Patrola

Patrola je dalším z mnoha amerických kriminálních filmů, který zaujme jedním nesporně originálním aspektem, a tím je zvolená forma. Ta je sofistikovaně pseudodokumentární, digitální kamera snímaná ortodoxně z ruky, doplněná různými kamerkami napevno připevněnými k policejním vozidlům či jiným objektům, což dalo výslednému tvaru místy až klipovou podobu (doplněnou pak formálně přesně volenou hudbou), různé metatitulky navozující dojem záznamu z průmyslové/domácí kamery, jen sem tam velký celek (obvykle snímaný z helikoptéry), rychlý dynamický střih, zesílený dojem civilnosti a důraz na reálnost exponovaných situací. Vše dosud řečené je vysokým kladem snímku, zadrhává se ovšem v momentech, kdy ruční ,,dokumentární" kamera snímá scény, které by z logiky věci snímat nemohla - vhledy do soukromí postav atd. a reálné scény střídají ty patetické. Tady je zvolená forma trochu na obtíž. Režisér David Ayer ale naštěstí toto faux pas ubalancoval a výsledný mix působí jako slušná adrenalinová exkurze do služebního dne losangeleského policisty. Samorostlý tvůrce také poněkud ubral svůj silně kontroverzní ideologický extrémně pravicový (nebál bych se použít slova fašistický) rastr, kterým proslul ve svém předešlém filmu Street Kings, i když významově stojí Patrola stále hodně vpravo (a připomene tak třeba fenomenální brazilskou Tropa de Elite). Tohle drama se řadí po bok těch nejpovedenějších policejních klasik, která americká kinematografie světu dala, hlavně díky své atmosféře... (02.12.2012)

"Padouchové útočej zepředu, velení ze zálohy." Patrola je skvělá adrenalinová jízda s LA policejní hlídkou, pro kterou není zásadní správně vyplněná hlídková knížka, řádně oholený vous nebo dodržování ústrojový kázně, ale vzájemný krytí si zad na místech, která by obyvatelé nedalekého Beverly Hills bez ochrany několika jednotek US Army nikdy nenavštívili. Já jsem si to s Brianem a Mikem hodně užil, ale přihlášku k L.A.P.D. kvůli tomu vyplňovat nebudu. Na kariéru sebevraha budu vždycky moc mladej. (11.06.2013)

Patrole se dá vyčítat hned několik věcí - ale nikdy ne všechny najednou. Někomu bude vadit kamera (z ruky, někdy cíleně z Taylorovy kamery, někdy z ruky filmového kameramana, někdy z kamerek na uniformách, na hlavních, na zpětných zrcátkách, pod vysílačkou v autě atd. atd.), někomu bude vadit podezřelá civilnost až přízemnost "mimopracovních" scének (sex, pubertální názory na vztahy, sex, všichni jsme velká rodina, sex, chlast, sex - ale pozor, monogamní sex;)) a možná i "kecy o ničem" v práci, když zrovna neprobíhá nějaká akce. Zkuste si ale s někým duchaplně povídat dvanáct hodin denně... s někým, kdo skutečně má být jako váš bratr, kdo vám má krýt záda, když jde do tuhého. A někomu bude nepochybně vadit, že hlavní hrdinové jsou téměř vždy nezodpovědní, svým způsobem se schovávající za odznak. David Ayer to (v tomto filmu) ale vždy otočí tak, abychom viděli i protiklad, a sice oddanost vysokým ideálům, odvahu, bratrství, i to (opožděné) vědomí vlastní smrtelnosti atd. A k tomu nás zásobuje ukázkami toho, že bez takovýchhle "uniforem" by nám, leckdy naivním a zoufale sebe sama si hledícím lidičkám, zvěř rozumějící jenom zákonu džungle, naše poklidné životy pořádně pocuchala. Čecháčci samozřejmě budou mít plno řečí o otrávených netáhlech na obvodních odděleních, o korupci, machrování, a budou si ťukat na čelo při srovnávání policejní práce Taylora a Zavaly s řadovými příslušníky PČR. Jistě, jsou mezi nimi takoví, kterým bych z různých důvodů nesvěřil ani konzervu trenčianského párku s fazulí - ale takoví jsou i v mojí i ve vaší práci. A moje (a asi ani vaše) práce nespočívá v tom, že netuším, který z těch bezďáků, co je pravidelně zvedám z lavičky, kde vytuhli po náročném tanečním čísle na téma "paninko, ukažte co máte v tom kočárku, nebyl by nějakej drobásek?", má na krku vyhoštění, a v záchvatu paniky mi vrazí do boku šroubovák. Ani že nemám potuchy, jestli ten třicátýsedmý letošní squatter se zvláštními trhanými pohyby náhodou nemá v kapse zapomenutou stříkačku, ze které si odnesu v lepším případě žloutenku, protože mi při osobní prohlídce propíchne oboje rukavice. Nemluvě o tom, co si každou službu vyslechnu od všech těch "uvědomělých občanů", kterým se sakra vůbec nehodí, aby si někdo dovolil jim říct "pane, to co děláte, je špatně", a vědí moc dobře, kdo z ostatních se právě teď dopouští daleko horších věcí, a měli byste se věnovat jim a ne jemu. Takže prostě ano, Davide Ayere, takhle to vypadá, ať se to lidem líbí nebo ne, a můžeme jenom diskutovat o tom, jestli jsi tím chtěl říct něco navíc. Pokud ano, tak je to správně morálně šedivé (ale jen pokud se nad tím zamyslíte - pokud ne, tak se budete na policisty dívat s větším respektem než doteď), a pokud ne, tak je to velmi povedený mix akce a emocí. A pokud vám jako divákovi jsou tyhle všechny věci lhostejné, a jedete si jen po hereckých výkonech, tak si taky přijdete na své. Takže i když to není zdaleka komplexní záležitost, je to věc docela výjimečná, a zaslouží si 80%. (11.05.2014)

