Malá princezná

Nádhera... i když na mův vkus moc dojemný, proto nedávám plný počet. To si takhle jednou ráno pustim bednu, že s dcerkou kouknu na pohádku... Co se to děje, že od toho nemůžu odtrhnout bulvy? Při titulcích už jen zírám a chvilku se vzpamatovávám po takovém tom mrazení a po posledním titulku mi náhle bylo všechno jasný -> Directed by: Alfonso Cuarón. :-) Podobné filmy: Alenka v říši divů, Faunův labyrint. (12.10.2009)

„Ja... ja... ja... ja... ja... videla som myš.“ Smutný film. Dosť mi pripomenul snímky ako TAJOMNÁ ZÁHRADA alebo FAUNOV LABYRINT (videl som ho až po nich, no oficiálne je od nich starší a ak si tu niekto bral inšpiráciu, tak skôr oni od neho a nie naopak). Mexický režisér Cuarón naplno zabodoval až po roku 1995 (MEXICKÁ JAZDA, HARRY POTTER A VÄZEŇ Z AZKABANU, POTOMKOVIA ĽUDÍ), ale už v MALEJ PRINCEZNEJ mal výrazný, audiovizuálne magický štýl (kamera Lubezki, hudba Doyle, výprava Bo Welch). Výborne zrežíroval sympatických detských hercov. (11.10.2008)

Jako pohádka mi to moc nepřišlo, na to to působilo moc temně a nepohádkově, ale Guarón umí a výběr herců do dětských rolí byl téměř geniální, vůbec nechápu, jak je možný, že se Liesel Matthews po tomhle objevila už jen v Air force one a to byl pro ní konec, tady byla prostě skvělá a je velká škoda, že se neprosadila aspoň tak jako Camilla Belle (16.01.2009)

Je to pohádka. A krásná. Místy trochu smutná, ale od začátku je jasné, že tenhle příběh snad ani nesmí skončit špatně. Překvapil mne, i když jsem od něj na začátku tolik zase nečekal. Je plný emocí a snů, má v sobě jasně vymezené dobro a zlo, neztrácí naději, i když právě naděje místy zakolísá, jako by chtěla odejít. Ale neodejte, protože pohádky - ty, co pohladí - vždycky končí dobrě. Jednoduchý příběh, žádné složité psychologické zápletky. Je to pro celou rodinu, nudit se mohou mrzouti všeho věku a dospívající mládež - ale výjimky potvrzují pravidlo;) (22.01.2011)

Rozprávka na motívy rovnomenného románu podľa Frances Hodgson Burnett je milá a má výborného režiséra. Veľmi oceňujem jej prácu s farbami, ktoré jasne odlišujú sivú realitu od žiarivej fantázie a príbehov z Indie. Čo sa mi však nepáči na tomto spracovaní je jeho záver, ktorý je nielen zbytočne presladený a preromantizovaný, ale predovšetkým sa zásadne odlišuje od ukončenia svojej knižnej predlohy. Za hodnovernejšiu adaptáciu diel F.H. Burnettovej rozhodne považujem Tajomnú záhradu. (23.09.2011)