Do Ríma s láskou

Mě se to líbilo, možná ne tolik jako jiné Allenovi filmy, ale líbilo, až mě to překvapilo, protože když se nad tím tak zamyslím, tak mě tam víc jak půlka postav neskutečně rozčilovala. Ale byl to Allenovský styl, všechny situace byli vykreslené do detailů a já se teda královsky bavila. U některých scén jsem se teda nasmála až až. Nejlepší z celého filmu byla snad postava ztvárněná samotným Woodym, co scéna to hláška a perla. 4* (21.07.2012)

Poslední film, který režíroval Woody Allen a který jsem ještě neviděl a on to zrovna musí být jeden z jeho nejslabších… To Rome with Love začíná slibně, několik příběhů, hodně sympatický casting (i když nevím, kde vzali, že zrovna Ellen Page je holka, do které se každý chlap zamiluje, fakt tu herečku mám rád a líbí se mi, ale zrovna do téhle role by se mi hodila např. Jennifer Lawrence, ale to je můj subjektivní pocit) a hlavně jedno z nejkrásnějších měst na světě v hlavní roli. Člověk by si řekl, co se může pokazit? Odpověď je vše, pokud budete riskovat, jako Woody, se stylem vyprávění. Nejde ani o to, že by ty příběhy nebyly zajímavé, ony jsou, ale nepůsobí kompaktně jako celek a na konci ve vás zbude takový nemastný neslaný pocit, že tohle mohl natočit prakticky kdokoliv a možná i lépe. Za pár vtipných momentů (zpěvák ve sprše) a casting (Penélope je prostě zlatíčko) budu ještě mírný a dám 50 %. (23.01.2013)

Do Říma s láskou, z Říma otrávený, nesraný a s otlačenou prdelí. Ve sedmasedmdesáti už by se měl člověk soustředit spíše na udržení moči a zkoušení nějakého slušivého kvádra do truhly a ne točit filmy za každou cenu! Nejproslulejší neurotický šereda dal světu nepochybně spoustu zábavy, orginality a stal se kultem, nicméně jsem toho názoru, že odcházet se má "na štítě". Jakmile jeden začne ucrkávat tolik milovanou ironii do inkontinenčních plen a zapomínat, do kterého šuplíku mu strčil ten Němec jeho úžasný sysel pro tumor, je nejvyšší čas vybrat si nějaký ultraluxusní dům s pičovatelskou službou a strávit tam zbytek dní slintáním nad fotkami polonahých třináctek. Zvyklý na jeho vysoký standard teď přemýšlím, jestli Wúdy už jen senilně rekapituluje, nebo dostal grant z Centro si Turismo, aby s pár profláklýma držkama narychlo splácal turistického průvodce mezi sedmi pahorky, který skryje dusivé výfukové plyny kolem chátrajícího Colosea a smradlavé splašky v Tibeře. O nic jiného se totiž nejedná! Já se chtěl, kurva, smát, a ne čumět na pár nedopečených, nudných postaviček a jejich unylé sexuální interakce mezi Fontánou di Trevi a Forem Romanem, na hony vzdálené mistrově dřívější invenci. Stařík už se nám holt kompletně vystříkal a já si příště pustím raději nějaké cigánské homosexuální porno s názvem "Do Roma s láskou". Nikdy bych neřekl, že někdy budu muset ohodnotit Allenův film jen jedinou, scvrklou, upocenou rudou hvězdou a to ještě s odřenýma koulema. Doba je zlá! (02.01.2013)

První viděný Allen po dobrých 12 letech, nepočítám-li loňskou reprízu obzvláště oblíbené Lásky a smrti, která nedopadla moc dobře (z kdysi "geniálního díla" mi zůstal převážně pocit nekonečně opakovaného fousatého vtipu). Od kdysi milovaného a sjížděného, ovšem nikterak mládnoucího tvůrce jsem tedy tentokrát už příliš neočekával a to je dobře. To Rome with love (s patřičně dvojznačným názvem, takto do češtiny nepřeložitelným) je zábavička přestylizovaná a překlišovatělá sice záměrně a adekvátně, jenomže ona přestylizovanost etc., spolu i s vtipnými motivy satirickými, jejichž velkorysá rozmáchlost je ale poněkud mělká (a dosahuje sotva tam, odkud tvůrci jako třeba Buňuel teprve vycházejí), vytváří upřímně plochý naivní spektákl, který (na rozdí i od mnohých filmů, jež hodnotím hůře) nemám důvod vidět někdy znovu a pokud jde o vás ostatní, není celkem důvod, proč byste tomuto filmu měli dát přednost před některým jiným. A to ještě nemluvím o samotném Woodym: Nuže hned jeho nástup mi působil značné rozpaky. Ano, už dávno ti všichni tu multineurózu věříme a na ni přísaháme, tak už by snad bylo na čase sdělit světu i něco jiného... Ne - jakobych ho vypnul včera, cpe to do mě znovu, stále stejně, jen o další generaci starší. Do vlastního filmu ne a ne vklouznout, jakoby tam byla vložena série jeho typických skečů. Ostatně s celkovou koncepcí si zjevně příliš hlavu nelámal. Navíc, jakkoli vypadá pořád dobře, zdá se mi, že jako herec už za moc nestojí. Ale na druhé straně je fajn, že Woody Allen je pořád Woody Allen. Přece jen to nedopadlo tak špatně, jak jsem čekal, regres to byl příjemný a že bych se vůbec nebavil, to jsem se tedy zase bavil. Woody to ještě pořád umí rozehrát a jestli chci někomu věřit tento druh spektakulární nostalgie, tak jemu. Za čtyři pětky v Aeru to nebyla tak špatná investice a závěrečná scéna s kapelou ("cantááre") činila to stávající okolní pražské vedro docela dobře římsky obyvatelným. (10.08.2013)

Ďalší, tentoraz viditeľne poslabší kúsok z edície "dovolenkových rozptýlení" nesmrteľného neurotika Woodyho Allena. Scenár sa síce v jednotlivých - do seba nezapadajúcich - epizódkach snaží dolovať zamysleniahodné pointy, ale tie sa pod návalom nepríhodného zlahčovania rozplývajú, strácajú svoj prvotný drive. Taký nesúrodý kočkopes ktorému nesvedčí ani voľba "zmätenej" narácie na základe ktorej človek nevie či sleduje absurdnú frašku, poctu mestu Rím/Taliansku všeobecne, typicky pozdnú allenovskú vzťahovku či romancu so závanom fantastiky, ani krátkozraké narábanie so zaujímavými postavami ktorým sa buď nedostáva patričného prekreslenia (Gerwig, Davis) alebo sa ich osobité status quo zbytočne skrýva poza maestrove parafrázy (Eisenberg, Baldwin). Ešteže sa nám tu pánko objavil, kde-tu utrúsil zlomyselnú poznámku/pošahaný výraz a vyrukoval aspoň s jedným tromfom v podobe operného speváka spievajúceho v sprche...a ten stál fakt za to. (19.10.2013)