Domek z karet

Poslední dobou se objevilo množství seriálů, které se točí o tom, jak si získat/udržet moc. Game Of Thrones, Boss, teď i House Of Cards. V jeho středu stojí charismatický politik Frank Underwood (Kevin Spacey), který se po jedné křivdě a letech relativně poctivého šplhu po politickém žebříčku moci rozhodne hrát nefér, zkrátka a dobře ten stávající domek z karet záměrně položit, a postavit si nový, dle vlastních představ. V tom mu hojně pomáhá jeho za všech okolností stylová manželka á la lady Macbeth, Claire. House of Cards má několik příslovečných es v rukávě, v první řadě je poutavý a jednoduše se chápe, což je vzhledem k tématu nutné ocenit, málokdy byla politika tak srozumitelná a zábavná (snad jen facka Rathovi vytane na mysli jako zábavnější). Herecké obsazení je vynikající, především ústřední pár Spacey/Wright, i krásná Kate Mara v roli ambiciózní reportérky Zoe, ale nikdo vyloženě nezaostává. Nechybí navíc humor, většinou prostřednictvím bonmotů hlavního (anti)hrdiny, které divákům suše sděluje přímo do kamery. Tím ovšem výčet plusů končí, bohužel. Scénář nedovoluje žádné vedlejší postavě se rozvinout v dostatečně zajímavý životný charakter, zároveň přitom zbytečně roztahuje hned několik postranních příběhových linek, které nikam nevedou. Frankovi chybí jakýkoli vyrovnaný oponent, lidé, kteří by teoreticky měli být stejně schopní a zkušení, se nechávají manipulovat, jako by se nechumelilo, a ač je to pořád zábavné sledovat, jaksi to už není vůbec uvěřitelné (obzvlášť v případě prezidenta a první dámy). Tím spíš, že s přibývajícím časem se ze samotného Franka stává řadový psychopat, následky jeho činů potom na diváky nemají ve většině případů žádný emocionální dopad, protože nevidíme, jaký dopad mají na onen fikční svět seriálu. HoC proto jako celek zaostává jak za Trůny (co do vykreslení charakterů), tak za Bossem (co do uvěřitelnosti), byť je divácky mnohem přístupnější (a občas i zábavnější). Je to škoda, protože za těmi dokonale vycizelovanými dialogy, řemeslně precizní prací a vším skvělým herectvím je v podstatě jenom nabubřelé nic. Žádný jiný seriál tak moc netlačí na pilu ve snaze být cool (což se nedaří), proto ovšem House of Cards tragicky selhává, stává se nekonečně povrchním, a je jednoznačně nejnadhodnocenějším seriálem csfd současnosti. P.S: 1. série 4*, 2. série 2*, 3. série 3,5* (trojka měla potenciál být nejlepší sezónou, důkazem budiž dost možná nejlepší díl seriálu 3x11, to by ovšem tvůrci museli mít nějaké koule a ne vždycky ze všeho vycouvat), 4. série 3*, 5. série 3,5* (překvapivě fajn série, Particia Clarkson si povodila a svým magickým herectvím vykřesala fascinující konfrontace i ze společných scén s vysávačem zábavy Dougem) (12.03.2014)

Po prvním dílu: Tohle mám moc rád – žádný hraní na politickou korektnost, ale hezky nám to servírujou takový, jak to opravdu je, a mluví, tak jak se opravdu mluví. A Spacey si to fakt užívá. Ostatně i na Kate Mara jsem zvědav – když si tu roli sama vyhlídla, tak určitě bude mít co předvést. # Po Homeland a The Newsroom nejlepší ze seriálů posledních dvou let, které ukazují USA takové, jaké opravdu jsou. (27.02.2013)

Edward Meechum out of five. Když už si divák myslí, že scénáristy má přečtené a tentokrát jej už opravdu ničím nepřekvapí, tak právě v ten moment slabosti zasadí Spaceyho antihrdina (jehož každá věta se rovná historickému citátu) ještě silnější úder do dramatické kostry dějového oblouku. Nudná látka přetavena do chytrého a až odporně zábavného eposu o zradě, vzestupech a pádech. Season One: 90% Season Two: 100% Season Three: 80% Season Four: 100% (08.12.2014)

