Majster

Už dlouho jsem z ničeho nebyl tak znejistělý a zasažený jako z tohoto filmu. Jedno vím jistě, nikdo dnes netočí jako PTA a málokdo si troufne tak nekompromisně kloubit enigmatické fragmenty a explicitní významy. The Master je film-psychóza, ještě víc než There Will Be Blood sází na vyšinuté a uhrančivé postavy, jejichž osudy jsou líčeny jedním velkým filmovým anakolutem. Dvě a půl hodiny náznaků, zlomků, nedořečeností, frustrujícího těkání mezi afektem a manipulací, vztekem a apatií, dvě a půl hodiny záměrné bezvýchodnosti, extrémní podivnosti slov, věcí i lidí, přitom však zcela mistrné režijní kontroly nad každým obrazem i nad celkem. Pouto mistra a učedníka se všemi skrytými i zjevnými záchvěvy, analytický pohled na duchovní manipulaci, syrový obraz lidské touhy po smyslu a naplnění, dosažení rovnováhy skrze toho, který "ví", chlad, virtuozita, zároveň silné pochyby, zda to celé není až příliš vykalkulované, ostentativně tajemné... film, který "nechci" vidět znovu. "Musím". To se mi často nestává. The Master, nikoli Holy Motors, je pro mě nejdivnějším snímkem roku. [uzavřená projekce] Edit:Co mi na tom filmu chybí je celek - PTA úmyslně neopouští fázi nekončícího excesu a záchvatů psychózy. I když některé fragmenty jsou božské a postava Freddieho masterpiece (herecky i scenáristicky), film jako takový nevytvoří monumentální jednotu jako Až na krev, je to fragmentární obraz marného hledání, nedosažitelné touhy a vnitřní ambivalence - najít toho, kdo nám dá smysl a zároveň být tím, kdo žádného mistra nemá. Na to, kolik témat Mistr otevírá, je odpověď vlastně banálně prostá - žena z písku. Možná proto tu chybí ona zneklidňující nezařaditelnost Daniela Plainviewa a Eli Sundaye. I když film zčásti funguje enigmaticky (neposkytne jednoznačné motivace a odpovědi na tázání hlavní postavy), není to druh šifer, který vtahuje, spíše strašně sebevědomých okázalých autorských gest (tenhle film má dva mistry: postavu Amy Adams a režiséra). Zatímco Až na krev lze brát jako zneklidňující metaforu člověka, moci, víry a kapitalismu, Mistr je uzamčená, obskurní, přesto nádherná stavba tvůrce, který jako by až příliš začínal podléhat výlučnosti svých vizí. A vzbuzuje ten druh frustrace, bez které nelze myslet a existovat. [85%] (28.11.2012)

Pro mě asi nejnáročnější Andersonův film, určitě se na to musím někdy podívat znovu, abych plně pochopila veškerou tu psychologii postav. Závěrečná pointa mě dostala zvláštním způsobem, po konci filmu jsem měla velmi nepříjemný pocit. Co jsem si nadmíru užívala, byla ta odzbrojující mistrovská filmařina, taková scéna výslechu na lodi je něco geniálního. Joaquin Phoenix je fenomenální, on nehrál, on se stal postavou, škoda, že letos proti němu na Oscarech stojí Daniel Day-Lewis, já bych upřímně více přála Oscara právě Joaquinovi, Philip Seymour Hoffman za ním příliš nezaostává. Velmi dobrý a hlavně zase trochu jiný filmový zážitek, ostatně jako každý Andersonův film. (06.02.2013)

Tak já nevím. Když přišel trailer, tak jsem byl bytostně přesvědčen o tom, že Mistr je filmem pro mne. Phoenix s Hoffmanem to mne musí rozválcovat na kaši a Anderson vytvoří další rezonující veledílo. Pak přišla první hodnocení a já křičel, že jsou všichni lháři a nepochopové. A takhle jsem křičel ještě do poloviny filmu. První křížový dialog na lodi mi dal ve všem za pravdu a já si užíval to své vysněné veledílo. A od počátku jsem tušil, že tohle povede příběhově odnikud nikam a moc mi to nevadilo, vždyť proč by ne? Jenže pak se odnikud nikam stalo skutečností a já se v tom trochu utopil. Byl jsem naštván sám na sebe, snažil jsem se ponořit hloubš, ale nic. Počáteční nadšení prostě vyšumělo. Tudíž teď smutně klikám na tři hvězdy, ačkoliv je to v desítkový soustavě třeba 7/10ti a modlím se za to, aby se stejně jako s každým Andersonovým filmem dojem s každým uplynulým dnem zlepšoval. (24.02.2013)

To čo je na tomto filme výnimočné sú herecké výkony a spôsob spracovania. Herecké výkony sú bezpochyby tým čo ma v konečnom dôsledku nútilo k vyššiemu hodnoteniu. Philip Seymour Hoffman a Joaquin Phoenix predviedli skutočne majstrovký koncert. Horšie je to už však s tým spôsobom spracovania. Dočítala som sa kopec chvál aj na ten, mňa však obišiel míľovými krokmi. Nemám nič proti umeleckej invencii režiséra práve naopak, hlavne ak dokáže film urobiť zvláštnym, svojským, poetickým či už obrazovo, alebo príbehovo. V tomto prípade však to zvláštne vrstvenie príbehu a rozsekaná skladba pre mňa príbeh urobili značne nečitateľným a únavným. Jednoducho príbeh pochovali pod hŕbou nánosov "make up-u". Načo vám je zaujímavým štýlom a pekným písmom napísaná kniha ak vás nedokáže zaujať? Presne na to na čo vám je film, ktorý je zaujímavo natočený, ale osloviť vás nedokáže... (13.05.2015)

S filmem Mistr se to má jako s ostatními filmy Paula Thomase Andersona. Všechny jeho filmy stojí na zajímavé zápletce a ve všech jsou postavy, které musí být lahůdkou pro obsazené herce. Nerad opakuji kometnáře ostatních, ale zde si to neodpustím: Hoffman i Phoenix jsou fakt fenomenální. Je to ten typ živelného herectví, kdy divák opravdu vidí totální metamorfózu do předváděné postavy. Jednotlivé dialogové scény jsou díky tomu doslova strhující, v tomto smyslu nemá Mistr slabších míst. Potěší i krásné švenky či souznění s hudbou. Pak ale tato synfonie profesionality a umění skončí a zbyde tak trochu pocit zklamání z nenaplněného očekávání. Pocit, že film tak nějak neskončil, že jeho závěr vyšumněl do ztracena, aniž by se vlasntě něco stalo, nebo že v něm prostě chybí ještě jedna klíčová scéna, která by zpětně dala celému filmu hluší smysl. Nejinak na mě zapůsobily i Hříšné noci, či Až na krev. Nevím, jestli je to tvůrčí záměr, vylíčit sled zajímavých událostí, bez výraznějšího dramatického rámce, (je to tak blíže reálnému životu), ale ten pocit neuzavřenosti, je po tak skvělém a vyjímečném filmovém zážitku mírným zklamáním. (25.04.2013)