Špina

McAvoyova one-man show. Film samotný je sice chvílemi tak šílený a ulítlý, až se se skoro rozpadá na slepenec více či méně povedených scének. Právě díky výtečnému výkonu James McAvoye a vývoji jeho postavy to však i přes jisté neduhy zatraceně šlape a klidně byste si tuhle prochlastanou a prosouloženou anarchii dali hned znova. Jon S. Bairda se vyplatí sledovat. 70% (22.02.2014)

Netknut psanou předlohou může jen odhadovat, že pravděpodobně v knížce funguje lépe ona linka z druhé poloviny filmu, kde se z černé komedie zabrousí do vážnějšího psychologického profilu ˇpana policajta. Naštěstí to skvostně vynahrazuje ona první polovina, kde si snímek nebere žádné servítky a s drsně humorným pohledem jede jak dobře namazaný stroj. P. S. Doporučeno jen pro otrlejší. 70% (10.06.2015)

Výbušná směs, ve které přes úvodní zábavnost začne jít poměrně brzy do tuhého. Nechci zde chrlit jeden chvalozpěv za druhým, předpokládám že vše bylo již napsáno a tvrdit že James McAvoy je jeden z nejlepších herců dnešní doby by bylo rozhodně nošení dříví do lesa. Tam kde jsem si myslel že Leo DiCapria nemůže letos nikdo ohrozit, tak přesně na tom stejném hřišti se objevil zcela nový, nesmírně silný adept. Detektiv Bruce Robertson je svině každým coulem, lidský odpad tedy konečně dostal svou tvář. Nebýt pro mě trošku slabší druhé poloviny neváhal bych udělit absolutní hodnocení. 80% (31.03.2014)

Splácat přisprostlou, pomatenou, narkomanskou, pičoidní kravinu o ničem není žádné umění, ovšem obsadit do role machistického, zkorumpovaného policisty nejodpudivějšího neherce a topné těleso Evropské Unie Skřeta MekEvoje, to je skutečně miliónový nápad, který z toho teprve udělal opravdovou komedii. V momentě, kdy poprvé řekl bloudžop, vryla se mi do mysli utkvělá představa toho, jak si v honáckem stanu vášnivě hraje s povislým přirozením Híta Ledžra, kdykoliv pak udělal rádoby krutodrsně hustopřísná ramena či světácky kudrnaté oči na nějakou kikinu, vystřídala ji vize Eltona Džona, snažícího se vyhrát Kanadskou dřevorubeckou olympiádu, aby si vylepšil heterosexuální imáž. No, prostě skvělý film s hlubokým poselstvím pro všechny uživatele pervitinu a s dokonalým hlavním představitelem, co si zaslouží minimálně tolik hvězd, kolik má pravá ruka prostředníků. (30.01.2014)

Hrdý skotský národ může oslavovat dalšího hrdinu. W. Wallace, prohánějícího se po skotské vysočině a mobilizující hrdé Skoty proti anglické šlechtě, střídá naspídované, neukojitelné, egocentrické, rasistické, šovinistické prase-detektiv B. Robertson, prohánějící každou živou frndu v dohledu a mobilizující resp. manipulující svým okolím, s vidinou jediného. Povýšení a s tím (v jeho krví podlitých očích) spojené, navrácení se k rodině. Leč od detektiva-kapitána k pochůzkáři, je asi stejně tak daleko, jako z Nuseláku do Nuslí. Zvlášť, když stavy příčetnosti klesají úměrně s rostoucím počtem „životodárných lentilek“ a hladoví supi se nemilosrdně slétají. S podrobným komentářem si počkám na reprízu (přecejenom pochytat v tom zběsilém tempu všechny odkazy, je jako absolvovat holandský trip, pardon cyklovýlet, s Brucem a zůstat střízlivej) popř. předlohu, ale jedno vím jistě už teď. Svůj „povinný“ vánoční trojlístek Die Hard – Love actually- S čerty nejsou žerty, rozšiřuji o další (list). Snad bude platit, že čtyřlístek nosí štěstí. Že je to pouze pověra?! Srát na to. Je to jenom další hra a pravidla se přeci nemění, že Bruci. A jako v každé hře jde o to, dobře se (po)bavit. To se Ti, Jone, bezezbytku povedlo. Navíc, díky psychiatrovi Rossim a jeho psycho-ponorům do Bruceovi minulosti, se divák dozvídá, co hlavního hrdinu v dětství potkalo za ztrátu a tak se snímek vymaňuje ze škatulky samoúčelné prvoplánové povrchní kravinky. Ostatně, kdo by zrovna z tohohle, I. Welshe podezíral. Stejně tak je nezpochybnitelné, že J. McAvoy si hodně hlasitě říká (chlastá, fetuje, souloží, uráží, manipuluje a i ty stavy úzkosti mu sluší resp. k tomu patří ) o plešouna. Že ho zřejmě nezíská, je věc jiná. To C. Mansell by se po pódiu klidně projít mohl. Nejnašlapanější soundtrack od Trainspottingu. Jediný dílčí nedostatek spatřuji v určité nekonzistentnosti snímku, kdy více než ucelený příběh, sledujeme sérii (byť dobře natočených) jednotlivých klipovitých scének, kopírujících však stav resp. sled myšlenek hlavního hrdiny. Otázkou tedy zůstává, zda-li to považovat za nedostatek, či přednost. Prozatímních 88%. [A co na to Jan Tleskač? Těžko říct. Spíš by mě ale zajímalo, co na to G. Orwell]. (20.12.2013)