Do Ríma s láskou

Do Říma s láskou, z Říma otrávený, nesraný a s otlačenou prdelí. Ve sedmasedmdesáti už by se měl člověk soustředit spíše na udržení moči a zkoušení nějakého slušivého kvádra do truhly a ne točit filmy za každou cenu! Nejproslulejší neurotický šereda dal světu nepochybně spoustu zábavy, orginality a stal se kultem, nicméně jsem toho názoru, že odcházet se má "na štítě". Jakmile jeden začne ucrkávat tolik milovanou ironii do inkontinenčních plen a zapomínat, do kterého šuplíku mu strčil ten Němec jeho úžasný sysel pro tumor, je nejvyšší čas vybrat si nějaký ultraluxusní dům s pičovatelskou službou a strávit tam zbytek dní slintáním nad fotkami polonahých třináctek. Zvyklý na jeho vysoký standard teď přemýšlím, jestli Wúdy už jen senilně rekapituluje, nebo dostal grant z Centro si Turismo, aby s pár profláklýma držkama narychlo splácal turistického průvodce mezi sedmi pahorky, který skryje dusivé výfukové plyny kolem chátrajícího Colosea a smradlavé splašky v Tibeře. O nic jiného se totiž nejedná! Já se chtěl, kurva, smát, a ne čumět na pár nedopečených, nudných postaviček a jejich unylé sexuální interakce mezi Fontánou di Trevi a Forem Romanem, na hony vzdálené mistrově dřívější invenci. Stařík už se nám holt kompletně vystříkal a já si příště pustím raději nějaké cigánské homosexuální porno s názvem "Do Roma s láskou". Nikdy bych neřekl, že někdy budu muset ohodnotit Allenův film jen jedinou, scvrklou, upocenou rudou hvězdou a to ještě s odřenýma koulema. Doba je zlá! (02.01.2013)

Předchozí Woodyho zastavení na pevninské části starého kontinentu (a ostatně i většina těch londýnských) jsou sice o třídu lepší, ale neznamená to, že by tato satirická fraška z Říma nebyla dobrá. To ona je; jen je zároveň i tuze moc přeplácaná, takže to dobré v ní (a není toho zrovna pomálu) je rozmělněno vším tím průměrným až špatným (a není toho zrovna pomálu). (13.07.2012)

Film stejný, jako je jeho opakující se hudební motiv - veselý, jemný, příjemný, hravý a lehce fantaskní. Woody se (konečně) vrátil i jako herec (a pro jistotu se roztrojil), Penelope doslova září a utáhne svou lehce slabší dějovou linku (ačkoli právě v ní se objevuje vynikající vtip s hotelovým zlodějem). Benigniho příběh o tom, jak se přes noc stal slavným prostě proto, že je slavný, je asi nejzábavnější a nejvypointovanější. Woodyho operní režisér, který dokázal nastudovat "Rigoletta v kostýmech bílých myší", nemá chybu; střet neurotického Američana s italskou rodinou, kde otec je funebrák a syn levičáckej právník, to je jeden allenovský gag za druhým. Škoda jen, že chybí lehce údernější závěr, docela by tomu slušel. A příběh Eisenberga, Ellen Pageové a Aleca Baldwina, to je klasická allenovská historka o fatálních, přitažlivých, ale nestálých kráskách, kterou Woody vyprávěl už mockrát - a opět je skvělá, jen lehce zkratkovitá. Ale proč ne? I když vybrat si Ellen Pagevou jako femme fatale nebyl nejlepší nápad, existují přitažlivější herečky, nakonec i moje společnice v kině byla daleko krásnější. Po filmu jsem měl neskutečnou chuť jít se toulat římskými uličkami nebo si aspoň dát nějaké italské víno - to první kupodivu nevyšlo, to druhé už ano - a zakončit tak nádherný římský woodyallenovský večer. I když maličko slabších pět hvězdiček, pořád je to za pět. (02.08.2012)

Woodyho nový počin je vtipnější než většina jeho filmů, a vtipnější než všechny jeho nové filmy. Něco málo se nepovedlo (přesně asi čtvrtina), ale zbylé tři čtvrtě a Allenův návrat před kameru zaslouží absolutorium. (S)prostý vzkaz všem: pokud Woodyho Allena nemáte rádi, na jeho filmy (už) nechoďte. Více v externí recenzi pro kult na konci srpna. (20.07.2012)

Průhledná, vyprávěním jen chabě opodstatněná snaha protlačit do filmu maximum záběrů malebných římských uliček a turisticky atraktivních lokací – pokud už je tematizován italský způsob života, pak bez nadhledu, perspektivou člověka nekriticky nadšeného vším italským (jídlem, operou, památkami i jazykem, který spadá mezi pár aspektů činících sledování snímku snesitelnějším). Minimum vtipů, nad kterými je třeba přemýšlet (i nad těmi nemnoha lepšími hláškami, které si Allen nechal pro sebe, je lepší moc nedumat) – častěji někomu něco „legračně“ spadne nebo je s někým přistižen in flagranti a úplně nejčastěji, tj. po většinu filmu, se prostě nic směšného neděje. Rezignace na složitěji vystavěné vyprávění – povídky kromě města a tématu lásky nic nespojuje, nijak se neprolínají, vzhledem k jejich různorodé míře fantastična by více smyslu dávalo, kdyby jedna následovala po ukončení předchozí. Nestydatý sexismus v zacházení s ženskými postavami – plastičtější hrdinky (Greta Gerwig, Judy Davis) dostaly výrazně méně prostoru než náruživá Anna, povrchní Monica a prostinká Milly, pro které představuje intimní sblížení s nedávno poznaným mužem stejně přirozenou náplň dne jako ranní hygiena. Ohrané zápletky i sdělovaná moudra – pakliže budete dost shovívaví, abyste přijali, že nám Allen filmem sděluje něco jiného než „navštívil jsem Řím a bylo mi tam krásně“. Přebytek allenovských neurotiků, nejspíš ve snaze ušetřit čas vymýšlením nových charakterů – tři roztěkané mužské postavy jsou na jeden film příliš. Výsledek? Nejslabší komedie Woodyho Allena (a to jsem viděl i Co je nového, kotě?). 50% (19.07.2012)