; především pak ve své úvodní a čtvrté řadě. | S1: 5/5 | S2: 4/5 | S3: 4/5 | S4: 5/5 | (10.11.2013)

"Jistě, pane ministře!" pro odrostlejší možná do druhé řady. Třetí si přestává hrát s politickými archetypy a vytváří skutečné postavy, aby se v dalších seriál přelil do toxického destilátu moci. Do našeho prostředí ovšem nepřenosné, podobné praktiky mohou fungovat jen tam, kde jakákoliv chyba vyústí v odezvu médií, občanů a okamžitou odpovědnost politika. U nás by si Frank Underwood ani neškrt. (02.01.2014)

Pilot: Chytré kecičky v nepřirozeném podání. Jestli něco nenávidím víc, než zpěv ve filmech, je to mluvení do kamery. Ani Spacey zde není tak charismatický, jako v jiných počinech. Dost možná je to politickou látkou, která není mým šálkem kávy, ale první díl prostě byla nuda k uzoufání. Snad se to trochu rozběhne, jinak House of Cards způsobí, že se opravdu filmům s červenou barvou začnu vyhýbat. :))) (18.02.2015)

"On je muž, který si umí vzít, co chce." Tak o tom žádná a já se musím přiznat, že jsem se cynicky těšil na koupání v politickém amorálním bahně. Zpočátku jsem si rochnil, nadšeně sledoval Frankovu bezcharakternost a bavil se jeho vychytralými hrátkami, ale pak mi to nějak zhořklo. Ono to totiž asi nebude nijak zvlášť daleko od pravdy a já bych si chtěl uchovat svou naivitu a věřit tomu, že ti nejmoudřejší, nejcharakternější a nejtransparentnější politici vedou všechny země světa ke šťastným zítřkům. (19.11.2017)

S1/S2: Vôbec prvý¹ seriál produkovaný štúdiom pre Netflix a zároveň počin, ktorý ho spolu s vysielaním Breaking Bad poslal do stratosféry. Do výšin a čias, keď ešte červené N znamenalo kvalitu a nie prvotriednu žumpu. BB svojou všestrannou dokonalosťou zbúral piliere štandardnej klasickej televíznej tvorby,² House of Cards zase podobne "zbúral" trh, vyšliapal cestu streamovacím službám, otvoril im bránu do sveta a umožnil im budúci enormný rast, inými slovami – spustil éru streamingu. Tiež ukázal, že dialógy v seriáloch nemusia byť toporné, môžu byť vycibrené rovnako ak nie viac ako tie na filmovom plátne a tiež, že produkčne môžu byť dovedené do absolútnej bezchybnosti.³ Kevin Spacey sa s postavou Franka Underwooda zacementoval v historických knihách umenia a jeho fotka by mala byť vo výkladovom slovníku vedľa Daniela Day-Lewisa pod heslami charizma a pravé herectvo. Strhujúca konverzačná jazda, z ktorej nechceš a nemôžeš vystúpiť. Až kým nie je koniec. A ani potom nie, pretože sa aj tak vrátiš... Aktuálne nemám viac čo dodať, eventuálne doplním. Koment som ani písať nechcel, stojí za hovno, ale keď už tu máme takýto pekný dátum – 22.2.2022 x) --- ¹Toto je trochu viac zamotané. Nie je celkom prvý. O rok ho "predbehol" nórsky Lilyhammer a aj ten bol vysielaný o týždeň skôr na NRK1. ²Áno, beriem na vedomie Lost, 24 či Prison Break a áno, uvedomujem si kontradikciu, nakoľko tieto sú tiež produkty televíznej výroby. ³Niečo podobné už dokázalo krátko po prelome milénia HBO so svojim The Wire, bavíme sa teraz ale o streamingu, všakže? --- / (S1 - 2.1.2014) (S1-S2 - 11.7.2014) / (S1 - 7.2015) (S1-S4 4.3.2016) / (S1 - 18.2.2022) (S2 - 22.2.2022) (S3 - 19.10.2022-25.10.2022) (S4 - 16.12.2022-18.12.2022) (S5 - 29.12.2022-31.12.2022) (S6 - 31.12.2022-1.1.2023) (22.02.2022)