Ruthless pragmatism. Vydírání, korupce, (ne)předstíraná (a)morálnost, ctižádost a touha po moci s americkým úsměvem na rtech v hávu vysoké politiky. Znáte ten rozpolcený pocit, kdy na jednu stranu chcete tak strašně moc vidět další epizodu a to nejlépe hned teď, ale zároveň si jí pustit nechcete, jelikož to znamená okradení se o celý jeden díl a tedy nevyhnutelné přiblížení se konci, kde již žádná další epizoda nečeká? Znáte? Tak přesně tohle je v mých očích zámořský remake House of Cards. Jde o remake, který má smysl, protože jakkoli obě verze vycházejí ze stejné situace, tak se každá vydá svou vlastní cestou. Americká verze do značné míry staví na pragmatické dynamice Underwoodovic vztahu a má (ne)překvapivě mnohem blíže ke Dnům zrady než k předloze (což díky Willimonovi není žádná náhoda). Jde o ukecanou politickou intrikárnu, na kterou zdánlivě padne ono okřídlené „sere mramor". Zdánlivě. Ve skutečnosti však těžko najít seriál, kde by to pod povrchem tolik vřelo hmatatelným dusnem. K čemuž až nečekaně dobře sedne i výrazně fincherovsky vycizelovaný chladný vzhled; a to zdaleka nejen v jím režírovaných epizodách. S pozdějšími sériemi tvůrci postupně do seriálu více a více zapracovávají aktuální témata. Což (prozatím) vrcholí v třetí řadě linií s AmWorks a "jakože Putinem"; a překvapivě to ani v jednom případě není ke škodě, přes koleno lámané a nepůsobí to jen jako "nutná vatózní výplň, protože nevíme čím těch třináct dílů na sezónu vyplnit", ale zároveň se nedá popřít, že třetí série se (nejen) díky tomu veze na jiné vlně než ty předchozí a není to vždy jen ku prospěchu. Čtvrtá série pak sice nezačne v úvodních dvou třech dílech nejlépe, ale záhy se vyprofiluje do druhé nejlepší řady; jakkoli mírně přitažené za vlasy. Také je oproti předchozím balastu zbavená a tedy více dynamická; což se projevuje i kratší stopáží jednotlivých epizod (cca 8 minut na díl čili ve výsledku jakoby o dvě epizody kratší). Seriál to nepochybně není bezchybný (ostatně co je; tady vadí především product placement a méně sevřená druhá série, které schází "polidšťující" element à la Peter Russo), jen tak po většinu stopáže působí; především pak ve své úvodní a čtvrté řadě. | S1: 5/5 | S2: 4/5 | S3: 4/5 | S4: 5/5 | (10.11.2013)

1. séria - 95% - Prvá séria zhltnutá za štyri dni, čo myslím, hovorí samo za seba. House of Cards nie je určite seriálom pre každého, ale pokiaľ vám politika ako taká nie je pojem cudzí, ale naopak pojem, o ktorý sa vo väčšej či menšej miere zaujímate, budete s výsledkom nadmieru spokojný. Výborný scenár a rovnako výborní herci. 2. séria - 90% - Druhá sezóna začala hneď fantastickým, prvým dielom. Pokiaľ si zvyšných dvanásť udrží rovnakú kvalitu alebo nebodaj prvý diel ešte prevýšia, mám sa na čo tešiť __ Spokojnosť sa opäť dostavila. Machinácie, machinácie a zase machinácie. Opovrhnutiahodné, ale svojím spôsobom aj inšpiratívne (don't get me wrong). 3. séria - 95% - Viac emócií, viac ľudskosti, väčšie zameranie na prepojené vzťahy hlavných i vedľajších postáv. House of Cards znova prináša kontinuálne pretrvávajúcu kvalitu, ktorej z môjho skromného pohľadu v podstate ani nemám čo vyčítať (možno tak nevýraznú postavu novinárky, na ktorej meno si už ani nespomínam a občasné Clairine wtf reakcie). 4. séria - 90% - "We don't submit to terror, we make the terror." (11.11.2014)