Umelec

Projekce č.1: Jaká náhodička, pánové Scorsese a Hazanaviciusi, že? To máme jednu poctu za druhou, jen aby se nakonec nějaké dostalo i vám... Natočit v dnešní době němý hraný film a podstrčit ho současnému filmovému kinobarbarovi chce asi pořádně velký kus odvahy. Že z něj nebude žádný trhák je jasné krom jiného i z toho, že kdyby mohl, nasadil by ho CineStar do komory pro uklizečky, ale já za sebe jsem rád, že mi bylo alespoň na chvíli umožněno nasát atmosféru tehdejší doby. Jen je věčná škoda, že na něj chodí i lidé, kteří o něm vědí jen to, že má deset nominací na plešouna... / Projekce č.2: Po absolvování Umělce v hradeckém Artkinu Centrál v solidně zaplněném sálu, který se na rozdíl od popkornového pražského publika zjevně bavil a dodal tak filmu jedinečnou atmosféru, zvedám pod tíhou krásných pocitů hodnocení na pět. (17.02.2012)

Umělec není zdaleka dokonalý či snad nezapomenutelný, přesto jde bezesporu o kvalitní podívanou. S tím záslužným bonusem, že díky všeobecně kladnému přijetí se na ni podívají i ti, kteří se jinak němým filmům vyhýbají. A neprohloupí. V první řadě z něj sílí nadšení a hravost. Nějakou dobu je veselý, milý a moc příjemně se na něj dívá. Pak začne být poměrně smutný (to když se začne ozývat pýcha s hrdostí), což mu sice neubere nic na poutavosti, ale původní atmosféra se z větší části vytratí, a to mě osobně trošku mrzelo. Ve vážnější poloze film však neselhává, navíc hlavním hrdinům už fandíte natolik, že ztracenou pohodu s klidem oželíte. Potěší jak výborně vybraní představitelé (nejen hlavní pár, ale hodně jsem si užíval i Goodmana či Cromwella…nebo věrného psíka), tak technická stránka s osvěžujícími detaily (líbilo se mi především uvedení nástupu zvukového filmu), nemluvě o hudbě (ta sice nebyla s filmem tak srostlá jako třeba v o rok mladší němé španělské Sněhurce, přesto dobře pasovala). Za mě to budou solidní 4*. (04.08.2019)

Nemyslím si, že by The Artist byl kdovíjaké mistrovské dílo, je to poměrně prostý film, který si ve stylu úsloví "v jednoduchosti je krása" klade za cíl pozvednout ducha jak běžných diváků svou šarmantní "pohádkovostí", tak filmových pamětníků a zarytých kritiků svými odkazy. Umělec je film skutečně pro všechny, v dnešní době je kouzelné, že/jak vypráví pouze obrazem a gesty (skvělá práce herců v popředí) a jak dobře to funguje. Příběh o přelomu němé a zvukové éry vynikne krásně, byť samozřejmě nelze zacházet do velkých detailů, romantika působí jako lehounké (zkreslené) pohlazení, postavy hýří charismatem i němými emocemi a my se můžeme jen blaženě usmívat a hltat do puntíku splněná žánrová očekávání a klišé, neboť pro nás přicházejí v nové formě - v 80 let staré formě. 8/10 (01.02.2012)

Verím, že dobrá polovica aktívnych užívateľov ešte stále krúti hlavami a nejde im do hlavy ako mohol Oscara vyhrať nemý a čiernobiely film. Sám som bol naňho zvedavý a po dlhej dobe som zavítal do kina (ta kinoutorky s O2, ne?). Film si ma získaval postupne, ale už po nejakých 10-15 minútach som mu podľahol. Jeho kúzlu, jeho čistote, kráse i celkovému poňatiu filmu ako pocte kinematografii. Hudba znie takmer celým filmom a príbeh funguje výborne aj bez slov a zvuku. Pár zvukových prekvapení má film v zálohe a keď ich vytiahne, je to krása. Pes hlavného predstaviteľa tu hraje dôležitú a je veľmi šikovný, hajzlík jeden malý. Často vídať filmové zostrihy na tému "100 rokov filmu" a z tohto filmu by som bez problémov vedel vybrať minimálne 10 krátkych, nezabudnuteľných momentov. A Oscary? Áno, podľa mňa sú zaslúžené, ale jeho víťazstvo bolo iste prekvapením aj pre samotných tvorcov, ktorí pri jeho natáčaní, takéto ambície určite nemali. Samozrejme film nie je úplne bez chýb, skrátenie o nejakých 10 minút by mu prospelo, ale inak spokojnosť. 80%. (10.03.2012)

Beh ľudských životov a vrátane nich aj to, či môžeme niečo svetu povedať, je závislý na vôli bohatých tučniakov - strážcov mešca peňazí, promenádujúcich sa po svete s hrubánskou cigarou v papuli. Toto poznanie priniesol The Artist v sprievode peknej hudby, milého psíka a skvelej stepovacej scény. Pretože ak sa na jednoduchý dej pozriem ako chcem, všetky peripetie sú len dôsledkom súhlasu alebo odmietnutia žoviálne prísnej mastiguľe, vykreslenej samozrejme s citmi a v zásade sympaticky, pretože tak akosi to má predsa byť. V skratke sa dá dej opísať názvom piesne skupiny Queen "The Show Must Go On". Poznámka: Naštvalo ma, že v úvodných titulkoch bol uvedený Malcolm McDowell div nie ako jedna z hlavných postáv, a jeho miništek trval hádam dve minúty. (23.08.2013)