Domek z karet

Kde Sir Humphrey končí, tam Frank Underwood začíná. Úvod seriálu je schválně krotší, aby se v posledních dílech proměnil v doslova politický (i skutečný herecký) boj o holý život. Pro Kevina Spaceyho skvěle padnoucí (nad poprvé skutečně záporná role a jak vidno, dal do ní hodně ze sebe). A na fantastickou Robin Wright nesmím zapomenout, i když její postava má v poslední řadě na svědomí poněkud samoúčelné dějové zvraty. Přes všechny peripetie, kterými prošel, ale stále HoC zůstává nadprůměrnou, napínavou zábavou, jedním z mnoha dobře rozjetých projektů páně Finchera, který má na svědomí Netflix, snad nejlepší VOD platforma současnosti. Jen ty konce jsou bohužel trochu marnější... (08.01.2015)

Seriálové překvapení roku... Teda v tom smyslu, že jsem nečekal, že něco, za čím stojí David Fincher a kde hraje Kevin Spacey, mě nebude nijak zvlášť bavit. Proč? Ono je to dobře natočené, skvěle zahrané, správně temné.... Jenže zaprvé mě asi politika až tolik nebaví a zadruhé se mi asi těžko kouká na seriál, ve kterém nemůžu NIKOMU fandit. Opět, nemyslím to jako kdovíjaký zápor, je fajn, že postavy mají své klady i zápory... Ale na mě to ve výsledku působilo tak, že mě nijak zvlášť nezajímá, jak jaká postava dopadne, což je u seriálu průser. Jinak takto politický je i výborný seriál Brotherhood, kde ale máte jak vysokou politiku, tak i nějakou tu "nízkou" mafii. Ale v House of Cards už na mě bude politiky až moc. (6/10) (26.09.2014)

Poslední dobou se objevilo množství seriálů, které se točí o tom, jak si získat/udržet moc. Game Of Thrones, Boss, teď i House Of Cards. V jeho středu stojí charismatický politik Frank Underwood (Kevin Spacey), který se po jedné křivdě a letech relativně poctivého šplhu po politickém žebříčku moci rozhodne hrát nefér, zkrátka a dobře ten stávající domek z karet záměrně položit, a postavit si nový, dle vlastních představ. V tom mu hojně pomáhá jeho za všech okolností stylová manželka á la lady Macbeth, Claire. House of Cards má několik příslovečných es v rukávě, v první řadě je poutavý a jednoduše se chápe, což je vzhledem k tématu nutné ocenit, málokdy byla politika tak srozumitelná a zábavná (snad jen facka Rathovi vytane na mysli jako zábavnější). Herecké obsazení je vynikající, především ústřední pár Spacey/Wright, i krásná Kate Mara v roli ambiciózní reportérky Zoe, ale nikdo vyloženě nezaostává. Nechybí navíc humor, většinou prostřednictvím bonmotů hlavního (anti)hrdiny, které divákům suše sděluje přímo do kamery. Tím ovšem výčet plusů končí, bohužel. Scénář nedovoluje žádné vedlejší postavě se rozvinout v dostatečně zajímavý životný charakter, zároveň přitom zbytečně roztahuje hned několik postranních příběhových linek, které nikam nevedou. Frankovi chybí jakýkoli vyrovnaný oponent, lidé, kteří by teoreticky měli být stejně schopní a zkušení, se nechávají manipulovat, jako by se nechumelilo, a ač je to pořád zábavné sledovat, jaksi to už není vůbec uvěřitelné (obzvlášť v případě prezidenta a první dámy). Tím spíš, že s přibývajícím časem se ze samotného Franka stává řadový psychopat, následky jeho činů potom na diváky nemají ve většině případů žádný emocionální dopad, protože nevidíme, jaký dopad mají na onen fikční svět seriálu. HoC proto jako celek zaostává jak za Trůny (co do vykreslení charakterů), tak za Bossem (co do uvěřitelnosti), byť je divácky mnohem přístupnější (a občas i zábavnější). Je to škoda, protože za těmi dokonale vycizelovanými dialogy, řemeslně precizní prací a vším skvělým herectvím je v podstatě jenom nabubřelé nic. Žádný jiný seriál tak moc netlačí na pilu ve snaze být cool (což se nedaří), proto ovšem House of Cards tragicky selhává, stává se nekonečně povrchním, a je jednoznačně nejnadhodnocenějším seriálem csfd současnosti. P.S: 1. série 4*, 2. série 2*, 3. série 3,5* (trojka měla potenciál být nejlepší sezónou, důkazem budiž dost možná nejlepší díl seriálu 3x11, to by ovšem tvůrci museli mít nějaké koule a ne vždycky ze všeho vycouvat), 4. série 3*, 5. série 3,5* (překvapivě fajn série, Particia Clarkson si povodila a svým magickým herectvím vykřesala fascinující konfrontace i ze společných scén s vysávačem zábavy Dougem) (12.03.2014)

Bodání nožem do zad se vyplatí jen pokud znáte nepřítele. A Franka Underwooda nezná nikdo. Kromě vlastní ženy. Fincherův úvod je samozřejmě nejlepší, nejsevřenější a postupem času se dle očekávání některé linie až zbytečně natáhnou, což především ve druhé sérii solidně vrže a je nutné řezat ve prospěch krystalicky špinavé (hehe) politiky. Ale vrcholné momenty jsou vždy opravdu vrcholné, dramatické a odehrané i zrežírované s takovou chutí, že jeden dostane chuť jít si uzmout taky trochu z toho zkorumpovaného koláče. Takže nazdar u voleb, budu ten, co se tváří jako milius a v metru rozdává koblížek. Wait, to už tu vlastně bylo. 1. série - 90%, 2. série 80%, 3. série - waiting list (27.09.2014)

Amorální! Uhrančivé! Dusivé! Nejdepresivnější a zároveň nejzábavnější seriál široko daleko s neskutečnými hereckými tahouny, který je od začátku do konce chladnou a vykalkulovanou podívanou o jedné honbě za mocí. Hypnotická jízda, od které se člověk nemůže odtrhnout. Kdybyste náhodou nevěděli co s časem, tak ho rozhodně investujte do House of Cards! Tohle stojí za každou minutu! Update O druhé sezóně se dá napsat všechno možné, jen ne well-played. V nastoleném duchu první řady se drží pouze úvodní epizoda, které je šokující a nervy drásající, ale zbytek je jen scénáristické zametání nehodících se postav a vedlejších zápletek pod koberec. (23.12.2013)