Konec hodinek je policejní fajn fetiš, kde lidožravé duchy nahradila spodina přelidněné aglomerace. Straší tu šňupací kartely, děvky na speedu a bezskrupulózní, vytapetovaní hispánští mukli. Je docela povzbuzující vědět, že lidé, bojující proti tomuhle svinstvu museli projít přísnými, vstupními IQ testy a to minimálně s výsledkem "Neštěká.". Ovšem na druhé straně, kdo by s dvěma doktoráty dělal metaře, že ano. Každopádně to musí být opravdu hnusná práce, možná i horší, než vytírat hajzly v nádražce. Naštěstí u nás, v civilizované a kulturní Evropě, je situace jiná. Hoši se zmohou pouze na buzerování řidičů a zbytek noční pokojně prochrápou zašití v boční uličce ve firemní oktávii, příjemně vytopené naftou daňových poplatníků, se vzletným sloganem "Pomrdat a chrnět" na dveřích. Ale zpět k tomu, proč jsme tady. Film je to natočený vskutku mistrně a vzhledem k tomu, že jako obvykle kýčovitě nelká nad tunelováním penzijních fondů a smutným, osamělým životem policejních vdov, zaslouží si minimálně kapitánské hvězdičky. (15.11.2012)

Jako už v minulosti mnohokrát, budu i v tomto případě za rebela a vystavím Patrole nelichotivé vysvědčení. Jednu hvězdičku ji stojí mizerný dryjáčnický dabing, ale kámen úrazu stojí jinde. Móda filmů nasnímaných roztřesenou ruční kamerou kvazidokumentárním stylem mě nikdy neoslovila a v řadě případů na mě působí vyloženě zcestně. Na prstech jedné ruky bych spočítal, kdy má podobný styl použitý ve snímku reálné zdůvodnění. Zatímco kamera u policisty by se ještě dala krkolomně zdůvodnit, u zločince z druhé strany barikády už vypadá jako nepodařený vtip, jednoduše je absurdní. Chlapácká namachrovanost policistů mi není sympatická, glorifikace jejich práce je očividná, patos místy nesnesitelný. I když ve filmu zazní, že mnozí policisté si mimo cvičiště v životě nevystřelí, oba hrdinové jsou vytíženější než voják z první linie v době ofenzívy. Výsledek nápadně připomíná nepodařenou reality šou americké komerční stanice. Celkový dojem: 25 %. (26.01.2016)