Nic proti ničemu

Zatím poslední snímek Petra Marka – spíše než jako režisér se prosadil jako hudebník s formací MIDI LIDI – opět čerpá z jeho oblíbené neumětelské estetiky. Film natočený v netradičním formáty 4:3 – typický pro televizní obrazovky – byl nasnímán na obyčejnou videokameru, jako hudební doprovod posloužilo CD zakoupené na benzínce, v celém filmu nehrají profesionální herci, ale lidé, které hraní baví ovšem neživí, a snímek byl financován z vlastních zdrojů autorského kolektivu, nikoli formou klasických filmových investic a grantů. Přesto je česká komedie Nic proti ničemu v oficiální kinodistribuci právem a přináší čerstvý vítr do tohoto žánru s pošramocenou pověstí. Počítám, že Paul McCarthy, kterému je film věnován, snímek nikdy neuvidí, a že Mirka Spáčilová, které autorský kolektiv vetkl film také, z něj nadšená nebude. Ale to nic neznamená. Je to dobrý biják. (16.10.2011)

Jako kdyby Godard měl natočit epizodu seriálu Office. Pro mě to o trapnosti a češství hovoří mnohem lépe než třeba Homolkovi (které teda nemusím) a snad má leccos společného s raným Formanem a Passerem, které aktualizuje a umísťuje do současnosti. Geniálně to vystihuje přesně to, co mě vždycky strašně vytáčí. Proti jiným filmům Petra Marka je to trošičku popíkovější, ale nesmírně zábavné. (09.07.2011)

Tenhle film se asi nedá brát úplně vážně, navzdory všem nedotažením (nechtěným i záměrným) je to totiž legrace i zajímavý projekt, lidé spolu mluví životně, i když značná míra nadsázky je jasná. Co do chudého zevnějšku, pokud tvůrci ví, o co jim jde. V opačném případě, při velkém rozpočtu, to naštve víc. Netypický český film, no, jen houšť! (20.10.2011)

Prostě skvělý film. Potěšíla mě návaznost na Nebýt dnešní. Ráda si to dám znovu, zvlášť když projekce na LFŠ byla barevně trochu mimo (alespoň to zmínil Petr Marek). Strašně moc mě baví sledovat dva různé přístupy k hercům - přístup Petra Marka a Roberta Sedláčka - a celkově herectví v jejich filmech. (31.07.2011)

Nejdřív jsem byla opravdu na vážkách - chci se té šílené kameře a deseti střihům do jednoho záběru smát a užít si je, nebo se mi z nich dělá nehorázně zle? Přistoupila jsem na tu první možnost a udělala jsem dobře - snímek jsem si neskutečně užila, příběh nebyl nic míň než dokonalý, dialogy perfektně rozehráté, postavy bavily i vzbuzovaly obrovské emoce a věnování? To už byla jenom ta pověstná třešnička na dortu. Petr Marek mě přesvědčil o tom, že experimentovat se dá ve filmu jakkoliv a že i herci ne tak slavných jmen dokáží podat jedny z nejzajímavějších hereckých výkonů! (01.08.2011)